Zevachim 119a זבחים

neboť je psáno: „A dnů, kdy David kraloval nad Izraelem, bylo čtyřicet let; v Chevronu kraloval sedm let [atd.]“ (1Kr 2,11).

A o Šalomounovi je psáno: „A začal stavět ve čtvrtém roce svého kralování“ (2Pa 3,2). [Tak] zbylo pro Šilo tři sta sedmdesát bez jednoho.

Přišli do Novu a Gibeonu [atd.]: Odkud to [víme]? Neboť učili naši mistři: „Neboť jste dosud nepřišli k odpočinutí a k dědictví“ (Dt 12,9).

‚K odpočinutí‘ – to je Šilo; ‚dědictví‘ – to je Jeruzalém. Proč je rozdělil? Aby dal povolení [výšin] mezi jedním a druhým.

Řekl Reš Lakiš rabimu Jochananovi: Ať [Mišna] uvede i druhý desátek! Řekl mu: Desátek [se odvozuje výrazem] ‚tam‘ – ‚tam‘ od truhly; protože truhla [v Novu a Gibeonu] nebyla, nebyl [tam] ani desátek.

Je-li tomu tak, i pesach a svaté oběti, které se [výrazem] ‚tam‘ – ‚tam‘ odvozují od truhly: protože truhla [tam] nebyla, nebyly by ani ony!

Řekl mu: Kdo je [autorem] tohoto [učení]? Je to rabi Šimon, který říká: Ani obec neobětovala nic jiného než pesach a povinné oběti, pro něž je stanoven čas; ale povinné oběti, pro něž není stanoven čas, se neobětovaly ani tu, ani tam. Desátek z dobytka je povinná oběť, pro niž není stanoven čas, a desátek z obilí je srovnán s desátkem z dobytka.

Z toho plyne, že podle rabiho Jehudy se obětuje? – Ano, neboť řekl Rav Ada bar Matana: Druhý desátek a desátek z dobytka se jedí v Novu a Gibeonu podle slov rabiho Jehudy. – Ale vždyť to vyžaduje ‚biru‘, a což neučil Rav Josef: Jsou tři ‚biry‘: Šilo, Nov a Gibeon a Věčný dům? – On to učí a on to říká: [je to] pro jedení druhého desátku a podle rabiho Jehudy.

Přišli do Jeruzaléma [atd.]: Učili naši mistři: ‚Neboť jste dosud nepřišli k odpočinutí a k dědictví‘ – ‚odpočinutí‘ je Šilo, ‚dědictví‘ je Jeruzalém.

A [Písmo] praví: „Mé dědictví se mi stalo jako lev v lese“ (Jr 12,8), a praví: „Je mé dědictví pro mne strakatým dravcem? Dravci jsou kolem něho“ (Jr 12,9) – to jsou slova rabiho Jehudy.

Rabi Šimon říká: ‚Odpočinutí‘ je Jeruzalém, ‚dědictví‘ je Šilo. A [Písmo] praví: „Toto je mé odpočinutí navěky, zde budu sídlit, neboť jsem po něm zatoužil“ (Ž 132,14), a praví: „Neboť Hospodin vyvolil Sijón, zatoužil po něm za své sídlo“ (Ž 132,13).

Dobře podle toho, kdo říká, že ‚odpočinutí‘ je Šilo – to je, co je psáno: ‚k odpočinutí a k dědictví‘. Ale podle toho, kdo říká, že ‚odpočinutí‘ je Jeruzalém a ‚dědictví‘ je Šilo – mělo by [být psáno] ‚k dědictví a k odpočinutí‘! – Takto to říká: Netřeba říkat [, že jste nedošli] k odpočinutí, ale ani k dědictví jste nedošli.

Ve škole rabiho Jišmaela učili: Obojí je Šilo. Rabi Šimon bar Jochaj říká: Obojí je Jeruzalém. Dobře podle toho, kdo říká, že ‚odpočinutí‘ je