Řekl Reš Lakišrabimu Jochananovi: Ať [Mišna] uvede i druhý desátek! Řekl mu: Desátek [se odvozuje výrazem] ‚tam‘ – ‚tam‘ od truhly; protože truhla [v Novu a Gibeonu] nebyla, nebyl [tam] ani desátek.
א"ל ריש לקיש לר' יוחנן מעשר שני נמי ליתני א"ל מעשר שם שם מארון קא ילפי כיון דארון לא הוה מעשר נמי לא הואי
Řekl mu: Kdo je [autorem] tohoto [učení]? Je to rabi Šimon, který říká: Ani obec neobětovala nic jiného než pesach a povinné oběti, pro něž je stanoven čas; ale povinné oběti, pro něž není stanoven čas, se neobětovaly ani tu, ani tam. Desátek z dobytka je povinná oběť, pro niž není stanoven čas, a desátek z obilí je srovnán s desátkem z dobytka.
א"ל [דאמר לך] הא מני ר"ש היא דאמר אף צבור לא הקריבו אלא פסח וחובות הקבוע להן זמן אבל חובות שאין קבוע להם זמן הכא והכא לא קרב מעשר בהמה חובות שאין קבוע להן זמן הוא ואיתקש מעשר דגן למעשר בהמה
Z toho plyne, že podle rabiho Jehudy se obětuje? – Ano, neboť řekl Rav Ada bar Matana: Druhý desátek a desátek z dobytka se jedí v Novu a Gibeonu podle slov rabiho Jehudy. – Ale vždyť to vyžaduje ‚biru‘, a což neučil Rav Josef: Jsou tři ‚biry‘: Šilo, Nov a Gibeon a Věčný dům? – On to učí a on to říká: [je to] pro jedení druhého desátku a podle rabiho Jehudy.
מכלל דלרבי יהודה קרב אין דהאמר רב אדא בר מתנה מעשר שני ומעשר בהמה נאכלין בנוב וגבעון לדברי רבי יהודה והא בעי בירה ולאו תני רב יוסף שלש בירות הן שילה ונוב וגבעון ובית עולמים הוא תני לה והוא אמר לה לאכילת מעשר שני ואליב' דרבי יהודה:
A [Písmo] praví: „Mé dědictví se mi stalo jako lev v lese“ (Jr 12,8), a praví: „Je mé dědictví pro mne strakatým dravcem? Dravci jsou kolem něho“ (Jr 12,9) – to jsou slova rabiho Jehudy.
ואומר (ירמיהו יב, ח) היתה לי נחלתי כאריה ביער ואומר (ירמיהו יב, ט) העיט צבוע נחלתי לי העיט סביב עליה דברי רבי יהודה
Rabi Šimon říká: ‚Odpočinutí‘ je Jeruzalém, ‚dědictví‘ je Šilo. A [Písmo] praví: „Toto je mé odpočinutí navěky, zde budu sídlit, neboť jsem po něm zatoužil“ (Ž 132,14), a praví: „Neboť Hospodin vyvolil Sijón, zatoužil po něm za své sídlo“ (Ž 132,13).
ר"ש אומר מנוחה זו ירושלים נחלה זו שילה ואומר (תהלים קלב, יד) זאת מנוחתי עדי עד פה אשב כי אויתיה ואומר (תהלים קלב, יג) כי בחר ה' בציון אוה למושב לו
Dobře podle toho, kdo říká, že ‚odpočinutí‘ je Šilo – to je, co je psáno: ‚k odpočinutí a k dědictví‘. Ale podle toho, kdo říká, že ‚odpočinutí‘ je Jeruzalém a ‚dědictví‘ je Šilo – mělo by [být psáno] ‚k dědictví a k odpočinutí‘! – Takto to říká: Netřeba říkat [, že jste nedošli] k odpočinutí, ale ani k dědictví jste nedošli.
בשלמא למ"ד מנוחה זו שילה היינו דכתיב אל המנוחה ואל הנחלה אלא למ"ד מנוחה זו ירושלים נחלה זו שילה אל הנחלה ואל המנוחה מיבעי ליה הכי קאמר לא מיבעיא מנוחה דלא מטיתו אלא אפילו לנחלה נמי לא מטיתו
תנא דבי רבי ישמעאל זו וזו שילה רבי שמעון בן יוחי אומר זו וזו ירושלים בשלמא למאן דאמר מנוחה זו
Originál: Zevachim 119a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.