Zevachim 29a זבחים

nesmí se do toho mísit jiné úmysly.

„Pigul“ – to je mimo její místo.

„Bude“ – učí, že se [míry] navzájem sčítají.

„A duše, která z ní bude jíst“ – jedna, a ne dvě; a která to je? Mimo její čas, neboť se [u něj] odvozuje „vina“ – „vina“ ze zbytku, který se mu podobá v ZaB.

Rav Papa řekl Ravovi: Podle tebe – co vykládáš z „třetího“ v oddílu „Svatí buďte“? To potřebuje pro [úmysl], který je trojí: v krvi, v mase a v tukových částech.

Ať mi to plyne z prvního verše „bude-li vskutku sněděno“! – Z toho, že to Milosrdný vyjádřil výrazem „třetí“.

Rav Aši řekl: Přednesl jsem tuto nauku před Rav Matanou. Řekl mi: Kdyby to bylo [jen] odtamtud, řekl bych: „třetí“ je jednotlivost, „pigul“ je obecnost, a obecnost se stává doplňkem k jednotlivosti, a byla by zahrnuta i ostatní místa. Proto nás to učí.

Naši mistři učili: „A bude-li vskutku sněděno z masa jeho pokojné oběti“ (Lv 7,18) – rabi Eliezer řekl: Nakloň ucho a slyš: Písmo mluví o tom, kdo [při obětování] myslí na to, že bude jíst ze své oběti třetího dne. Nebo snad [mluví] jen o tom, kdo jí ze své oběti třetího dne? Řekl jsi [snad], že poté, co byla platná, se znovu stane neplatnou?

Rabi Akiva mu řekl: Hle, našli jsme u zava, u zavy a u té, která hlídá den proti dni, že jsou v předpokladu čistoty, a jakmile spatří [výtok], ruší [své počítání]; ani ty se tedy nediv tomuto, že ačkoli byla způsobilá, znovu se stane neplatnou.

Řekl mu: Hle, říká „ten, kdo ji přináší“ – v době přinášení se diskvalifikuje, a nediskvalifikuje se třetího dne. Nebo snad „ten, kdo přináší“ znamená jen kněze, který přináší? Když říká „ji“, mluví o oběti, a nemluví o knězi.

Ben Azaj říká: Proč verš říká „ji“? Protože je řečeno: „Neotálej s jeho splněním“ (Dt 23,22), mohl bych myslet, že i [oběť] toho, kdo otálí se svým slibem, [spadá pod] „nebude přijata“; verš říká „ji“ – ona [spadá pod] „nebude přijata“, ale [oběť] toho, kdo otálí se svým slibem, pod „nebude přijata“ nespadá.

Jiní říkají: „Nebude započtena“ – úmyslem se diskvalifikuje, a nediskvalifikuje se [až] třetího dne.

A ben Azaj – odkud ví, že Písmo mluví o oběti, a ne o knězi? Chceš-li, řekni: plyne mu to z [výkladu] Jiných; a chceš-li, řekni: z toho, že je psáno „nebude přijata“ [v jednotném čísle], a nikoli „nebudou přijati“ – [jde tedy o] oběť.

A ben Azaj – [že] ona [spadá pod] „nebude přijata“, ale [oběť] toho, kdo otálí se slibem, nespadá pod „nebude přijata“, plyne odtud? Plyne to přece z [výkladu] Jiných! Neboť se učí: Jiní říkají: Mohl bych myslet, že prvorozené [zvíře], jehož rok uplynul,