Zevachim 2b זבחים

slibem? Nýbrž [verš znamená]: Učiníš-li, jak jsi slíbil, bude to slib; a ne-li, bude to dobrovolná oběť.

A smí se snad s dobrovolnou obětí jednat odlišně?

Ravina řekl Rav Papovi: Nebyl jsi s námi večer [na Šabat] na hranici šabatového okrsku v Bej Charmach, když Rava stavěl proti sobě znamenité věci a řešil je?

Jaké znamenité věci? Učili jsme: „Všechny oběti, které byly obětovány ne pro své jméno atd.“ Důvodem je, že [byly obětovány] ne pro své jméno; tedy neurčitě [bez určení úmyslu] se majitelům započítají ke splnění povinnosti. Vidíme tedy, že neurčitě je to jako pro své jméno.

A postav proti tomu: „Každý rozvodový list, který byl napsán ne pro jméno [určité] ženy, je neplatný“ – a i neurčitě je neplatný.

A vyřešil: Oběti jsou při neurčitosti určeny pro své jméno; žena při neurčitosti není určena k rozvodu.

A odkud víme, že oběti jsou při neurčitosti platné? Řekneš-li, z toho, co jsme učili: „Všechny oběti, které byly obětovány ne pro své jméno atd.“, a neučí „které nebyly obětovány pro své jméno“ – i u rozvodového listu přece učí: „Každý rozvodový list, který byl napsán ne pro jméno ženy, je neplatný“, a neučí „který nebyl napsán pro jméno ženy, je neplatný“.

Nýbrž z toho, co jsme učili: „Jak [je to] pro své jméno a ne pro své jméno? Pro jméno oběti pesach a pro jméno pokojné oběti.“ Důvodem je, že řekl „pro jméno oběti pesach a pro jméno pokojné oběti“; tedy pro jméno oběti pesach a [potom] neurčitě je platná. Vidíme tedy, že neurčitě je to jako pro své jméno.

Možná je tomu tam jinak, protože se říká: Každý, kdo činí [něco], činí to s prvotním úmyslem.

Nýbrž ze závěru: „Ne pro své jméno a pro své jméno: pro jméno pokojné oběti a pro jméno oběti pesach.“ Důvodem je, že řekl „pro jméno pokojné oběti a pro jméno oběti pesach“; tedy neurčitě a [potom] pro jméno oběti pesach je platná.

Možná je tomu tam jinak, protože se říká: Ať jeho konec dokazuje jeho začátek.

Anebo: Protože učil „pro své jméno a ne pro své jméno“, učil také „ne pro své jméno a pro své jméno“.

Nýbrž z tohoto: „Pro jméno šesti věcí se oběť obětuje: pro jméno oběti, pro jméno obětujícího, pro jméno [Božího] Jména, pro jméno ohnivých obětí, pro jméno vůně, pro jméno libosti; a oběť za hřích a oběť za provinění pro jméno hříchu.“

Řekl rabi Josi: I ten, kdo neměl v srdci [úmysl] pro jméno ani jedné z těchto věcí, [obětuje] platně, neboť je to ustanovení soudu. Soud ustanovil, aby neříkal „pro jeho jméno“, protože by mohl dojít k tomu, že by řekl „ne pro jeho jméno“.

Kdyby tě napadlo, že neurčitě je neplatná, copak by soud vstal a ustanovil věc, kterou se [oběť] stává neplatnou?

A u rozvodového listu, odkud víme, že neurčitě je neplatný?

Řekneš-li, z toho, co jsme učili: „Šel po tržišti a slyšel písaře předčítat [žákům]: Muž ten a ten se rozvádí s tou a tou z toho a toho místa, a řekl: To je mé jméno a to je jméno mé ženy – [list] je neplatný k rozvodu.“

Možná [je to] podle Rav Papy, neboť Rav Papa řekl: Zde jde o písaře, kteří se cvičí, a [list] nebyl vůbec napsán pro jméno rozluky.

Nýbrž z tohoto: