Zevachim 5b זבחים

Co [platí] o děkovné oběti, která vyžaduje chléb?

Oběť zápalná a pokojné oběti to dokazují. A úsudek se vrátil: Vlastnost tohoto není jako vlastnost onoho a vlastnost onoho není jako vlastnost tohoto; společná stránka je, že jsou svatými obětmi, a porazil-li je ne pro jejich jméno, jsou platné a nepřinášejí smíření. I já přivedu oběť za provinění, která je svatou obětí, a porazil-li ji ne pro její jméno, je platná a nepřináší smíření.

Co [platí] o jejich společné stránce, že se přinášejí jako slib a jako dobrovolná oběť?

Nýbrž řekl Rava: „Toto je zákon…“ – Písmo ji přirovnalo k pokojným obětem: Jako pokojné oběti, které jsou svatými obětmi, a porazil-li je ne pro jejich jméno, jsou platné a nepřinášejí smíření, tak i já přivedu oběť za provinění, která je svatou obětí atd.

Co jsi viděl, že jsi [ji] přirovnal k pokojným obětem? Přirovnej [ji] k oběti za hřích!

Vždyť Milosrdný vyloučil [slovem] „ji“.

(Mnemotechnická pomůcka: HaNaŠ BeŠaR.)

Seděl Rav Huna a Rav Nachman a Rav Šešet seděl u nich, a seděli a říkali: Reš Lakišovi dělala potíž oběť za provinění, která se nepřináší po smrti. Ať mu rabi Eliezer řekne: I oběť za provinění se přináší po smrti!

Řekl jim Rav Šešet: Oběť za provinění, k čemu se přináší? Pro svůj přebytek [peněz]? I oběť za hřích – přináší se její přebytek!

U oběti za hřích, přestože se přináší její přebytek, Milosrdný vyloučil [slovem] „ona“.

I u oběti za provinění je psáno „ona“!

To je psáno [až] po pálení obětních částí, jak se učí: „Avšak u oběti za provinění není řečeno ‚ona‘ jinak než po pálení obětních částí; a sama, nepálili-li její obětní části, je platná.“

Ale k čemu je mi tedy „ona“? Pro [výrok] Rav Huny [jménem] Rava, neboť Rav Huna řekl, že Rav řekl: Oběť za provinění, která byla odvedena na pastvu, a porazil ji neurčitě, je platná.

Byla-li odvedena [na pastvu], ano; nebyla-li odvedena, ne. Jaký je důvod? Verš říká „ona“ – ať zůstane ve svém stavu.

Seděli Rav Nachman a Rav Šešet a Rav Ada bar Matana seděl u nich, a seděli a říkali: K tomu, co řekl rabi Elazar: „Našli jsme u [obětí], které se přinášejí po smrti, že jsou platné a nepřinášejí smíření“ – ať mu Reš Lakiš řekne: I ty ať se přinesou a ať přinášejí smíření [dědicům]!

Řekl jim Rav Ada bar Matana: [Jde o] rodičku – ona porodila, copak porodili její synové?

Namítl Rav Asi: A kdo nám řekne, že kdyby měla několik [nesplněných] kladných přikázání, nedosáhla by smíření? A protože když má několik kladných přikázání, dosahuje smíření, ať dosáhnou smíření i její dědicové!

Chceš tím říci, že je [dědicové] nabývají? Vždyť rabi Jochanan řekl: Zanechal obětní dar dvěma svým synům a zemřel – přináší se, a není v tom [problém] společenství. A kdyby tě napadlo, že je nabývají – Milosrdný řekl „duše“ (Lv 2,1) [tj. jednotlivec]!

A nenabývají je? Vždyť rabi Jochanan řekl: Zanechal zvíře dvěma svým synům a zemřel – přináší se, ale nesmí se za ně provést záměna. Dobře, řekneš-li, že je nabývají, proto se za ně nesmí provést záměna, neboť jsou jako společníci,