Zevachim 8a זבחים

„A kněz vezme z krve oběti za hřích“ (Lv 4,25) – aby zachycení bylo pro jméno oběti za hřích.

A našli jsme porážku a zachycení; odkud víme kropení? Neboť verš říká: „A kněz za něho vykoná smíření z jeho hříchu“ (Lv 4,26) – aby smíření bylo pro jméno oběti za hřích.

Našli jsme změnu svatosti; odkud víme změnu majitelů? Verš říká: „za něho“ – za něho, a ne za jeho druha.

Našli jsme [to] jako přikázání; odkud víme, že to brání [platnosti]? Jak řekl Rav Huna, syn Rav Jehošuy: [Je psáno] „oběť za hřích“, „jeho oběť za hřích“; i zde „oběť za hřích“, „jeho oběť za hřích“.

Našli jsme přikázání u změny svatosti a kropení u změny majitelů, jak co do přikázání, tak co do bránění; [ale] bránění u všech úkonů při změně svatosti a u ostatních úkonů při změně majitelů, jak co do přikázání, tak co do bránění – odkud to víme?

Řekl rabi Jona: Plyne to z oběti za hřích nazíra, neboť je psáno: „A kněz [je] přinese před Hospodina a připraví jeho oběť za hřích a jeho oběť zápalnou“ (Nu 6,16) – aby všechny její přípravy byly pro jméno oběti za hřích.

Našli jsme změnu svatosti; odkud víme změnu majitelů? (Není-li to potřebné pro změnu svatosti, vztáhni to na změnu majitelů. Našli jsme [to] jako přikázání; odkud víme, že to brání?)

Řekl Rav Huna [syn Rav Jehošuy]: „oběť za hřích“, „jeho oběť za hřích“.

Namítl Ravina: Jestliže je tomu tak, „oběť zápalná“, „jeho oběť zápalná“ – co z toho vykládáš?

A podle Raviny – „obětní dar“, „jeho obětní dar“, „úlitba“, „jeho úlitba“ – co z nich vykládáš?

To je potřebné [k výkladu]: „jejich obětní dar a jejich úlitby“ – v noci; „jejich obětní dar a jejich úlitby“ – dokonce i nazítří. Ale „oběť zápalná“, „jeho oběť zápalná“ – co z nich vykládáš?

A dále: Copak se odvozují jedna od druhé? Oběť za hřích za [požití] tuku se nedá odvodit z oběti za hřích nazíra, protože s ní jsou [spojeny] další krve; oběť za hřích nazíra se nedá odvodit z oběti za hřích za tuk, protože [ta je za přestupek trestaný] karet.

Nýbrž řekl Rava: Plyne to z oběti za hřích malomocného, neboť je psáno: „A kněz připraví oběť za hřích“ (Lv 14,19) – aby všechny její přípravy byly pro jméno oběti za hřích.

A našli jsme změnu svatosti; odkud on ví změnu majitelů? Verš říká: „A vykoná smíření za toho, kdo se očišťuje…“ (Lv 14,19) – za toho, kdo se očišťuje, a ne za jeho druha, který se očišťuje.

A ještě: Copak se odvozují jedna od druhé? Oběť za hřích za tuk se nedá odvodit z oběti za hřích malomocného, protože s ní jsou [spojeny] další krve; oběť za hřích malomocného se nedá odvodit z oběti za hřích za tuk, protože [ta je za přestupek trestaný] karet.

Z jedné to neplyne; ať plyne jedna ze dvou.

Kterou [z nich] ať nenapíše? Ať Milosrdný nenapíše [o] oběti za hřích za tuk, a ať se odvodí z těch [dvou] – co [platí] o těch, s nimiž jsou [spojeny] další krve?

Ať Milosrdný nenapíše [o] oběti za hřích nazíra, a ať se odvodí z těch – co [platí] o těch, u nichž není zrušení [slibu]?

Ať Milosrdný nenapíše [o] oběti za hřích malomocného, a ať se odvodí z těch – co [platí] o těch, které se nepřinášejí [v jiné podobě] v chudobě?

Nýbrž verš říká: „Toto je zákon o oběti zápalné, o obětním daru…“ (Lv 7,37). Písmo ji přirovnalo k pokojným obětem: Jako u pokojných obětí, ať při změně svatosti, ať při změně majitelů, potřebujeme [úkon] pro jejich jméno jako přikázání, tak u oběti za hřích, ať při změně svatosti, ať při změně majitelů, potřebujeme [úkon] pro její jméno jako přikázání.

Proto: přikázání [plyne] z pokojných obětí, a tyto verše [učí], že to brání [platnosti].

A našli jsme oběť za hřích za tuk, o níž je psáno „jako oběť za hřích“.