Zevachim 7b זבחים

Z trvalého [nároku] nesmiřuje; z přídavku smiřuje.

A Rava řekl: Oběť zápalnou, kterou porazil ne pro její jméno, je zakázáno pokropit její krví ne pro její jméno.

Chceš-li, řekni verš; chceš-li, řekni úvahu. Chceš-li, řekni verš: „Co vyjde z tvých rtů, dodržíš…“ (Dt 23,24). Chceš-li, řekni úvahu: Protože s ní jednal odlišně atd., jako na začátku kapitoly.

A Rava řekl: Oběť zápalná, která se přináší po smrti [majitele] – porazil-li ji se změnou svatosti, je neplatná; se změnou majitelů, je platná, neboť po smrti nejsou majitelé.

A Rav Pinchas, syn Rav Amiho, řekl: Po smrti jsou majitelé. Řekl Rav Aši Rav Pinchasovi, synu Rav Amiho: Říká mistr přesně, že po smrti jsou majitelé a je třeba přinést jinou oběť zápalnou? Anebo [jen] že kdyby měl několik kladných přikázání, smiřovala by?

Řekl mu: Říkám to přesně.

A Rava řekl: Oběť zápalná je dar. Jak je to? Jestliže [obětující] nekonal pokání – „oběť ničemů je ohavností“ (Př 21,27). A jestliže konal pokání – vždyť se učí: Přestoupil kladné přikázání a učinil pokání, nehne se odtamtud, dokud mu není odpuštěno. Nýbrž z toho plyne, že je to dar.

(Mnemotechnická pomůcka: oběť za hřích, za koho, smiřuje, oběť zápalná, po, dar.)

Učí se také tak: Řekl rabi Šimon: Oběť za hřích, proč se přináší? – Proč se přináší? Aby smiřovala! – Nýbrž: proč se přináší před obětí zápalnou? [Je to] jako přímluvce, který vstoupil; [usmířil-li přímluvce, vstoupí] dar za ním.

„Kromě oběti pesach a oběti za hřích atd.“ Odkud víme oběť pesach?

Neboť je psáno: „Zachovávej měsíc aviv a připravíš pesach“ (Dt 16,1) – aby všechny jeho přípravy byly pro jméno oběti pesach.

Našli jsme změnu svatosti; odkud víme změnu majitelů?

Neboť je psáno: „A řeknete: Je to obětní hod pesach“ (Ex 12,27) – aby porážka byla pro jméno oběti pesach. Není-li to potřebné pro změnu svatosti, vztáhni to na změnu majitelů.

Našli jsme [to] jako přikázání [lechatchila]; odkud víme, že to brání [platnosti]?

Verš říká: „A obětuješ pesach Hospodinu, svému Bohu…“ (Dt 16,2).

Namítl Rav Safra: Přichází toto „a obětuješ“ k tomuto? Vždyť je potřebné pro [výrok] Rav Nachmana, neboť Rav Nachman řekl jménem Raby bar Avuhy: Odkud [víme], že přebytek oběti pesach se přináší jako pokojná oběť? Neboť je řečeno: „A obětuješ pesach Hospodinu, svému Bohu, brav a skot“ (Dt 16,2). Copak se oběť pesach nepřináší jen z ovcí a koz? Odtud [víme], že přebytek oběti pesach má být pro věc, která se přináší z bravu i ze skotu. A co to je? Pokojné oběti.

Nýbrž řekl Rav Safra: „A obětuješ pesach“ [je] pro [výrok] Rav Nachmana; „zachovávej měsíc aviv“ [je] jako přikázání u změny svatosti; „a řeknete: Je to obětní hod pesach“ [je] u změny majitelů jako přikázání; „ona“ [učí, že to] brání [platnosti] jak zde, tak zde.

A našli jsme porážku; odkud víme ostatní úkony? Protože [Písmo] odhalilo, odhalilo.

Rav Aši řekl: [Zásadu] „protože odhalilo, odhalilo“ neříkáme. Nýbrž odkud víme [ostatní úkony]? Neboť je psáno: „Toto je zákon o oběti zápalné, o obětním daru…“ (Lv 7,37).

A učí se: „V den, kdy přikázal synům Izraele přinášet své oběti“ (Lv 7,38) – to je prvorozené, desátek a pesach.

Písmo je přirovnalo k pokojným obětem: Jako u pokojných obětí, ať při změně svatosti, ať při změně majitelů, potřebujeme [úmysl pro jejich jméno] jako přikázání, tak u všech, ať při změně svatosti, ať při změně majitelů, jako přikázání.

A jako u pokojných obětí – jako jsi u pokojných obětí nerozlišoval mezi porážkou a ostatními úkony co do přikázání, tak ani u oběti pesach nerozlišuj mezi porážkou a ostatními úkony co do bránění [platnosti]. (Protože „ona“ je řečeno u porážky, je to jen k bránění [platnosti].)

Ale k čemu je mi tedy „ona“?

Jak se učí: U oběti pesach je řečeno „ona“ při porážce, [aby to] bránilo [platnosti]. Avšak u oběti za provinění není řečeno „ona“ jinak než po pálení obětních částí; a sama, nebyly-li její obětní části spáleny, je platná.

Oběť za hřích – odkud to víme? Neboť je psáno: „A porazí ji jako oběť za hřích“ (Lv 4,33) – aby porážka byla pro jméno oběti za hřích.

Našli jsme porážku; odkud víme zachycení? Neboť je psáno: