Jak
rabi Josi vykládá verš „Přinášejte ráno své oběti“ atd.? Písmo mluví o království Jarobeáma. Jakmile se Jarobeám stal králem nad Izraelem, začal Izraelity přemlouvat a říkal jim: Pojďte, budeme sloužit modlám! Modloslužba je shovívavá. To je to, co je psáno: „Vytáhneme proti Judsku, vyděsíme je, prolomíme je k sobě a ustanovíme v něm za krále syna Tavelova“
(Iz 7,6).
Rabi Aba řekl: Prošli jsme celé Písmo a nenašli jsme místo jménem Tavel. Znamená to však
[bůžka], který činí dobro (tova) těm, kdo mu slouží. Tóra řekla: „Vybral jsem si ho ze všech kmenů Izraele za kohena“
(1S 2,28), a modloslužba říká: „Ustanovil kohany z okrajů lidu“
(1Kr 12,31).
Rabi La řekl: Z trní v lidu a z odpadu v lidu. Tóra řekla: „Tuk mé sváteční oběti nezůstane přes noc do rána“
(Ex 23,18), a modloslužba řekla: „Přinášejte ráno své oběti“
(Am 4,4). Tóra řekla: „V den vaší oběti a nazítří se bude jíst“
(Lv 19,6), a modloslužba řekla: „Třetího dne své desátky“
(Am 4,4). Tóra řekla: „Nebudeš obětovat krev mé oběti s kvašeným“
(Ex 23,18), a modloslužba řekla: „Pálte z kvašeného oběť díků“
(Am 4,5). Tóra řekla: „Složíš-li slib Hospodinu, svému Bohu, neotálej s jeho splněním“
(Dt 23,22), a modloslužba řekla: „Vyhlašujte dobrovolné dary, rozhlašujte je“
(Am 4,5).
Rabi Judan, otec
rabiho Matanji, řekl: Písmo sem přichází jen proto, aby připomnělo hanbu Izraele. „V den našeho krále se knížata rozstonala žárem vína, napřáhl ruku s posměvači“
(Oz 7,5). V den, kdy se Jarobeám stal králem nad Izraelem, přišel k němu celý Izrael za soumraku. Řekli mu: Vstaň a služ modlám! Řekl jim: Je soumrak, jsem napůl opilý a napůl ne, všechen lid pil. Chcete-li však, jděte a přijďte ráno. To je to, co je psáno: „Přiblížili své srdce jako pec ve své číhané, celou noc spí jejich pekař“
(Oz 7,6): celou noc jejich pekař nespí. „Ráno hoří jako plamenný oheň“ (tamtéž): ráno k němu přišli. Řekl jim: Vím, že to chcete, ale bojím se vašeho Sanhedrinu, že mě zabije. Řekli mu: My je zabijeme. To je to, co je psáno: „Všichni se rozpálí jako pec a pozřou své soudce“
(Oz 7,7).
Rabi Levi řekl: Zabili je, jako když se říká: „Najde-li se zabitý (chalal)“
(Dt 21,1).
Rabi La řekl: Svrhli je z jejich velikosti. „V den našeho krále se knížata rozstonala (hecheľu) žárem vína“ – to je den, kdy se knížata stala obyčejnými (chulin). Kdo to způsobil? „Žár vína“ – že lnuli k vínu. „Napřáhl ruku s posměvači“: Když viděl řádného člověka, posadil vedle něho dva posměvače a ti se ho ptali: Které pokolení je ze všech pokolení nejmilejší? On jim řekl: Pokolení pouště. A oni mu říkali: A což neuctívali modly? On jim řekl: Protože byli milí, nebyli potrestáni. A oni mu říkali: Mlč, král chce udělat totéž. A nejen to: oni udělali jedno
[tele] a on udělal dvě. „Jedno postavil v Bet-Elu a druhé dal do Danu“
(1Kr 12,29).
מַה מְקַיֵים רִבִּי יוֹסֵי אָהֵן קִרְיָיה וְהָבִיאוּ לַבֹּקֶר זִבְחֵיכֶם וגו׳. בְּמַלְכוּת יָרָבְעַם הַכָּתוּב מְדַבֵּר. כֵּיוָן שֶׁמָּלַךְ יָרָבְעַם עַל יִשְׂרָאֵל הִתְחִיל מְפַתֶּה אֶת יִשְׂרָאֵל וְאוֹמֵר לָהֶן. בּוֹאוּ וְנַעֲבוֹד עֲבוֹדָה זָרָה. עֲבוֹדָה זָרָה וַותְרָנִית הִיא. הָדָא הוּא דִּכְתִיב נַעֲלֶה בִיהוּדָה וּנְקִיצֶינָּה וְנַבְקִיעֶנָּה אֵלֵינוּ וְנַמְלִיךְ מֶלֶךְ בְּתוֹכָהּ אֵת בֶּן טָבְאַל. אָמַר רִבִּי אַבָּא. חִיזַרְנוּ בְּכָל הַמִּקְרָא וְלֹא מָצִינוּ מָקוֹם שֶׁשְּׁמוֹ טָבְאַל. אֶלָּא שֶׁעוֹשֶׂה טוֹבָה עִם עוֹבְדָיו. הַתּוֹרָה אָמְרָה וּבָחוֹר אוֹתוֹ מִכָּל שִׁבְטֵי יִשְׂרָאֵל לִי לְכֹהֵן. וַעֲבוֹדָה זָרָה אוֹמֶרֶת וַיַּעַשׂ כֹּהֲנִים מִקְצוֹת הָעָם. אָמַר רִבִּי לָא. מִן הַקּוֹצִים שֶׁבָּעָם וּמִפְּסוֹלֶת שֶׁבָּעָם. הַתּוֹרָה אָמְרָה לֹא יָלִין חֵלֶב חַגִּי עַד בּוֹקֶר. וַעֲבוֹדָה זָרָה אָמְרָה וְהָבִיאוּ לַבּוֹקֶר זִבְחֵיכֶם. הַתּוֹרָה אָמְרָה בְּיוֹם זִבְחֲכֶם יֵאָכֵל וּמִמָּחֳרָת. וַעֲבוֹדָה זָרָה אָמְרָה לִשְׁלשֶׁת יָמִים מַעְשְׂרֹתֵיכֶם. הַתּוֹרָה אָמְרָה לֹא תִזְבַּח עַל חָמֵץ דַּם זִבְחִי. וַעֲבוֹדָה זָרָה אָמְרָה וְקַטֵּר מֵחָמֵץ תּוֹדָה. הַתּוֹרָה אָמְרָה כִּי תִדּוֹר נֶדֶר לַיהוָֹה אֱלֹהֶיךָ לֹא תְאַחֵר לְשַׁלְּמוֹ. וַעֲבוֹדָה זָרָה אָמְרָה וְקִרְאוּ נְדָבוֹת הַשְׁמִיעוּ. אָמַר רִבִּי יוּדָן אָבוֹי דְרִבִּי מַתַּנְיָיה. לֹא בָא הַכָּתוּב אֶלָּא לְהַזְכִּיר גְּנַיָין שֶׁל יִשְׂרָאֵל. יוֹם מַלְכֵּינוּ הֶחֱלוּ שָׂרִים חֲמַת מִיָּיִן מָשַׁךְ יָדוֹ אֶת לוֹצְצִים. יוֹם שֶׁמָּלַךְ יָרָבְעַם עַל יִשְׂרָאֵל אֲתוֹן כָּל יִשְׂרָאֵל לְגַבֵּיהּ בְּפַתֵּי רַמְשָׁא. אָמְרוּ לֵיהּ. קוּם עֲבוֹד עֲבוֹדָה זָרָה. אֲמַר לוֹן. אֲפַתֵּי רַמְשָׁא הוּא אַשְׁתִּי וְלָא אַשְׁתִּי. כָּל עַמָּא שְׁתוּ אֶלָּא אִם אַתּוּן בְּעָן אָזְלוֹן וַאֲתוֹן בְּצַפְרָא. הָדָא הִיא דִכְתִיב כִּי קֵרְבוּ כַתַּנּוּר לִבָּם בְּאָרְבָּם כָּל הַלַּיְלָה יָשֵׁן אוֹפֵיהֶם. כְּל הַלַּיְלָה לֹא יָשַׁן אוֹפֵיהֶם. בּוֹקֶר הוּא בוֹעֵר כְּאֵשׁ לֶהָבָה. בְּצַפְרָא אֲתוֹן לְגַבֵּיהּ. אֲמַר לוֹן. כְּדוֹן אֲנָא יְדַע דְּאַתַּוּן בְּעָן אֶלָּא דַאֲנָא דְחִיל מִסַּנְהֶדְרִין דִּידְכוֹן דְּלָא יִקְטְלוּנְנִי. אָמְרוּ לֵיהּ. אֲנָן קָטְלִין לוֹן. הַהִיא דִכְתִיב כּוּלָּם יֵחַמּוּ כַּתַּנּוּר וְאָכְלוּ אֶת שׁוֹפְטֵיהֶם. רִבִּי לֵוִי אָמַר. הֲרָגוּם. הֵיךְ מַה דְתֵימַר כִּי יִמָּצֵא חָלָל. רִבִּי לָא אָמַר. הוֹרִידָן מִגְּדוּלָּתָן. יוֹם מַלְכֵּינוּ הֶחֱלוּ שָׂרִים חֲמַת מִיָּיִן. יוֹם שֶׁנַּעֲשׂוּ בוֹ שָׂרִים חוּלִין. מִי גָרַם לָהֶן. חֲמַת מִיָּיִן. שֶׁהָיוּ לְהוּטִין אַחַר הַיַּיִן. מָשַׁךְ יָדוֹ אֶת לוֹצְצִים. כַּד הֲוָה חֲמִי בַּר נַשׁ כָּשֵׁר הֲוָה מֵייתִיב גַּבֵּיהּ תְּרֵין לֵיצָנִין וְאָמְרִין לֵיהּ. אֵי זֶה דוֹר חָבִיב מִכָּל הַדּוֹרוֹת. אֲמֲרַ לָהֶן. דוֹר הַמִּדְבָּר. וְאִינּוּן אָמְרִין לֵיהּ. וְלָא עָבְדוֹן עֲבוֹדָה זָרָה. וְהוּא אֲמַר לוֹן. בְּגִין דַּחֲבִיבִין לָא אִיתְעַנְּשׁוֹן. וְהִינּוּן אָמְרִין לֵיהּ. חֲשִׁי. דְּמַלְכָּא בָעֵי מֵיעֲבַד כֵּן. וְלֹא עוֹד אֶלָּא אִינּוּן עָבְדוֹן חַד וְדֵין עֲבַד תְּרֵין. וַיָּשֶׂם אֶת הָאֶחָד בְּבֵיתאֵל וְאֶת הָאֶחָד נָתַן בְּדָן.