Gitin 1:5 גיטין

MIŠNA: Kdo říká: „Dej tento rozlučný list mé ženě a tuto propouštěcí listinu mému otrokovi,“ může, chce-li, odvolat oboje, slova rabi Meira. Mudrci však říkají: U rozlučných listů žen, ale ne u propouštěcích listin otroků, protože lze získat pro člověka výhodu v jeho nepřítomnosti, ale nelze mu uškodit jinak než v jeho přítomnosti: neboť chce-li svého otroka neživit, smí, ale neživit svou ženu nesmí. Řekl jim: Vždyť svého otroka vylučuje od pozdvihované dávky, stejně jako vylučuje svou ženu! Řekli mu: Protože je jeho majetkem. Kdo říká: „Dej tento rozlučný list mé ženě a tuto propouštěcí listinu mému otrokovi,“ a zemřel, ať se nevydávají po jeho smrti. „Dejte sto denárů tomu a tomu,“ a zemřel, ať je dají po jeho smrti.

GEMARA: „Kdo říká: Dej tento rozlučný list mé ženě“ atd. Všude říkáš, že „dej“ je jako „odnes“, a zde říkáš, že „dej“ je jako „nabuď [pro ni]“? Tak je to v Mišně: „Nabuď tento rozlučný list pro mou ženu, nabuď tuto propouštěcí listinu pro mého otroka.“ Proto to Mišna říká takto: Protože lze získat pro člověka výhodu v jeho nepřítomnosti, ale nelze mu uškodit jinak než v jeho přítomnosti. Rabi Meir říká: Je to na újmu jak jednomu, tak druhému. A rabíni říkají: Je to výhoda pro otroka a újma pro ženu. Rabi Chija bar Ba řekl: Rabi Jochanan se tázal: Představ si, že to byl otrok hodnostáře; to je přece újma pro otroka. Druhové říkají: Rabi Jochanan se tázal: Představ si, že to byla žena postiženého vředy; to je přece výhoda pro ženu. Nezbývá ti než toto: Kdo prodá svého otroka bez jeho vědomí, copak není prodán? A kdo se rozvede se svou ženou bez jejího vědomí, copak je rozvedena? Protože je jeho majetkem. Rabi Avin řekl: Je jeho majetkem, ale [ta otázka je,] že ho vylučuje od pozdvihované dávky.

Kdo říká: „Tavi, svého otroka, jsem učinil svobodným,“ „činím ho svobodným,“ „je svobodný,“ nabyl [svobody]. Rabi Inaja ve jménu rabi Jochanana: Ovšem jen listinou. „Ať je učiněn svobodným“: Rabi říká: Nabyl. A mudrci: Nenabyl. „Dejte tuto propouštěcí listinu mému otrokovi,“ a zemřel: Rabi říká: Nenabyl. A mudrci říkají: Nabyl; nutí se dědicové, aby splnili slova zemřelého. Rabi Zeira řekl: Neshodují se v neurčitém výroku. Jak to chápeme? Jestliže říká: „Propusťte,“ i Rabi souhlasí. Jestliže říká: „Napište a dejte,“ i rabíni souhlasí. Tak tedy chápeme: Když říká: „Dejte.“ Rabi říká: Kdo říká „dejte“, je jako ten, kdo říká „napište a dejte“. A rabíni říkají: Kdo říká „dejte“, je jako ten, kdo říká „propusťte“.

Kdo říká: „Ať je všechen můj majetek dán tomu a tomu,“ a on je kohen, a byli tam otroci, i když řekl: „Nechci je,“ jedí z pozdvihované dávky. Raban Šimon ben Gamliel říká: Jakmile řekl: „Nechci je,“ nabyli jich dědicové. Rabi Zeira řekl: Neshodují se v neurčitém případě. Jak to chápeme? Jestliže to přijal hned na počátku, i Raban Šimon ben Gamliel souhlasí. Jestliže to na počátku nepřijal, i rabíni souhlasí. Tak tedy chápeme: v neurčitém případě. Rabi říká: Nikdo neřekne „nechci“, leda když to přijal. Raban Šimon ben Gamliel říká: Jakmile řekl „nechci“, jeho konec dokazuje o jeho počátku.

Kdo říká: „Dej těchto sto denárů tomu a tomu, jemuž je dlužím,“ „Odnes těchto sto denárů tomu a tomu za úschovu, kterou mám u sebe,“ chce-li [je] vrátit, nevrátí a je za ně odpovědný, dokud onen člověk nepřijme to své. Rabi Ila řekl: Dar je jako dluh. „Dej těchto sto denárů tomu a tomu,“ „Odnes těchto sto denárů tomu a tomu,“ „Dej tuto darovací listinu tomu a tomu,“ „Odnes tuto darovací listinu tomu a tomu“: chce-li [je] vrátit, (ne)vrátí. Šel a zjistil, že [příjemce] zemřel: ať vrátí odesílateli. A zemřel-li [odesílatel], ať dá jeho dědicům. „Nabuď těchto sto denárů pro toho a toho,“ „Přijmi těchto sto denárů pro toho a toho,“ „Nabuď tuto darovací listinu pro toho a toho,“ „Přijmi tuto darovací listinu pro toho a toho“: chce-li [je] vrátit, nevrátí. Šel a zjistil, že zemřel: ať dá jeho dědicům. A nabyl-li po smrti, ať vrátí odesílateli, protože člověk nenabývá písemně po smrti. Kdo řekl: „Těchto sto denárů tomu a tomu,“ „Vezmi těchto sto denárů pro toho a toho,“ „Ať je těchto sto denárů pro toho a toho v tvé ruce“: chce-li [je] vrátit, nevrátí. A kdo získal pro svého druha, nemůže couvnout.

Například: Rabi Dositaj ben rabi Janaj a rabi Josi ben Kifer sestoupili tam vybrat [dluh] pro svého druha a byla o nich řečena zlá řeč. Přišli a chtěli to od nich vymoci. Řekli jim: Již jsme to nabyli. Řekli jim: Chceme, abyste za to postavili dobrou záruku. Řekli: Jsme bezplatní strážci. Přišli k rabi Dositajovi ben rabi Janajovi. Řekl jim: Tady je to všechno. Popadli rabi Josiho ben Kifera, ztýrali ho a vymohli to z něj. Když přišli sem, šel [rabi Josi] k jeho otci. Řekl mu: Nevidíš, co mi udělal tvůj syn? Řekl mu: Co ti udělal? Řekl mu: Kdyby se mnou byl zajedno, nic by z nás nevymohli. Řekl mu: Proč jsi to udělal? Řekl mu: Viděl jsem je, soud jednotný, jejich pokrývky hlavy na loket, a mluvili napůl úst; a Josi, můj bratr, spoutaný a řemen se zvedal a klesal. A řekl jsem si: Snad má můj otec ještě jiného Dositaje? Rabi Chagaj řekl: To, co říkáš, [platí] o tom, kdo nemůže postavit dobrou záruku; avšak kdo ji postavit může, vymůže se to od tohoto a dá se to tomuto.

Kdo odpustil svému druhovi [dluh z] listiny: Rabi Chananja a rabi Mana. Jeden řekl: Odpustil. Druhý řekl: Neodpustil, dokud mu nevydal listinu.

„Dej těchto sto denárů tomu a tomu,“ a zemřel: chtějí-li je dědicové zadržet, nemohou. Netřeba říkat, že kdo říká „nabuď pro něj“, je jako ten, kdo říká „přijmi pro mě“? Tak? Rava bar Mamal řekl: Mišna mluví o smrtelně nemocném. Je-li to smrtelně nemocný, pak v tomto případě netřeba říkat „nabuď pro něj“, „přijmi pro něj“. Rabi Mana řekl: Potvrdil jsem to z toho, co řekl rabi Ba bar Rav Huna ve jménu Rava: Slova smrtelně nemocného učinili jako [slova] zdravého, který napsal a předal, a to, když zemřel na tuto nemoc. Pokud se však uzdravil, ne. Netřeba říkat „nabuď pro něj“, „přijmi pro něj“.

„Dejte sto denárů tomu a tomu,“ a zemřel: ať je dají po jeho smrti. Rabi Avin ve jménu rabi Ba bar Mamala: Mišna mluví o smrtelně nemocném.