MIŠNA: Bejt Šamaj říkají: Smí se provdat a vezme si svou ketubu. Bejt Hilel říkají: Smí se provdat, ale svou ketubu si nevezme. Řekli jim Bejt Šamaj: Dovolili jste to, co se týká přísně zakázaného svazku, a nedovolíte to, co se týká lehkého majetku? Řekli jim Bejt Hilel: Zjistili jsme, že bratři nevstupují do dědictví na její slovo. Řekli jim Bejt Šamaj: Což se to nedá vyvodit z listiny její ketuby? Neboť jí píše: Provdáš-li se za jiného, vezmeš si, co je ti zde napsáno. Bejt Hilel se vrátili a začali učit jako Bejt Šamaj.
Bejt Šamaj vykládali ketubu jako midraš, neboť Bejt Šamaj vykládali: Z listiny její ketuby se dá vyvodit, neboť jí píše: Provdáš-li se za jiného, vezmeš si, co je ti zde napsáno. Bejt Hilel se vrátili a začali učit podle slov Bejt Šamaj. Bejt Hilel vykládali ketubu jako midraš. Hilel Starší vykládal běžnou řeč: V Alexandrii psali [ketuby], přičemž jeden zasnoubil ženu a druhý ji unesl z tržiště. Když případ přišel před mudrce, chtěli je prohlásit za mamzery. Řekl jim Hilel Starší: Přineste ketuby jejich matek. Přinesli ketuby jejich matek a našli v nich napsáno: Až vstoupíš do mého domu, budeš mi za ženu podle zákona Mojžíše a Židů.
Rabi Lazar ben Azarja vykládal ketubu jako midraš. Rabi Lazar ben Azarja vykládal: Synové budou dědit a dcery budou živeny. Jako synové dědí až po smrti svého otce, tak i dcery jsou živeny až po smrti svého otce.
Rabi Meir vykládal ketubu jako midraš, neboť rabi Meir řekl: Kdo si vezme pole od druhého [do nájmu], odhadne se, kolik by mělo vynést, a odvede mu to, neboť mu píše: Nechám-li je ladem a nebudu je obdělávat, zaplatím z nejlepšího.
Rabi Jehuda vykládal ketubu jako midraš. Učilo se ve jménu rabiho Jehudy: Člověk přináší za svou manželku každou oběť, kterou je povinna, i když jedla lůj, i když znesvětila Šabat. A tak říkal rabi Jehuda: Rozvedl-li ji, není za ni povinen, neboť ona mu píše: A cokoli dalšího, co ti náleželo od dřívějška.
Rabi Josi vykládal ketubu jako midraš. Rabi Josi vykládal: Na místě, kde je zvykem považovat ketubu za půjčku, vymáhá se všechno; [kde je zvykem částku] zdvojnásobit, vymáhá se jen polovina. Rabi Lazar ha-Kapar řekl: Člověk nesmí získat dobytče, divoké zvíře ani drůbež, leda když pro ně připravil potravu. Rabi Jehošua ben Korcha vykládal ketubu jako midraš, neboť rabi Jehošua ben Korcha řekl: Kdo půjčí druhému, nesmí si od něho vzít zástavu vyšší než jeho dluh, neboť mu píše: Splacení z mého majetku, který přijde do mých rukou a který nabudu, ve výši tohoto [dluhu].
Rav Huna vykládal ketubu jako midraš. Rav Huna vykládal: Synové budou dědit a dcery budou živeny. Jako synové dědí z movitého majetku, tak i dcery jsou živeny z movitého majetku. Šmuel řekl: Dcery nejsou živeny z movitého majetku. Baraita podporuje Šmuela: Dcery, které budeš mít se mnou, budou bydlet v mém domě a budou živeny z mého majetku. A k tomu se učilo: Z nemovitostí, a ne z movitostí. Řekl rabi Ba bar Zavda: Rav Huna je podle Rabiho a Šmuel podle rabiho Šimona ben Lazara. Neboť se učilo: Jak z majetku, který poskytuje záruku, tak z majetku, který záruku neposkytuje, se vymáhá výživa ženy a dcer, slova Rabiho. Rabi Šimon ben Lazar říká: Z majetku, který poskytuje záruku, vymáhají synové od synů, dcery od dcer, synové od dcer a dcery od synů. Z majetku, který záruku neposkytuje, vymáhají synové od dcer, ale dcery nevymáhají od synů. Říkají: Rav Huna odvolal. Říkají: Správně. Ketuba je věcí Tóry a výživa dcer je z jejich [mudrců] slov. Mohla by jejich slova vykořenit věc Tóry? Spor je však o penězích z ketuby jejich matky. A nejsou peníze z ketuby jejich matky půda?
Kdo se ujme majetku své manželky a zamýšlí ji rozvést, a pospíší si a sklidí z půdy, ten je horlivý a má zisk. Kdo se ujme majetku zajatců a slyšel o nich, že se blíží, a pospíší si a sklidí z půdy, ten je horlivý a má zisk. A toto je majetek zajatců: Každý, jehož otec nebo bratr nebo někdo z těch, po nichž dědí, odešel do zámoří, a on o nich slyšel, že zemřeli, a ujal se dědictví. Ale opuštěný majetek se mu odebere. A toto je opuštěný majetek: Každý, jehož otec nebo bratr nebo někdo z těch, po nichž dědí, odešel do zámoří, a on o nich neslyšel, že by zemřeli, a ujal se dědictví. Řekl Raban Šimon ben Gamliel: Slyšel jsem, že zajatec i opuštěný je totéž. Ale zanechaný majetek se mu odebere. A toto je zanechaný majetek: Každý, jehož otec nebo bratr nebo někdo z těch, po nichž dědí, odešel do zámoří a neví se, kde je. Šmuel řekl: Zajatec je ten, kdo odešel bez [vlastního] vědomí, neboť kdyby odešel s vědomím, byl by zanechal pokyny. Opuštěný je ten, kdo odešel s vědomím. Věz, že hledal záminku, jak ho odloučit od svého majetku: vždyť odešel s vědomím a nezanechal pokyny. Rabi Acha, rabi Ba, Rav Jehuda ve jménu Šmuela: U movitostí neplatí [pravidlo o] zanechaném majetku. Rabi Jaakov bar Acha ve jménu Rava Jehudy: Obilí, které je zralé ke sklizni, a réva zralá ke sklizni jsou movitostmi. Rav Šešet se zeptal: Ony babylónské datlové palmy, které nepotřebují opylení, není rozumné je považovat za obilí zralé ke sklizni a révu zralou ke sklizni?
Originál: Jerusalem Talmud Yevamot 15:3 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.