MIŠNA: Všechna přikázání, jež má otec vůči synovi: muži jsou zavázáni a ženy osvobozeny. Všechna přikázání, jež má syn vůči otci: jak muži, tak ženy jsou zavázáni. Všechna přikázání „konej“, jež jsou vázána na čas: muži jsou zavázáni a ženy osvobozeny. Všechna přikázání „konej“, jež nejsou vázána na čas: jak muži, tak ženy jsou zavázáni. Každé přikázání „nečiň“, ať je vázáno na čas, či není: jak muži, tak ženy jsou zavázáni, kromě „nezničíš“, „neoholíš dokola“ a „neposkvrní se mrtvým“. Vkládání rukou, pozvedávání, přinášení k oltáři, odebírání hrsti, pálení na oltáři, zaštipování ptáků, kropení a zachycování krve se týkají mužů a netýkají se žen, kromě moučné oběti soty a nazirejky, jež [tyto oběti] pozvedávají samy.
GEMARA: „Všechna přikázání, jež má otec vůči synovi“ atd. Přikázání, která je otec povinen činit pro svého syna: obřezat ho, vykoupit ho, naučit ho Tóru, naučit ho řemeslu, oženit ho. Rabi Akiva říká: také ho naučit plavat na vodě. Obřezat ho: „Osmého dne bude obřezáno maso jeho předkožky“ (Lv 12,3). Vykoupit ho, neboť je psáno: „A každého prvorozeného člověka mezi svými syny vykoupíš“ (Ex 13,13). Naučit ho Tóru: „A budete je učit své syny“ (Dt 11,19). Naučit ho řemeslu: Učil rabi Jišmael: „Vyvol si život“ (Dt 30,19) – to je řemeslo. Oženit ho: „Oznámíš je svým synům a synům svých synů“ (Dt 4,9). Kdy se ti dostane synů a synů tvých synů? Když oženíš své syny mladé. Rabi Akiva říká: také plavat na vodě, neboť je psáno: „Abys živ byl ty i tvé potomstvo“ (Dt 30,19). Co to je: přikázání, nebo nezbytná podmínka? Slyšme to z tohoto: Bar Tarima přišel k rabimu Amimu. Řekl mu: Přemluv mého otce, aby mi dal ženu. Přemlouval ho, ale [otec] to nepřijal. To říká, že jde o přikázání; kdybys řekl, že o nezbytnou podmínku, měl by ho donutit. Odkud [víme], že neučinil-li mu to otec, je povinen učinit to sám sobě? Písmo učí: „Člověka vykoupíš“ (Ex 13,13). „A obřežete se“ (Gn 17,11). „A naučíte se je“ (Dt 5,1). „Oznámíš ty“ (srov. Dt 4,9). „Abys živ byl ty“ (Dt 30,19).
Tam jsme se učili: Otec zjednává synovi zásluhu krásou, silou, bohatstvím, moudrostí a léty. Krásou, odkud [to víme]? „Nechť se ukáže tvým služebníkům tvé dílo a tvá vznešenost na jejich synech“ (Ž 90,16). Silou: „Mocné bude v zemi jeho potomstvo“ (Ž 112,2) atd. Bohatstvím: „Byl jsem mladý, i zestárl jsem, a neviděl jsem spravedlivého opuštěného a jeho potomstvo žebrat o chléb“ (Ž 37,25). Moudrostí: „A budete je učit své syny a mluvit o nich“ (Dt 11,19). Léty: „Aby se rozmnožily vaše dny i dny vašich synů“ (Dt 11,21). A jako mu zjednává zásluhu pěti věcmi, tak je mu zavázán pěti věcmi. A to jsou: živí ho, napájí, obléká, obouvá a vede. To je, co je psáno: „Ať to padne na hlavu Joába“ (2S 3,29): [ať je v jeho domě] zav, malomocný, držící se vřetena, padající mečem a postrádající chléb. Zav je slaboch. Malomocný je opuštěný. Držící se vřetena je nevědomec. Padající mečem je krátkého věku. Postrádající chléb je chudák. Když přišel Šalomoun zabít Joába, řekl mu [Joáb]: Tvůj otec nade mnou vyřkl pět kleteb. Přijmi je ty a já se dám zabít. I přijal je a všechny se naplnily na Davidově domě. Zav byl Rechabeam: „A král Rechabeam se vzchopil, aby vystoupil na vůz a utekl do Jeruzaléma“ (1Kr 12,18). Někdo říká: zav; někdo říká: choulostivý. Malomocný, to je Uzijáš: „A král Uzijáš byl malomocný až do dne své smrti“ (2Pa 26,21). Držící se vřetena, to je Joaš: „A na Joašovi vykonali soudy“ (2Pa 24,24). Učil rabi Jišmael: To učí, že nad ním postavili kruté strážce, kteří nikdy nepoznali ženu, a ti ho týrali tak, jako se týrá žena. To je, co je psáno: „A pýcha Izraele svědčí v jeho tvář“ (Oz 5,5) – [čti:] a pýcha Izraele ho pokořila v jeho tvář. Padající mečem, to je Jošijáš, neboť je psáno: „A střelci stříleli na krále Jošijáše“ (2Pa 35,23). A řekl rabi Jochanan: To učí, že z jeho těla udělali síto. Učil rabi Jišmael: Tři sta šípů vystřelili na pomazaného Hospodinova. Postrádající chléb, to je Jójachin: „A jeho příděl, stálý příděl, mu byl dáván“ (2Kr 25,30) atd.
Tam jsme se učili: Jestliže začali, nepřerušují. Co je začátkem koupele? Rabi Zerikan ve jménu rabiho Chaniny: Když si rozváže pás. Rav řekl: Když si rozváže střevíc. Rabi Jehošua ben Levi míval ve zvyku vyslechnout každý pátek večer oddíl [Tóry] od svého vnuka. Jednou na to zapomněl a vešel se umýt do těch veřejných lázní v Tiberiadě, opíraje se o rameno rabiho Chiji bar Aby. Vzpomněl si a vyšel z lázně. Řekl [někdo]: Tak se to stalo. Rabi Elazar bar Josi řekl: Došel už k tomu, že se svlékl. Řekl mu rabi Chija bar Aba: Což nás mistr neučil: Jestliže začali, nepřerušují? Řekl mu: Chijo, synu můj, je to snad lehké v tvých očích? Vždyť každý, kdo slyší oddíl [Tóry] od svého vnuka, je, jako by jej slyšel z hory Sinaj. Jaký je důvod? „Oznámíš je svým synům a synům svých synů“ atd., „den, kdy jsi stál před Hospodinem, svým Bohem, na Chorebu“ (Dt 4,9-10) – jako v den, kdy jsi stál před Hospodinem, svým Bohem, na Chorebu. Rabi Chizkija bar Jirmeja, rabi Chija ve jménu rabiho Jochanana: Můžeš-li řetězit tradici až k Mojžíšovi, řetěz ji; a ne-li, drž se buď úplně prvního, nebo úplně posledního. Gidul řekl: Každý, kdo říká tradici jménem toho, kdo ji řekl, ať se dívá, jako by původce tradice stál před ním. Jaký je důvod? „Jen jako stín chodí člověk“ (Ž 39,7) atd. „Mnoho lidí se nazývá muži laskavosti, ale muže věrného kdo nalezne?“ (Př 20,6). To je rabi Zeira. Neboť řekl rabi Zeira: Nedbáme na tradice Rava Šešeta, protože je to muž slepý. A řekl rabi Zeirarabimu Jasovi: Zná mistr Bar Padaju, že říkáš tradici jeho jménem? Řekl mu: Rav Ada bar Achava ji říkal jeho jménem.
Přikázání, která je syn povinen činit svému otci. Co je bázeň? Nesedá na jeho místě, nemluví na jeho místě a neodporuje jeho slovům. Co je úcta? Dává mu jíst a pít, obléká ho, přikrývá, obouvá, vodí ho dovnitř i ven. Z čího [majetku]? Chuna bar Chija řekl: Z majetku starce. A někdo chce říci: Ze svého. Neřekl snad rabi Abahu ve jménu rabiho Josiho ben rabi Chaniny: Odkud [víme, že] i kdyby mu otec řekl: Hoď tento měšec do moře – že ho má poslechnout? [To platí] o tom, kdo má jiné [měšce], a činí to pro potěšení ducha svého otce. Jak muž, tak žena; jenže muž má možnost ve své ruce, kdežto žena ji ve své ruce nemá, neboť nad ní mají moc jiní. Ovdověla-li nebo byla-li rozvedena, je jako ta, která má možnost to činit.
Až kam sahá úcta k otci a matce? Řekl jim: A mne se ptáte? Jděte a zeptejte se Damy ben Netiny. Dama ben Netina byl předsedou městské rady. Jednou ho jeho matka bila střevícem před celou jeho radou, a střevíc jí vypadl z ruky; podal jí ho, aby se nemusela trápit. Řekl rabi Chizkija: Byl to pohan z Aškelonu a byl předsedou celé rady. A na kámen, na němž sedával jeho otec, si za svého života nesedl; a když [otec] zemřel, učinil z něj předmět své bázně. Jednou se ztratil Benjamínův jaspis [z velekněžského náprsníku]. Ptali se: Kdo má takový pěkný? Řekli: Má ho Dama ben Netina. Šli k němu a sjednali s ním cenu sto dinárů. Vystoupil, chtěl jim ho přinést a našel svého otce spícího. Někteří říkají, že klíč od truhly byl mezi prsty jeho otce, a někteří říkají, že jeho noha byla natažena na truhle. Sestoupil k nim a řekl jim: Nemohu vám ho přinést. Řekli si: Snad chce ještě víc peněz. Zvýšili mu to na dvě stě, zvýšili mu to na tisíc. Když se jeho otec probudil ze spánku, vystoupil a přinesl jim ho. Chtěli mu dát, jak s ním sjednali naposledy, ale nepřijal to. Řekl: Copak vám prodám úctu ke svým otcům za peníze? Z úcty ke svým otcům nechci mít žádný užitek. Jak mu odplatil Svatý, budiž požehnán? Řekl rabi Josi ben rabi Bun: Téže noci mu jeho kráva porodila červenou jalovici. A Izrael mu odvážil její váhu zlatem a zvážili ji. Řekl rabi Šabtaj: Je psáno: „Právu a hojné spravedlnosti neublíží“ (Jb 37,23): Svatý, budiž požehnán, neodkládá odplatu těch pohanů, kteří konají přikázání.
Matka rabiho Tarfona vyšla v Šabat na procházku po svém dvoře a přetrhl se jí sandál. Rabi Tarfon šel, položil obě své ruce pod její chodidla a ona po nich kráčela, až došla ke svému lůžku. Jednou k němu přišli mudrci na návštěvu. Řekla jim: Modlete se za mého syna Tarfona, neboť se ke mně chová s přílišnou úctou. Řekli jí: Co ti dělá? Vypověděla jim tu příhodu. Řekli jí: I kdyby to dělal tisíckrát tisíc, ještě nedosáhl ani poloviny úcty, o níž mluví Tóra.
Matka rabiho Jišmaela přišla a stěžovala si na něho našim učitelům. Řekla: Pokárejte mého syna Jišmaela, že se ke mně nechová s úctou. V té chvíli zbledly tváře našich učitelů. Řekli: Je možné, že by rabi Jišmael neprokazoval úctu svým rodičům? Řekli jí: Co ti dělá? Řekla: Když vychází z domu učení, chci mu umýt nohy a pít z té vody, a on mi to nedovolí. Řekli: Protože je to její vůle, je to její úcta.
Řekl rabi Mana: Správně říkají ti mlynáři: Každý člověk má své zásluhy ve svém košíku. Matka rabiho Tarfona jim řekla tak a odpověděli jí tak; matka rabiho Jišmaela jim řekla tak a odpověděli jí tak. Rabi Zeira se trápil a říkal: Kéž bych měl otce a matku, abych je ctil a zdědil zahradu Eden. Když uslyšel tato dvě poučení, řekl: Požehnán buď Milosrdný, že nemám ani otce, ani matku. Nedokázal bych jednat jako rabi Tarfon a nedokázal bych snášet to, co rabi Jišmael. Řekl rabi Avun: Já jsem od úcty k otci a matce osvobozen. Říkají, že když ho jeho matka počala, zemřel jeho otec, a když ho porodila, zemřela.
Je někdo, kdo krmí svého otce vykrmenými [ptáky], a dědí Gehinom; a je někdo, kdo ho zapřahá do mlýna, a dědí zahradu Eden. Jak to, že krmí svého otce vykrmenými [ptáky], a dědí Gehinom? Jeden člověk krmil svého otce vykrmenými slepicemi. Jednou mu otec řekl: Synu, odkud je máš? Řekl mu: Starče, starče, jez a mlč; i psi žerou a mlčí. Tak krmí svého otce vykrmenými [ptáky], a dědí Gehinom. Jak to, že ho zapřahá do mlýna, a dědí zahradu Eden? Jeden člověk mlel na mlýně. Přišel rozkaz [o nucené službě] pro mlynáře. Řekl [svému otci]: Otče, pojď a mel místo mne. Přijde-li ponížení, lépe, ať padne na mne, a ne na tebe; přijdou-li rány, lépe, ať padnou na mne, a ne na tebe. Tak ho zapřahá do mlýna, a dědí zahradu Eden.
„Každý ať má bázeň před svou matkou a svým otcem“ (Lv 19,3) a je řečeno: „Hospodina, svého Boha, se budeš bát“ (Dt 6,13). [Písmo] přirovnalo bázeň před otcem a matkou k bázni před Všudypřítomným. Je řečeno: „Kdo zlořečí svému otci nebo své matce, musí zemřít“ (Ex 21,17) a je řečeno: „Kdokoli by zlořečil svému Bohu, ponese svůj hřích“ (Lv 24,15). [Písmo] přirovnalo zlořečení otci a matce k zlořečení Všudypřítomnému. Ale nelze mluvit o úderu vůči Výšinám. A tak je to správné, neboť všichni tři mají na něm podíl.
Co je bázeň? Nesedá na jeho místě, nemluví na jeho místě a neodporuje jeho slovům. Co je úcta? Dává mu jíst a pít, obléká ho, obouvá, vodí ho dovnitř i ven. A z čího [majetku]? Chuna bar Chija řekl [: z majetku starce].
Slovo rabiho Chiji bar Aby se [s tím] rozchází. Neboť rabi Chija bar Aba řekl: Učil rabi Judan, vnuk rabiho Šimona ben Jochaje. Neboť učil rabi Šimon ben Jochaj: Veliká je úcta k otci a matce, neboť ji Svatý, budiž požehnán, upřednostnil před úctou k sobě samému. Je řečeno zde: „Cti svého otce a svou matku“ (Ex 20,12) a je řečeno jinde: „Cti Hospodina ze svého jmění“ (Př 3,9). Čím ho ctíš? Ze svého jmění. Oddělíš leket, šichchu a roh pole. Oddělíš pozdvihovanou dávku, první desátek, druhý desátek, desátek chudých a chalu. Postavíš suku, opatříš lulav, šofar, tefilin a cicit. Nasytíš hladové a napojíš žíznivé. Máš-li, jsi tím vším povinen, a nemáš-li, nejsi povinen ničím z toho. Když však jde o úctu k otci a matce, ať máš, či nemáš, „cti svého otce a svou matku“, i kdybys měl obcházet dveře [a žebrat].
Rabi Acha ve jménu rabiho Aby bar Kahany: Je psáno: „Stezku života abys nevyměřoval, její koleje se viklají a nevíš“ (Př 5,6). Svatý, budiž požehnán, rozkolísal odměnu těch, kdo konají přikázání, aby je konali s důvěrou. Rabi Acha ve jménu rabiho Jicchaka: Je psáno: „Ze všeho, co se má střežit, střež své srdce, neboť z něho vychází život“ (Př 4,23). Ze všeho, co jsem ti řekl v Tóře, se střež, neboť nevíš, z kterého z toho ti vyjde život. Řekl rabi Aba bar Kahana: Písmo postavilo na roveň nejlehčí z lehkých přikázání a nejtěžší z těžkých. Nejlehčí z lehkých přikázání je vypuštění z hnízda a nejtěžší z těžkých je úcta k otci a matce. A u obou je psáno prodloužení dnů. Řekl rabi Avun: Jestliže je o věci, jež je jako splácení dluhu, psáno: „Aby se ti dobře vedlo a aby se prodloužily tvé dny“ (Dt 5,16), o věci, jež přináší ztrátu peněz a ohrožení života, tím spíše. Řekl rabi Levi: A i to je [slovo] našeho mistra: Větší je věc, jež je jako splácení dluhu, než věc, jež není jako splácení dluhu. Učí se: Rabi Šimon ben Jochaj říká: Jako je stejná jejich odměna, tak je stejný i trest za ně. „Oko, jež se posmívá otci a pohrdá poslušností matce“ (Př 30,17): oko, jež se posmívalo úctě k otci a matce a pohrdlo [přikázáním] „Nevezmeš matku s mláďaty“ (Dt 22,6), „vyklovou havrani z údolí“ (Př 30,17): přijde havran, jenž je krutý, a vykluje je, a nebude z něj mít užitek. „A sežerou je orlí mláďata“ (Př 30,17): přijde orel, jenž je milosrdný, a sežere je, a bude z něj mít užitek.
Rabi Janaj a rabi Jonatan seděli spolu. Přišel jeden člověk a políbil nohy rabiho Jonatana. Řekl mu rabi Janaj: Jakou laskavost ti to za tvých dnů splácí? Řekl mu: Jednou přišel a stěžoval si mi na svého syna, aby ho živil. Řekl jsem mu: Jdi, svolej proti němu synagogu a znevaž ho. Řekl mu: A proč jste ho nedonutili? Řekl mu: Což se [k tomu] nutí? Řekl mu: Ty ještě stojíš na tomto? Řekl jim [někdo]: Rabi Jonatan změnil svůj názor a tradice byla ustálena jeho jménem. Přišel rabi Jaakov bar Acha, rabi Šmuel bar Nachman ve jménu rabiho Jonatana: Syna nutí, aby živil otce. Řekl rabi Josi: Kéž by všechny mé tradice byly tak jasné jako tato, že syna nutí, aby živil otce.
Co je přikázání „konej“ vázané na čas? Například suka, šofar, lulav a tefilin. A co je přikázání „konej“, jež není vázáno na čas? Například ztracená věc, vypuštění z hnízda, zábradlí a cicit. Rabi Šimon osvobozuje ženy od cicit, protože je to přikázání „konej“ vázané na čas. Řekl jim rabi Šimon: Což mi nepřipouštíte, že je to přikázání „konej“ vázané na čas? Vždyť noční oděv je od cicit osvobozen. Řekl rabi Hila: Důvod mudrců je, že jsou-li [šaty] určeny pro den i noc, podléhají cicit.
Řekl rabi Elazar: Pesachová oběť žen je dobrovolná, a přece se kvůli ní odsouvá Šabat. Rabi Jaakov bar Acha ve jménu rabiho Elazara: Pesachová oběť žen a otroků je dobrovolná; tím spíše se kvůli ní odsouvá Šabat. Jaké je to s jejich macesem? Řekl mu: Povinnost. Rabi Zeira řekl: Je to sporné. Rabi Hila řekl: To je mínění všech. Jedna baraita podporuje tohoto a druhá podporuje onoho. Baraita podporuje rabiho Zeiru: Hořké byliny, maces a pesachová oběť jsou první noc povinné a po všechny ostatní dny dobrovolné. Baraita podporuje rabiho Hilu: Je řečeno: „Nebudeš s tím jíst nic kvašeného“ a je řečeno: „Sedm dní s tím budeš jíst maces, chléb soužení“ (Dt 16,3). Kdo podléhá [zákazu] „nejez kvašené“, podléhá [příkazu] „vstaň a jez maces“. A ženy podléhají [zákazu] „nejez kvašené“, tedy podléhají [příkazu] „vstaň a jez maces“. Vždyť jsme se učili: Všechna přikázání „konej“ vázaná na čas: muži jsou zavázáni a ženy osvobozeny! Řekl rabi Mana: Toto je přikázání „konej“, které přichází z moci [přikázání] „nečiň“.
A to odpovídá tomu, kdo říká, že pesachová oběť žen je dobrovolná. Učí se: Žena koná první Pesach sama za sebe a druhý jako přidružená k jiným, slova rabiho Meira. Rabi Josi říká: Žena koná druhý Pesach sama za sebe, a není třeba říkat, že první. Rabi Elazar ben rabi Šimon říká: Žena koná první Pesach jako přidružená k jiným a druhý Pesach nekoná. Jaký je důvod rabiho Meira? „Každý muž beránka pro rodinu otců“ (Ex 12,3), a chtějí-li, „pro dům“. Jaký je důvod rabiho Josiho? „Každý muž beránka pro rodinu otců“, tím spíše „pro dům“. Jaký je důvod rabiho Elazara ben rabi Šimona? „Muž“, ne žena. Jak vykládají mudrci „muž“? To vylučuje nezletilého. Řekl rabi Jona: I podle toho, kdo říká, že je to povinnost, je zde rozdíl, neboť ta věc je přesně určena; [je to řečeno], aby věc nebyla ustanovena jako povinnost.
„Kromě ‚nezničíš‘, ‚neoholíš dokola‘ a ‚neposkvrní se mrtvým‘.“ Isi říká: Také kvůli „nevyholí si lysinu“. Jaký je důvod? „Nevyholí si lysinu“ (Lv 21,5). Kdo podléhá [zákazu] okraje vousů, podléhá [zákazu] lysiny. A ženy, které nemají vousy, jsou od [zákazu] lysiny osvobozeny. A dále z tohoto: „Synové [jste Hospodina, svého Boha]“ (Dt 14,1): synové, a ne dcery. Řekl rabi Elazar: Ženy podléhají [zákazu] lysiny. Jaký je důvod? „Neboť jsi lid svatý Hospodinu, svému Bohu“ (Dt 14,2): jak muži, tak ženy. Jak vykládá rabi Elazar „synové“? Když Izrael činí vůli Svatého, budiž požehnán, nazývají se synové; a když nečiní vůli Svatého, budiž požehnán, nenazývají se synové. Rav přikazoval těm z domu Rava a přišel Rav Hamnuna a přikazoval druhům: Přikažte svým ženám, když stojí u mrtvých, aby si netrhaly vlasy, aby nedošly k lysině. Jak velká je lysina? Někteří tanaité učí: Jakákoli. A někteří tanaité učí: Jako zrno bobu. Kdo říká „jakákoli“: ze slova „lysina“ plyne jakákoli. Kdo říká „jako zrno bobu“: Je řečeno zde „lysina“ a je řečeno jinde „lysina“ (Lv 13,42). Jako lysina zmíněná jinde je jako zrno bobu, tak i zde jako zrno bobu. Rabi Josi bar Mamal: Kohenka smí odejít mimo zemi Izraele. Jaký je důvod? „Řekni kohenům“ (Lv 21,1), a ne kohenkám. Kdyby to tak nebylo, co bychom řekli? Protože je zahrnuta v zákazu, nesmí odejít? Řekneš-li tak, odsunul bys paraši o nečistotách.
„A kohen položí svou ruku pod její a pozvedne.“ Není ta věc odporná? Přinese se šátek. Ale to přece odděluje? Přivede se starý kohen. A i kdybys řekl: mladý kohen, zlý sklon se na chvíli neprojeví. Učil rabi Chija: Projeví se. U soty bez rukou pozvedávají dva koheni na svých rukou.
Originál: Jerusalem Talmud Kiddushin 1:7 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.