MIŠNA: Neurčité sliby se berou přísně a jejich upřesnění mírně. Jak? Řekl: „Hle, je to pro mne jako solené maso“, „jako úlitbové víno“: slíbil-li o tom, co patří Nebesům, je to zakázáno; slíbil-li o tom, co patří modloslužbě, je to dovoleno; a neurčitě je to zakázáno. „Hle, je to pro mne jako chérem“: je-li to chérem Nebes, je to zakázáno; a je-li to chérem kohanů, je to dovoleno; a neurčitě je to zakázáno. „Hle, je to pro mne jako desátek“: slíbil-li desátkem dobytka, je to zakázáno; a je-li to desátek z obilí, je to dovoleno; a neurčitě je to zakázáno. „Hle, je to pro mne jako pozdvihovaná dávka“: slíbil-li jako pozdvihovanou dávku chrámové pokladnice, je to zakázáno; a je-li to dávka z humna, je to dovoleno; a neurčitě je to zakázáno – slova rabiho Meira. Mudrci říkají: Neurčitá pozdvihovaná dávka je v Judsku zakázána, v Galileji dovolena, neboť Galilejci neznají pozdvihovanou dávku chrámové pokladnice. Neurčité chéremy jsou v Judsku dovoleny a v Galileji zakázány, neboť Galilejci neznají chéremy kohanů.
GEMARA: Neurčité sliby se berou přísně atd. Chtěli říci: Solené natrvalo, ale solené na chvíli ne. Řekl rabi Judan: Z toho, co jsme se učili: „Hle, je to pro mne jako solené maso, jako úlitbové víno“, plyne, že solené na chvíli je solené. Co je solené na chvíli? Jak bylo učeno: Jak se postupuje? Položí údy na sůl a obrací je. Řekl rabi Aba Mari: To je jiné, neboť kdyby je tam nechal, byly by nasoleny. A co to říká? Neboť řekl rabi Chija bar Aba: Kdo bere olivy z kupy, namáčí je po jedné do soli a jí. To znamená, že solené na chvíli je solené.
„Hle, je to pro mne jako pozdvihovaná dávka“: slíbil-li jako pozdvihovanou dávku chrámové pokladnice, je to zakázáno. U pozdvihované dávky z Tóry je to tedy dovoleno. „A je-li to dávka z humna, je to dovoleno.“ U pozdvihované dávky z Tóry je to tedy zakázáno. Tady říkáš zakázáno a tady říkáš dovoleno! Slyšme z tohoto: „Jako chala Áronova a jako jeho pozdvihovaná dávka“ – je to dovoleno. Jako pozdvihovaná dávka z Tóry je to tedy zakázáno.
Mudrci říkají: Neurčitá pozdvihovaná dávka je v Judsku zakázána a v Galileji dovolena, neboť Galilejci neznají pozdvihovanou dávku chrámové pokladnice. Kdyby ji však znali, byla by neurčitě zakázána. Neurčité chéremy jsou v Judsku dovoleny a v Galileji zakázány, neboť Galilejci neznají chéremy kohanů. Kdyby je však znali, byly by neurčitě dovoleny. Tady říkáš dovoleno a tady říkáš zakázáno! Řekl rabi Elazar: Jsou to dva tanaité. Řekl rabi Jirmeja: Je to jeden tanaita, podle toho, kdo říká: Neurčené chéremy jsou na opravy Chrámu. Ale podle toho, kdo říká: Neurčené chéremy připadají kohanům, by to mělo být dovoleno i v Galileji. Rabi Josi jménem rabiho Hily: V Galileji, protože jsou zvyklí na chérem Achanův, říkáš: zakázáno. A v Judsku, protože nejsou zvyklí na chérem Achanův, říkáš: dovoleno.
Originál: Jerusalem Talmud Nedarim 2:4 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.