Učí se: A Gad z Gadiela. Namítají
rabi Jehudovi: Vždyť tato jsou rovná a tato ohnutá! Učí se jménem
rabi Jehudy: Napsal-li dvě stejná písmena a tvoří jméno, je vinen, například šš, tt, gg, rr, chch. A mudrci říkají: Dvě písmena v každém případě. Vychází tedy, že to je lehčí i přísnější podle
rabi Jehudy a lehčí i přísnější podle mudrců. Lehčí podle
rabi Jehudy: Napsal-li dvě stejná písmena a tvoří jméno, podle názoru
rabi Jehudy je vinen, podle názoru mudrců osvobozen. Lehčí podle mudrců: Dvě písmena v každém případě, i když netvoří jméno: podle názoru mudrců je vinen, podle názoru
rabi Jehudy osvobozen. Názor
rabi Jehudy se zdá obrácený. Neboť se učí: Mohl bych myslet, že až když napíše celé jméno, až když utká celý oděv, až když udělá celé prosívací síto. Proto je řečeno: „z jedné“
(Lv 4,2). Je-li „z jedné“, mohl bych myslet, že i když napsal jedno písmeno, i když utkal jednu nit, i když udělal jedno oko v prosívacím sítu nebo řešetu. Proto je řečeno: „a učiní jednu“
(Lv 4,2). Jak tedy? Až když koná práci, jaká má trvání. A zde říká: Kdo přirazí a přiklepne tkaninu, je vinen, protože usazuje rukou.
תַּנֵּי. וְגַד מִגַּדִּיאֵל. מֵתִיבִין לְרִבִּי יְהוּדָה. וַהֲלֹא אֵילּוּ פְשׁוּטִים וְאֵילּוּ כְפוּפִים. תַּנֵּי בְשֵׁם רִבִּי יוּדָה. כָּתַב שְׁנֵי אוֹתוֹת שָׁוִים וְהֵן שֵׁם חַיָיב. כְּגוֹן שש תת גג רר חח. וְרַבָּנִן אָמְרֵי. שְׁתֵּי אוֹתוֹת בְּכָל מָקוֹם. אַשְׁכָּחַת אֲמַר. קַלַּת וְחוֹמְרַת עַל דְּרִבִּי יוּדָה. קַלַּת וְחַמְרַת עַל דְּרַבָּנִן. קַלַּת עַל דְּרִבִּי יוּדָה. כָּתַב שְׁתֵּי אוֹתִיּוֹת שָׁוִין וְהֵן שֵׁם. עַל דַּעְתֵּיהּ דְּרִבִּי יוּדָה חַיָיב. עַל דַּעְתְּהוֹן דְּרַבָּנִן פָּטוּר. קַלַּת עַל דְּרַבָּנִן. שְׁתֵּי אוֹתוֹת מִכָּל מָקוֹם אַף עַל פִּי שֶׁאֵינָן שֵׁם. עַל דַּעְתְּהוֹן דְּרַבָּנִן חַיָיב. עַל דַּעְתֵּיהּ דְּרִבִּי יוּדָה פָּטוּר. מִחְלְפָה שִׁיטָּתֵיהּ דְּרִבִּי יוּדָה. דְּתַנֵּי. יָכוֹל עַד שֶׁיִּכְתּוֹב אֶת כָּל הַשֵּׁם. עַד שֶׁיֶּאֱרוֹג אֶת כָּל הַבֶּגֶד. עַד שֶׁיַּעֲשֶׂה אֶת כָּל הַנָּפָה. תַּלְמוּד לוֹמַר. מֵאַחַת. אִי מֵאַחַת יָכוֹל אֲפִילוּ כָתַב אוֹת אַחַת. אֲפִילוּ אָרַג חוּט אֶחָד. אֲפִילוּ עָשָׂה בַיִת אֶחָד בְּנָפָה וּבְכַבָּרָה. תַּלְמוּד לוֹמַר וְעָשָׂה אַחַת. הָא כֵיצַד. עַד שֶׁיַּעֲשֶׂה מְלָאכָה שֶׁכְּיוֹצָא בָּהּ מִתְקַיֶימֶת. וְהָכָא הוּא אָמַר. הַשׁוֹבֵט וְהַמְקַטְקֵט עַל הָאָרִיג הֲרֵי זֶה חַיָיב מִפְּנֵי שֶׁהוּא מְיַישֵּׁב בְּיָדוֹ.