MIŠNA: Šaty se smí skládat i čtyřikrát nebo pětkrát a lůžka se smí stlát z noci Šabatu na Šabat, ale ne ze Šabatu na jeho konec. Rabi Jišmael říká: Šaty se smí skládat a lůžka stlát ze Dne smíření na Šabat. Tuky Šabatu se obětují o Dni smíření, ale tuky Dne smíření se v Šabat neobětují. Rabi Akiva říká: Ani tuky Šabatu se neobětují o Dni smíření, ani tuky Dne smíření se neobětují v Šabat.
GEMARA: Halacha 3. Škola rabiho Janaje říká: Skládání ve dvou je zakázáno. Rabi Chagaj jménem rabiho Šmuela bar Nachmana: V Šabat se neskládá ve dvou. A kdo skládá na lavici, je jako by byli dva. Rabi Chagaj jménem rabiho Šmuela bar Nachmana: Šabaty a svátky byly dány jen k jídlu a pití. Protože tato ústa zapáchají, dovolili jim v nich se zabývat slovy Tóry. Rabi Berechja jménem rabiho Chiji bar Ba: Šabaty a svátky byly dány jen k tomu, aby se v nich zabývalo slovy Tóry. Baraita podporuje jak tohoto, tak onoho. Jak se má člověk zachovat? Buď sedí a jí, nebo sedí a zabývá se slovy Tóry. Jeden verš říká: „Šabat je Hospodinu“ (Lv 23,3), a druhý verš říká: „Slavnostní shromáždění Hospodinu, tvému Bohu“ (Dt 16,8). Jak to? Dej část studiu Tóry a část jídlu a pití. Řekl rabi Abahu: „Šabat Hospodinu“ (Ex 20,10) – odpočívej jako Hospodin. Jako Svatý, budiž požehnán, odpočinul od řeči, tak ty odpočívej od řeči.
Stalo se, že jeden zbožný muž šel v Šabat na procházku do své vinice a uviděl tam průlom a pomyslel si, že ho na konci Šabatu ohradí. Řekl: Protože jsem pomyslel na to, že ho ohradím, nikdy ho neohradím. Co pro něj učinil Svatý, budiž požehnán? Připravil mu keř kapary, který vyrostl v průlomu a ohradil ho. Z něj se pak po všechny své dny živil a měl z něj obživu.
Řekl rabi Chanina: S obtížemi dovolili v Šabat pozdravit. Řekl rabi Chija bar Ba: Když rabi Šimon ben Jochaj viděl, že jeho matka hodně mluví, říkal jí: Matko, je Šabat. Učí se: V Šabat je zakázáno prosit o své potřeby. Rabi Zeira se zeptal rabiho Chiji bar Ba: Smí se říkat „Pastýři náš, živiteli náš“? Řekl mu: Takový je vzor požehnání.
Učí se: Poháry, mísy a talíře se smí mýt z noci Šabatu na ráno, z rána do poledne a z poledne na odpolední modlitbu. Od odpolední modlitby dál je to zakázáno; u pohárů je to dovoleno, protože pití nemá pevnou dobu. Rabi Jirmeja, rabi Zeira jménem Rava Chiji bar Aši: Chytrá žena myje pohár tady, mísu tady, talíř tady, a tak vlastně kropí svůj dům v Šabat.
Rabi Zeira jménem Rava Chisdy: Připadne-li Den smíření na Šabat, netroubí se. Po Šabatu se nekoná havdala. Podle koho? Podle rabiho Akivy. Ale podle rabiho Jišmaela se havdala koná, neboť tuky Šabatu se obětují o Dni smíření. Řekl rabi Ezra před rabim Manou: Ani podle rabiho Jišmaela nemá konat havdalu. Vždyť se havdala koná jen k tomu, aby se mu dovolilo to, co mu bylo zakázáno. Kdyby spálil tuky Šabatu v Šabat, nebylo by to snad dovoleno? Řekl rabi Šmuel, bratr rabiho Berechji: Ať koná havdalu, neboť tak dovoluje mýt naložené a vařené [pokrmy]. Řekl rabi Josi: Není snad mytí naložených a vařených pokrmů dovoleno až od odpolední modlitby dál? Ať koná havdalu od odpolední modlitby dál! Jak to obrátíš: Pohár tu není, svíce tu není. Čím koná havdalu? Řekl rabi Avun: Modlitbou.
Originál: Jerusalem Talmud Shabbat 15:3 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.