MIŠNA: Všechny svaté spisy se zachraňují před požárem, ať se z nich čte, nebo nečte. I když jsou napsány v jakémkoli jazyce, vyžadují uložení. Proč se z nich nečte? Protože by to odvádělo od bejt midraše.
GEMARA: „Všechny svaté spisy“ a tak dále. Co znamená „ať se z nich čte, nebo nečte“? Ať jsou v nich chyby, nebo nejsou? Vždyť se učí: Knihu, v níž jsou dvě nebo tři chyby na každé stránce, opraví a čte z ní. Má-li čtyři, nečte z ní. Z toho, co jsme se učili: „Proč se z nich nečte? Protože by to odvádělo od bejt midraše“ – to znamená: [Rozlišuje se] mezi Tórou a Proroky a mezi Spisy.
Nezachraňují se před požárem? Podle toho, kdo říká, že znečišťují ruce, se před požárem zachraňují; a podle toho, kdo říká, že neznečišťují ruce, se před požárem nezachraňují. Namítli: Hle, hebrejský [text], který napsali v překladu, neznečišťuje ruce, a přece se před požárem zachraňuje! Z toho, co jsme se učili: „I když jsou napsány v jakémkoli jazyce, vyžadují uložení“ – to znamená, že se před požárem zachraňují. Mišna je podle rabiho Šimona, neboť rabi Šimon řekl: Žádný zákaz z rabínského nařízení nestojí proti svatým spisům. V čem se liší? Tam jde o jejich zneuctění; ale zde všichni souhlasí, že se před požárem zachraňují. Pro koho je to potřebné? Pro Rabana Šimona ben Gamliela. I když Raban Šimon ben Gamliel řekl: I u knih dovolili psát jen řecky, zde souhlasí, že se před požárem zachraňují. Stalo se, že Raban Gamliel stál na stavbě na Chrámové hoře. Přinesli mu knihu Job napsanou v targumu. Řekl staviteli a uložil ji pod vrstvu zdiva.
I když řekli, že se ze svatých spisů čte jen od odpolední modlitby dál, smí se je studovat a vykládat. Potřebuje-li něco, vezme a ověří. Například: Rabi, rabi Chija Velký a rabi Jišmael be-rabi Josi seděli a vykládali svitek Pláče v předvečer Devátého avu, který připadl na Šabat, od odpolední modlitby dál. Zbyla v něm jedna abecední kapitola. Řekli: Zítra přijdeme a dokončíme ji. Když Rabi odcházel domů, zakopl o prst a pronesl na sebe: „Mnohé jsou bolesti bezbožníka“ (Ž 32,10). Řekl mu rabi Chija: Pro naše hříchy tě to potkalo, jak je psáno: „Dech našeho chřípí, Pomazaný Hospodinův, byl chycen v jejich jamách“ (Pl 4,20). Řekl mu rabi Jišmael be-rabi Josi: I kdybychom se tou věcí nezabývali, museli bychom to říci; tím spíše, že se jí zabýváme. Šel domů a dal na to suchou houbu a zvenčí to ovázal rákosem. Řekl rabi Jišmael be-rabi Josi: Od něj jsme se naučili tři věci: houba neléčí, ale chrání; rákos je připravený; a ze svatých spisů se čte jen od odpolední modlitby dál.
Potom tedy tam, kde je bejt midraš, ať se nečte, a tam, kde není bejt midraš, ať se čte. Nezbývá ti než to, co učil rabi Nechemja. Neboť rabi Nechemja učil: Proč se ze svatých spisů čte jen od odpolední modlitby dál? Kvůli běžným listinám. Neboť kdybys mu řekl, že je to dovoleno, řekl by i on: Co na tom, že se zabývám svými listinami? Když mu však říkáš, že je to zakázáno, řekne si i on: Svaté spisy jsou zakázány – běžné listiny tím spíše. To znamená, že Mišna předchází Písmu. A to podporuje to, co učil rabi Šimon ben Jochaj. Neboť rabi Šimon ben Jochaj učil: Kdo se zabývá Písmem, je to ctnost, která není ctností. Kdo se zabývá Mišnou, je to ctnost, za niž se dostává odměny. Kdo se zabývá Talmudem, není větší ctnosti než tato. A vždy běž za Mišnou více než za Talmudem. Řekl rabi Josi be-rabi Bun: To platí, dokud do něj Rabi nevložil většinu mišen. Ale od té doby, co do něj Rabi vložil většinu mišen, vždy běž za Talmudem více než za Mišnou.
Požehnání, v nichž je napsáno mnoho látek z Tóry, se před požárem nezachraňují. Odtud řekli: Kdo píší požehnání, pálí Tóru. Stalo se, že jeden člověk psal požehnání a rabi Jišmael šel, aby ho prověřil. Jakmile uslyšel zvuk kroků rabiho Jišmaela, vzal svazek požehnání a hodil ho do mísy s vodou. Těmito slovy mu řekl: Trest za to druhé je větší než za to první. Řekl rabi Jehošua ben Levi: Tato agada – kdo ji píše, nemá podíl [v budoucím světě]; kdo ji vykládá, bude sežehnut; kdo ji poslouchá, nedostane odměnu.
Řekl rabi Jehošua ben Levi: Já jsem se za svých dnů nedíval do knihy agady, jen jednou jsem se podíval. Našel jsem v ní psáno: Sto sedmdesát pět oddílů, v nichž je v Tóře psáno slovo „mluvení“, „řeč“ nebo „přikázání“, odpovídá letům našeho otce Abrahama. Neboť je psáno: „Vzal jsi dary v člověku“ (Ž 68,19), a je psáno: „Člověk největší mezi Anakity“ (Joz 14,15). Sto čtyřicet sedm žalmů psaných v Knize žalmů odpovídá letům našeho otce Jákoba. To učí, že všechny chvály, jimiž Izrael chválí Svatého, budiž požehnán, odpovídají letům Jákobovým, jak je řečeno: „A ty jsi Svatý, sedící na chválách Izraele“ (Ž 22,4). Sto dvacet třikrát odpovídá Izrael „Haleluja“, což odpovídá letům Áronovým: „Chvalte Hospodina, chvalte Boha v jeho svatyni“ (Ž 150,1) – Áronovi, jeho svatému; „Áronovi, svatému Hospodinovu“ (Ž 106,16). A přesto se v noci děsím.
Rabi Chija bar Ba spatřil knihu agady. Řekl: Je-li to, co je v ní psáno, dobré, ať je uťata ruka, která to napsala. Někdo mu řekl: Otec onoho muže ji napsal. Řekl mu: Tak jsem řekl: Ať je uťata ruka, která to napsala. A stalo se mu „jako omyl, který vyjde od vládce“ (Kaz 10,5).
Okraje [knih] a knihy heretiků: někteří tannaité učí, že z nich vyřízne Boží jména a spálí je. Někteří tannaité učí, že je spálí i s jejich Božími jmény. Řekl rabi Tarfon: Ať pohřbím své syny, když přijdou do mého domu, že je spálím i s jejich Božími jmény. Neboť kdyby mě pronásledoval pronásledovatel, utekl bych do domů modloslužby, ale neutekl bych do domů heretiků. Neboť modloslužebníci ho neznají a popírají ho, ale heretici ho znají a popírají ho. A o nich řekl David: „Což bych neměl nenávidět ty, kdo tebe nenávidí, Hospodine“ (Ž 139,21). Tento midraš vyložili: Jestliže kvůli tomu, aby se nastolil pokoj mezi mužem a jeho ženou, říká Písmo, že Jméno napsané ve svatosti ať je smazáno vodou (Nu 5,23), knihy heretiků, které vnášejí nenávist, svár a rozdělení mezi Izrael a jeho Otce v nebesích, tím spíše mají být spáleny i se svými Božími jmény.
Originál: Jerusalem Talmud Shabbat 16:1 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.