MIŠNA: Přivedou druhého a vyslechnou ho. Shledá-li se, že se jejich slova shodují, projednávají věc. Dva říkají: Zproštěn, a jeden říká: Povinen — je zproštěn. Dva říkají: Povinen, a jeden říká: Zproštěn — je povinen. Jeden říká: Zproštěn, jeden říká: Povinen, a jeden říká: Nevím — ať se přidají soudci. I když dva zprošťují nebo zavazují a jeden říká: Nevím, ať se přidají soudci.
Namítl rabi Chagajrabimu Jasovi: Vždyť je psáno: „Postaví se oba muži“ (Dt 19,17). Pak tedy: nejmenší počet mužů je dva; proč Tóra říká „dva“? Aby byli stejní? Vždyť je psáno: „Nepřevrátíš právo cizince a sirotka“ (Dt 24,17). Hle, cizinec se soudí s tím, kdo není cizinec, a sirotek s tím, kdo není sirotek. Proč je tedy řečeno „dva“? Slovo je volné k přirovnání a k vyvození gezery šavy. Je řečeno zde „dva“ a je řečeno jinde: „Zůstali dva muži“ (Nu 11,26). Jako tam muži a ne ženy, tak i zde muži a ne ženy a ne nezletilí. Tak jsme se naučili, že žena nesoudí a nesvědčí.
Rabi Josi ben rabi Bun ve jménu Rava Josefa: Je řečeno zde „dva“ a je řečeno jinde „dva“. Jako tam „na základě dvou svědků“ (Dt 17,6), tak i zde na základě dvou svědků. Proč tedy Tóra říká „dva“? Aby jeden nestál a druhý neseděl, aby jeden neříkal vše, co potřebuje, a druhému aby se neříkalo: Zkrať svá slova.
Řekl rabi Jehuda: Slyšel jsem, že chce-li soudce posadit oba, posadí je. Rabi Jišmael říká: Řeknou mu: Oblékni se, jako je oblečen on, nebo ho obleč tak, jak jsi oblečen ty.
Řekl rabi Ba ve jménu Rava Huny: Svědkové musí stát, když svědčí, neboť je řečeno: „Postaví se oba muži“ (Dt 19,17). Rabi Jirmeja ve jménu rabiho Abahu: I souzení musí stát, když přijímají svůj rozsudek, neboť je řečeno: „kteří mají spor, před Hospodinem“ (Dt 19,17).
Je psáno: „Otcové nebudou usmrceni za syny“ (Dt 24,16). Nebylo už řečeno: „Každý bude usmrcen za svůj hřích“ (Dt 24,16)? Proč tedy Tóra říká: „Otcové nebudou usmrceni za syny“? Otcové nebudou usmrceni na svědectví synů a synové nebudou usmrceni na svědectví otců. Tak víme, že svědkové nesmějí být příbuzní souzených.
A odkud víme, že svědkové nesmějí být příbuzní mezi sebou? Uvaž: kdyby byli usvědčeni z křivého svědectví, nebyli by popraveni na základě svých vlastních úst? A odkud víme, že svědkové nesmějí být příbuzní soudců? Uvaž: je-li jeden z nich usvědčen z křivého svědectví, je popraven, dokud nebude usvědčen i jeho druh? Řekneš-li to tak, nebyl by popraven na základě svých vlastních úst.
A odkud víme, že soudci nesmějí být příbuzní mezi sebou? Tóra řekla: Zabij na základě svědků, zabij na základě soudců. Jako svědkové nesmějí být příbuzní mezi sebou, tak ani soudci nesmějí být příbuzní mezi sebou.
Odkud [to víme] podle rabiho Jišmaela? Rabi Jišmael učil: „Obec bude soudit“ (Nu 35,24) a „obec zachrání“ (Nu 35,25). Aby obec nebyla ani z příbuzných toho, kdo udeřil, ani z příbuzných toho, kdo byl udeřen. Řekl rabi Josi: Řekneš-li to tak, shledáš, že říkáš: Soud jsou mstitelé krve. Odtud víme, že soudci nesmějí být příbuzní souzených. A odkud víme, že svědkové nesmějí být příbuzní souzených? Tóra řekla: Zabij na základě svědků, zabij na základě soudců. Jako soudci nejsou příbuzní souzených, tak ani svědkové nesmějí být příbuzní souzených. A odkud víme, že svědkové nesmějí být příbuzní mezi sebou? Uvaž: kdyby byli usvědčeni z křivého svědectví, nebyli by popraveni na základě svých vlastních úst?
[Přísaha svědectví platí] u způsobilých a ne u nezpůsobilých, neboť je řečeno: „Neoznámí-li to, ponese svou vinu“ (Lv 5,1). Ten, když oznámí, jeho druh zaplatí peníze. Vylučuje se nezpůsobilý, kde i když oznámí, jeho druh nezaplatí peníze.
Před soudem: vylučuje se jeden svědek. Když mu řekli: Přijímáme tě jako dva, mohl bych říci, že je povinen? Tóra praví: „Buď viděl, nebo věděl“ (Lv 5,1). Ten, kdo je způsobilý podat svědectví podle Tóry. Vylučuje se jeden svědek, který není způsobilý podat svědectví podle Tóry.
Mimo soud: „Neoznámí-li to, ponese svou vinu“ (Lv 5,1). Ten, když oznámí, [druh] zaplatí peníze. Vylučuje se [přísaha] mimo soud, kde i když oznámí, jeho druh nezaplatí peníze.
A odkud víme, že [je řeč o] dvou svědcích? On a jiný svědek, to jsou dva. Je to i podle rabiho Jišmaela. Neboť rabi Jišmael řekl: Všude, kde je v Tóře napsáno „svědek“ bez upřesnění, je tím míněno dva svědky, dokud ti Písmo neoznámí, že je to jeden svědek. Našlo se, že rabi Jišmael učil: Je jeden svědek povinen kvůli přísaze pronesené ústy? Je možné říci: je vhodné ho spojit s jiným a učinit ho povinným kvůli přísaze svědectví, a ty ho činíš povinným kvůli přísaze pronesené ústy?
Je příbuzný povinen kvůli přísaze pronesené ústy? Přijde to jako to, co řekl rabi Ba bar Šmuel: Přísaha, že ten a ten dal tomu a tomu mine, a ukázalo se, že nedal — protože to není v jeho moci do budoucna ani do minulosti. Nebo jako tento případ: Řekl mu: Kde je můj býk? Řekl mu: Nevím, o čem mluvíš. Přitom [býk] zemřel, zlomil si nohu, byl uloupen nebo se ztratil. Zapřísahám tě. A on řekl: Amen. Je zproštěn. Rav řekl: Je zproštěn přísahy o úschově, ale povinen kvůli přísaze pronesené ústy. Řekl rabi Jochanan: Protože je přikázáno ho usmířit, není povinen kvůli přísaze pronesené ústy. Podle Rava není přikázáno ho usmířit? Usmiřuje ho pravdou, neusmiřuje ho lží.
Rabi Jišmael učil: „Ponese svou vinu“ (Lv 5,1): oběť. Odkud má soud? Vyvozuje se to z „oznámení“ a „oznámení“. Jako oznámení řečené jinde je před soudem, tak i zde před soudem.
Jako toto: Svědkové se nepřijímají, pokud oba neviděli [věc] společně. Rabi Jehošua ben Korcha říká: I jeden po druhém. Rabi Jirmeja ve jménu Rava: Mudrci uznávají rabimu Jehošuovi ben Korchovi u svědků prvorozenství a u svědků držby. Rabi Ba ve jménu rabiho Jirmeji: Tak i u svědků znaků [dospělosti]. Co je nesporné? Když tento říká: Viděl jsem dva chlupy na jeho zádech, a tamten říká: Viděl jsem dva chlupy v jeho podpaží. Jeden říká: Viděl jsem jeden chlup na jeho zádech, a druhý říká: Viděl jsem jeden chlup na jeho břiše — to není nic. Tím spíše záda a podpaží. Dva říkají: Viděli jsme jeden chlup na jeho zádech, a dva říkají: Viděli jsme jeden chlup na jeho břiše. Rav Josi a Rav Hošaja bar Rav Šamaj: Jeden řekl: Neplatí. Druhý řekl: Platí. Kdo řekl, že neplatí: Svědčí o polovině znaku. A kdo řekl, že platí: Říkám, že možná vypadaly. Jeden říká: Dva chlupy na jeho zádech, a druhý říká: Dva na jeho břiše. Rabi Ba řekl: Podle všech platí. Řekl rabi Chagaj: Podle všech neplatí. Rabi Josi řekl: Je to ve sporu. Řekl rabi[Josi]rabimu Chagajovi: Vždyť rabi Judan řekl totéž, co já. Řekl mu: I s jeho učitelem nesouhlasím, tím spíše s ním. Řekl rabi Mana: Správně řekl rabi Chaga. Kdyby listina byla opatřena čtyřmi podpisy, tento by svědčil o dvou a tamten o dvou a byla by vznesena námitka, znamenalo by to něco? Což nepotřebuje každý podpis dva svědky? A zde každý znak potřebuje dva svědky. Rabi Chinena to vyvodil z držby: Kdyby jeden svědčil, že [pole] užíval první, druhý a třetí rok, a jeden svědčil, že je užíval čtvrtý, pátý a šestý rok, znamenalo by to něco? Což nepotřebuje každá držba dva svědky? A zde každý znak potřebuje dva svědky.
Jako toto: Svědkové se nevyslechnou, pokud nepřišli oba společně. Rabi Natan říká: Vyslechnou se slova prvního, a když přijde druhý, vyslechnou se jeho slova. Rabi Jonatan seděl a ptal se: Je možné, že je tu někdo, kdo slyšel, že halacha je podle rabiho Natana? Řekl mu rabi Josi bar Chanina: Tady je rabi Šimon ben Jakim. Řekl: Ať vystoupí nahoru. Když vystoupil, řekl mu: Slyšel jsi, že halacha je podle rabiho Natana? Řekl mu: Slyšel jsem. Rabi Jehošua ben Korcha uznává rabimu Natanovi. Řekl mu: Bylo to potřeba? Řekl mu: Rabi Josi bar Chanina nezamýšlel nic jiného než dostat rabiho Šimona ben Jakima nahoru, protože to byl velký člověk.
Rav Chisda se ptal: Smějí se přijímat svědkové v nepřítomnosti strany? Rabi Josi ve jménu rabiho Šabtaje: Svědkové se přijímají v nepřítomnosti strany a vydá se o něm rozsudek. Přijde-li a vznese námitku, jeho námitka platí. Člověk, pro kterého soud třikrát poslal a on nepřišel: Rabi Jehošua ben Levi řekl: Svědectví se přijímá bez strany a vydá se o něm rozsudek. Jako tento případ: Kahana zemřel a zanechal své dědictví rabimu Jošijovi. Rabi Lazar přijal svědectví v jeho nepřítomnosti a přiřkl [je]rabimu Jošijovi. A nejen to, zanechal i knihy. Rabi Lazar napsal jeho dědicům: Knihy, které získala země Izraele, se nevyvážejí mimo zemi. Rabi Nisaj ve jménu rabiho Lazara: Napsal-li to s podmínkou, že se vyvezou, vyvezou se. Rabi Chija bar Aba se ptal před rabim Jasim: Smí se vyvézt? Řekl mu: Ptáš se mě kvůli skutečnému případu? Řekl mu: Ne. A rabimu Zeirovi bylo líto, že mu neřekl, že jde o skutečný případ, aby se dozvěděl, co řekne.
Rabi Jirmeja měl spor s jedním člověkem a přijali svědky v nepřítomnosti rabiho Jirmeji a odsoudili rabiho Jirmeju. Seděl a trápil se: Je možné přijímat svědky bez strany? Rabi Huna, rabi Pinchas a rabi Chizkija Chukok toho dne nevstoupili do přednášky. Rabi Huna se protlačil, vešel a našel rabiho Jirmeju, jak se trápí a říká: Je možné přijímat svědky bez strany, i když je s nimi v tomtéž městě? Řekl mu: Tak se to rabínům jevilo.
Originál: Jerusalem Talmud Sanhedrin 3:9 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.