GEMARA: „Kdo jí pozdvihovanou dávku úmyslně“ atd. Tam jsme se učili: „Tito jsou bičováni“, a učili jsme se: „Tyto dívky“. Tam říkáš: Je bičován, a zde říkáš: Platí. Rabi Jochanan řekl: Mišna mluví o různých případech: Byl-li varován, je bičován; nebyl-li varován, platí. Rabi Jochanan se domnívá, že kde je bičování a platba, platí a není bičován. Ať je bičován a platí! „Podle jeho provinění“ (Dt 25,2): za jedno provinění ho činíš povinným, ne za dvě provinění. Ať platí a není bičován! Písmo mluví o těch, kdo jsou povinni dvěma proviněními: „Soudce ho položí a dá ho před sebou zbít podle jeho provinění, počtem ran“ (Dt 25,2).
Rabi Šimon ben Lakiš řekl: I když nebyl varován, neplatí, protože kdyby byl varován, byl by bičován. Mišna odporuje rabi Šimonu ben Lakišovi: Tyto dívky mají pokutu, a kdyby byl varován, nebyl by bičován. Rabi Šimon ben Lakiš se drží názoru rabi Meira, neboť rabi Meir říká: Je bičován a platí. Rabi Abahu jménem rabi Šimona ben Lakiše: Rabi Meir se to naučil od pomlouvače: Potrestali ho penězi a ztrestali ho bičováním. A rabíni říkají: Pomlouvač vyšel jako výjimka, a věc, která vyšla jako výjimka, se z ní nevyvozuje. Protože nikde jinde se člověk nestává vinným svým slovem, a zde se člověk stává vinným svým slovem. A jako se z ní nevyvozuje pro jinou věc, tak se z ní nevyvozuje ani pro tresty, ani pro bičování. A neřekl snad rabi Abahu jménem rabi Šimona ben Lakiše: Úmyslně ohledně zakázaného tuku a neúmyslně ohledně oběti: varují ho, je bičován a přinese oběť? A zde ať je bičován a platí! Rabi Bun bar Chija jménem rabi Šmuela bar Rav Jicchaka řekl: „Podle jeho provinění“ (Dt 25,2): dvě věci svěřené soudu, chytáš se jedné z nich. Vyjímá se věc svěřená Nebesům.
Všichni připouštějí, že není peněz vedle smrti, neboť je psáno: „Kdo zabije dobytče, nahradí je, a kdo zabije člověka, bude usmrcen“ (Lv 24,21). Jako u zabití dobytčete nerozlišuješ mezi neúmyslným a úmyslným, abys ho učinil povinným peněžitě, tak u zabití člověka nerozlišuj mezi neúmyslným a úmyslným, abys ho osvobodil. V čem se rozcházejí? V penězích vedle bičování. Rabi Jochanan řekl: Není peněz vedle smrti, ale jsou peníze vedle bičování. A rabi Šimon ben Lakiš řekl: Jako není peněz vedle smrti, tak není peněz vedle bičování.
Rabi Ami Babylónský jménem tamějších rabínů: Důvod rabi Šimona ben Lakiše: „provinilec“, „provinilec“. Je řečeno „provinilec“ u těch, kdo mají být usmrceni, a je řečeno „provinilec“ u těch, kdo mají být bičováni. Jako u „provinilce“, řečeného o těch, kdo mají být usmrceni, není peněz vedle smrti, tak i u „provinilce“, řečeného o těch, kdo mají být bičováni, není peněz vedle bičování.
Natan bar Hošaja řekl: Zde o dívce, zde o dospělé. Dívka má pokutu a nemá prodej. Dospělá nemá ani prodej, ani pokutu a nemá ani [náhradu za] hanbu a poškození. Rabíni z Kesareje říkají: Vysvětli to tak, že ho svedla, nebo že mu prominula. Natan bar Hošaja se domnívá, že kde je bičování a platba, platí a není bičován. Ať je bičován a platí! „Podle jeho provinění“ (Dt 25,2): za jedno provinění ho činíš povinným, ne za dvě provinění. Ať je bičován a neplatí! Z křivých svědků: Jako křiví svědci platí a nejsou bičováni, tak i zde platí a není bičován. Rabi Jona řekl: Důvod Natana bar Hošaji: „Soudce ho položí a dá ho před sebou zbít“ (Dt 25,2): ten, jehož bičováním je vyrovnáno jeho provinění; vyjímá se tento, jemuž se říká: Vstaň a zaplať.
Mišna odporuje rabi Šimonu ben Lakišovi. Ale učili jsme se: Kdo jí pozdvihovanou dávku neúmyslně. Vykládá to podle rabi Meira, neboť rabi Meir řekl: Je bičován a platí. Ale učili jsme se: Kdo jí pozdvihovanou dávku úmyslně. Podle Natana bar Hošaji, který říká: Platí a není bičován, je to dobré. Podle rabi Jochanana, který říká: Byl-li varován, je bičován, a nebyl-li varován, platí, vykládá to jako úmyslné bez varování. Podle rabi Šimona ben Lakiše není rozdíl, ať úmyslně, ať neúmyslně, ať byl varován, ať nebyl varován. Rabi Šimon ben Lakiš se drží názoru rabi Meira, neboť rabi Meir řekl: Je bičován a platí.
Rabi Chinena řekl před rabi Manou: Bude-li se rabi Šimon ben Lakiš domnívat, že celá Mišna je rabi Meira, je [i] verš rabi Meira? Vždyť je psáno: „Kdyby někdo jedl svaté neúmyslně“ atd. (Lv 22,14). Ale rabi Šimon ben Lakiš se domnívá, že pětina je oběť. A i kdyby se domníval, že pětina je oběť, je jistina oběť? Rabi Judan bar Šalom řekl: Mišna říká, že jistina je pokuta, neboť jsme se učili: Neplatí pozdvihovanou dávkou, ale upravenými světskými plodinami, a ty se stávají pozdvihovanou dávkou. Kdyby platil tím, co snědl, bylo by to správné. A tak se učí: Snědl nečistou pozdvihovanou dávku: platí čistými světskými, a zaplatil-li nečistými světskými, splnil. A nedluží mu snad jen cenu dřeva? To znamená, že jistina je pokuta. A jako říkáš, že jistina je pokuta, tak i pětina je pokuta. Ale řekl to rabi Šimon ben Lakiš ve shodě se svým názorem. Jak rabi Šimon ben Lakiš říká tam: Všichni byli v pravidle „Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví“ (Ex 20,16); vyňato bylo toto: „Naložíte s ním tak, jak zamýšlel naložit se svým bratrem“ (Dt 19,19), aby byl povinen peněžitě. A zde: Všichni byli v pravidle „Žádný laik nebude jíst svaté“ (Lv 22,10); vyňato bylo „Kdyby někdo jedl svaté neúmyslně“ (Lv 22,14), aby byl povinen peněžitě.
A neučí se: Mudrci uznávají vůči rabi Meirovi u toho, kdo ukradne zakázaný tuk druhého, že je bičován a platí, neboť kdo jí svůj zakázaný tuk, je bičován. A neučí se: Mudrci uznávají vůči rabi Meirovi u toho, kdo ukradne pozdvihovanou dávku druhého, že je bičován a platí, neboť kdo jí svou pozdvihovanou dávku, je bičován. A neučí se: Mudrci uznávají vůči rabi Meirovi u toho, kdo zahradí tlamu krávě druhého, že je bičován a platí šest kavů za krávu a čtyři kavy za osla, neboť kdo zahradí tlamu své krávě, je bičován. Rabi Josi řekl: Neboť tak je to i u těch, kdo mají být usmrceni. Ukradl pozdvihovanou dávku zasvěceného a snědl ji: je bičován a platí; v každém případě utrpěl peněžitou ztrátu.
Rabi Mana řekl před rabi Josim: Potom kdo vejde ke své nezletilé sestře, ať je bičován a platí, neboť kdo vejde ke své dospělé sestře, je bičován. Rabi Mana se vrátil a řekl: Tam na něj dopadá smrt a platba současně. Zde však od prvního zahrazení tlamy se stal povinným bičování a odtud dále platby. Rabi Ezra namítl před rabi Manou: Kdo zapálí stoh druhého v Šabat: od prvního klasu je povinen smrti a odtud dále platby. Tak přece neříkáš, ale na každý jednotlivý klas je varování smrti. I zde je na každé zahrazení tlamy varování bičování. Rabi Josi be-rabi Bun řekl: Dva amoraim. Jeden řekl: O zahrazení tlamy při mlácení pozdvihované dávky a zasvěceného. A druhý řekl: O zahrazení tlamy prostřednictvím posla: posel je bičován a on je osvobozen. „Krev bude přičtena tomu muži“ (Lv 17,4), a ne jeho poslům.
Neúmyslně ohledně pozdvihované dávky a úmyslně ohledně kvašeného. Neúmyslně ohledně pozdvihované dávky a úmyslně ohledně nazíra. Neúmyslně ohledně pozdvihované dávky a úmyslně ohledně Dne smíření. Vyložíme-li to o dvou věcech, je to dobré. Vyložíme-li to o jedné věci, je to spor rabi Jochanana a Reš Lakiše.
Tam jsme se učili: Mezi Šabatem a Dnem smíření není rozdíl, leč že úmyslnost u jednoho je [trestána] rukou člověka a úmyslnost u druhého vyhlazením. Tedy co do plateb jsou si rovny. To je mišna rabi Nechunji ben ha-Kany, neboť rabi Nechunja ben ha-Kana učil: Den smíření je jako Šabat co do plateb. A rabi Šimon ben Menasja říká: Jako ti, kdo podléhají vyhlazení, tak ti, kdo jsou povinni smrti rukou soudu. Co je mezi nimi? Rabi Acha jménem rabi Aviny řekl: Dívka v období nidy je mezi nimi. Rabi Mana řekl: I sestra manželky je mezi nimi. Podle rabi Nechunji ben ha-Kany: Šabat nemá povolení po svém zákazu a Den smíření nemá povolení po svém zákazu, a tato, protože má povolení po svém zákazu, platí. A rabi Šimon ben Menasja řekl: Šabat má vyhlazení a Den smíření má vyhlazení, a tato, protože v tom je vyhlazení, neplatí.
Rabi Jehuda bar Pazi se ptal: Co říkají tito tanaim o zákazech a vyhlazeních? Rabi Josi řekl: Je to otázka pro rabíny. Rabi Jona řekl: A proč to neslyšel z toho, co učil rabi Šimon ben Jochaj? Neboť rabi Šimon ben Jochaj učil: Rabi Tarfon říká: Je řečeno „vyhlazení“ o Šabatu a je řečeno „vyhlazení“ o Dni smíření. Jako u „vyhlazení“ řečeného o Šabatu není peněz vedle smrti, tak i u „vyhlazení“ řečeného o Dni smíření není peněz vedle vyhlazení. Rabi Mana řekl před rabi Josim: Proč je to pro něj otázka? Podle rabi Šimona ben Lakiše. Ale podle rabi Jochanana, jestliže je bičování vedle smrti, tím spíše peníze vedle bičování. Řekl mu: I podle rabi Jochanana je to pro něj otázka. Rozešli se: Kdo poráží zvíře a jeho mládě pro modloslužbu: Rabi Jochanan řekl: Byl-li varován ohledně „zvířete a jeho mláděte“, je bičován; ohledně modloslužby by byl ukamenován. Rabi Šimon ben Lakiš řekl: I když byl varován ohledně zvířete a jeho mláděte, není bičován, protože kdyby byl varován ohledně modloslužby, byl by ukamenován. Zde dvě věci a zde jedna věc.
Podle rabi Šimona ben Lakiše: Jaký je rozdíl mezi těmito tanaim a těmito rabíny? Pro zákazy, ne pro vyhlazení. Rabi Judan řekl: Rabi Šimon ben Lakiš řekl podle rabi Meira, který říká: Je bičován a platí. Rabi Chananja řekl: Kdo zapálí stoh druhého na svátek, je mezi nimi. Tito tanaim se domnívají: Protože v tom není vyhlazení, platí. A tito rabíni se domnívají: Protože tam je bičování, neplatí. Potom [mišna] „Tyto dívky“ není podle rabínů. Rabi Matanja řekl: Kdo vejde k mamzerce, je mezi nimi.
A žena jeho bratra, není snad jeho švagrová? Vysvětli to tak, že jeho bratr zemřel a měl syny; zasnoubil se s ženou a zemřel, a přišel jeho bratr a znásilnil ji.
Originál: Jerusalem Talmud Terumot 7:1 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.