Joma 55b יומא

nemá [důvěru v] nápis. Neboť jsme se [v Mišně] učili: Rabi Jehuda říká: Byl tam jen jediný podstavec. Proč ne dva? Není to snad proto, že by se zaměnily? Ať udělají dva a napíšou na ně, který je pro býčka a který pro kozla! Spíše: rabi Jehuda nemá [důvěru v] nápis.

Namítají: Ve Svatyni bylo třináct pokladnic ve tvaru rohu a bylo na nich napsáno: nové šekely, staré šekely, ptačí páry, holoubata k zápalné oběti, dřevo, kadidlová pryskyřice, zlato pro příkrov a šest pro dobrovolné dary.

Nové šekely – to jsou šekely každého jednotlivého roku. Staré šekely – kdo neodvedl šekel loni, ať jej odvede v příštím roce. Ptačí páry – to jsou hrdličky. Holoubata k zápalné oběti – to jsou mladí holubi. A všechny byly zápalnými oběťmi. To jsou slova rabiho Jehudy. [Vidíme, že rabi Jehuda nápisům důvěřuje.]

Když přišel Rav Dimi, řekl: Na Západě říkají: [Je to] nařízení kvůli oběti za hřích, jejíž majitel zemřel. A copak se toho obáváme? Vždyť jsme se [v Mišně] učili: Kdo posílá svou oběť za hřích ze zámoří, obětuje se v předpokladu, že je naživu.

Spíše kvůli oběti za hřích, jejíž majitel jistě zemřel. Ať tedy vyberou čtyři zuzy, hodí je do vody, a ostatní budou dovoleny! Rabi Jehuda nezastává [princip] zpětného vyjasnění.

Odkud to víme? Řekneš-li, že z toho, co jsme se [v Mišně] učili: Kdo kupuje víno od Kutejců v předvečer Šabatu za soumraku, ať se postaví a řekne: Dva logy, které v budoucnu oddělím, ať jsou terumou;