„Která se slibem zřekla požitku ze svého švagra“ atd. Jako toto: On říká: Obcoval jsem; a ona říká: Nebyla jsem poznána. I když on znovu řekl: Neobcoval jsem, není to zcela v jeho moci, protože již předtím řekl: Obcoval jsem. Ale řekl-li hned zpočátku: Neobcoval jsem, mohou oba zrušit předpoklad. Kolegové se ptali: O čem je řeč? Je-li to podle první mišny, slyšeli jsme, že smí vstoupit do levirátního sňatku; je-li to podle poslední mišny, slyšeli jsme, že smí vykonat chalicu. Slyšeli jsme
[snad], že se k tomu nutí?
Rav Huna ve jménu
Rava: Jde o případ, kdy rozlukový list přechází z jeho ruky do její ruky. On říká: Je to rozlukový list manželky; a ona říká: Je to rozlukový list švagrové. Do třiceti dnů je předpoklad, že neobcoval, a nutí se, aby s ní vykonal chalicu. Po třiceti dnech se ho žádá, aby vykonal chalicu.
Rabi Josi se ptal: Po třiceti dnech je předpoklad, že obcoval, a ty říkáš, že se nutí? Ale tak
[to zní]:
Rav Huna ve jménu
Rava: Jde o případ, kdy rozlukový list přechází z jeho ruky do její ruky. On říká: Je to rozlukový list manželky; a ona říká: Je to rozlukový list švagrové. Do třiceti dnů je předpoklad, že neobcoval, a nutí se, aby s ní vykonal chalicu. Po třiceti dnech se ho žádá, aby s ní vykonal chalicu. Jako toto: On řekl: Obcoval jsem; a ona říká: Nebyla jsem poznána. Je zřejmé, že jí poskytuje výživu; je zřejmé, že po ní nedědí. Otázkou je jen, zda dědí majetek svého bratra. Ona říká: Byla jsem poznána; a on říká: Neobcoval jsem. Je zřejmé, že jí neposkytuje výživu; je zřejmé, že dědí majetek svého bratra. Otázkou je jen, zda dědí po ní.
הַנּוֹדֶרֶת הֲנָיָיה מִיבָמָהּ כול׳. כְּהָדָא. הוּא אוֹמֵר. בָּעַלְתִּי. וְהִיא אוֹמֶרֶת. לֹא נִבְעַלְתִי. אַף עַל פִּי שֶׁחָזַר וְאָמַר. לֹא בָעַלְתִי. לֹא הַכֹּל מִמֶּנּוּ. שֶׁכְּבָר מִשָּׁעָה הָרִאשׁוֹנָה אָמַר. בָּעַלְתִּי. אֲבָל אִם אָמַר מִשָּׁעָה הָרִאשׁוֹנָה. לֹא בָעַלְתִי. שְׁנֵיהֶן יְכוֹלִין לַעֲקוֹר חֲזָקָה. חֲבֵרַיָיא בָעֵיי. מַה נָן קַיָימִין. אִם בְּמִשְׁנָה הָרִאשׁוֹנָה שָׁמַעְנוּ שֶׁמּוּתָּר לְיַיבֵּם. אִם בְּמִשְׁנָה אַחֲרוֹנָה שָׁמַעְנוּ שֶׁמּוּתָּר לַחֲלוֹץ. שָׁמַענוּ שֶׁכּוֹפִין. רַב הוּנָא בְשֵׁם רַב. וְהוּא שֶׁיְּהֵא הַגֵּט יוֹצֵא מִתַּחַת יָדוֹ לְתוֹךְ יָדָהּ. הוּא אָמַר. גֵט אִשָּׁה. וְהִיא אוֹמֶרֶת. גֵט יְבָמָה. בְּתוֹךְ שְׁלֹשִׁים חֲזָקָה לֹא בָעַל כּוֹפִין אוֹתוֹ שֶׁיַּחֲלוֹץ לָהּ. לְאַחַר שְׁלֹשִׁים יוֹם מְבַקְשִׁין מִמֶּנּוּ שֶׁיַּחֲלוֹץ. רִבִּי יוֹסֵי בָעֵי. לְאַחַר שְׁלֹשִׁים יוֹם חֲזָקָה בָעַל. וְאַתְּ אָמַר כּוֹפִין. אֶלָּא כֵינִי. רַב הוּנָא בְשֵּׁם רַב. וְהוּא שֶׁיְּהֵא הַגֵּט יוֹצֵא מִתּוֹךְ יָדוֹ לְתוֹךְ יָדָהּ. הוּא אָמַר. גֵט אִשָּׁה. וְהִיא אוֹמֶרֶת. גֵט יְבָמָה. בְּתוֹךְ שְׁלֹשִׁים חֲזָקָה לֹא בָעַל כּוֹפִין אוֹתוֹ שֶׁיַּחֲלוֹץ לָהּ. לְאַחַר שְׁלֹשִׁים יוֹם מְבַקְשִׁין מִמֶּנּוּ שֶׁיַּחֲלוֹץ לָהּ. כְּהָדָא. הוּא אָמַר. בְָּעַלְתִּי. וְהִיא אוֹמֶרֶת. לֹא נִבְעַלְתִי. פְּשִׁיטָא דְהוּא מַעֲלֶה לָהּ מְזוֹנוֹת. פְּשִׁיטָא שֶׁאֵינוֹ יוֹרְשָׁהּ. לֹא צְרִיכָא דְלֹא מַהוּ שֶׁיֵירֵשׁ נִיכְסֵי אָחִיו. הִיא אוֹמֶרֶת. נִבְעַלְתִי. וְהוּא אוֹמֵר. לֹא בָעַלְתִי. פְּשִׁיטָא שֶׁאֵינוֹ מַעֲלֶה לָהּ מְזוֹנוֹת. פְּשִׁיטָא שֶׁהוּא יוֹרֵשׁ נִיכְסֵי אָחִיו. לֹא צְרִיכָא דְלֹא מַהוּ שֶׁיִירָשֶׁנָּה.