GEMARA: „Co dělali s pozdvihovanou dávkou“ atd. Proč byl určen čas
[přinášení] dřeva kohanů a lidu? Když Izrael vystoupil z vyhnanství a nenašli v komoře dřevo, tito povstali, darovali dřevo ze svého, předali ho veřejnosti a přinášely se z něho oběti veřejnosti. A proroci mezi nimi stanovili s nimi podmínku, že i kdyby komora byla plná dřeva, povstanou-li tito a darují dřevo ze svého, oběť se nebude přinášet jinak než nejprve z jejich
[dřeva]. Řekl
rabi Acha: To je podle
rabi Josiho. Neboť
rabi Josi řekl: I kdo chce, může se nabídnout za bezplatného hlídače.
Rabi Josi jménem
rabi Ily: To je podle všech. O čem se přou? O samotné oběti. Ale u přípravných potřeb oběti všichni souhlasí, že se mění oběť jednotlivce na oběť veřejnosti. Učí se: Žena, která udělala suknici pro svého syna, ji musí předat veřejnosti. Řekl
rabi Acha: To je podle
rabi Josiho. Neboť
rabi Josi řekl: I kdo chce, může se nabídnout za bezplatného hlídače.
Rabi Josi jménem
rabi Ily: To je podle všech. O čem se přou? O samotné oběti. Ale u přípravných potřeb oběti všichni souhlasí, že se mění oběť jednotlivce na oběť veřejnosti. Baraita odporuje
rabi Josimu: Tyto dny platí v době obětí i mimo dobu obětí.
Rabi Josi říká: Platí jen v době obětí. A dále z toho, co se učí: Řekl
rabi Elazar be-
rabi Cadok: Byli jsme z rodu Senaa ben Benjamin a Devátý av připadl na Šabat a odložili jsme ho na večer po Šabatu a postili jsme se, ale nedokončovali jsme
[půst].
הלכה: הַתְּרוּמָה מֶה הָיוּ עוֹשִׂין בָּהּ כול׳. מָה רָאָה זְמַן עֲצֵי כֹהֲנִים וְהָעָם לְהִימָּנוֹת. אֶלָּא בְשָׁעָה שֶׁעָלוּ יִשְׂרָאֵל מִן הַגּוֹלָה וְלֹא מָצְאוּ עֵצִים בַּלִּישְׁכָּה וְעָמְדוּ אֵילּוּ וְנִתְנַדְּבוּ עֵצִים מִשֶּׁלְעַצְמָן וּמְסָרוּם לַצִּיבּוּר וְקָרְבוּ מֵהֶן קָרְבְּנוֹת צִיבּוּר. וְהִתְנוּ עִמָּהֶן הַנְּבִיאים שֶׁבֵּינֵיהֶן שֶׁאֲפִילוּ לִשְׁכָּה מְלֵיאָה עֵצִים וְעָמְדוּ אֵילּוּ וְנִתְנַדְּבוּ עֵצִים מִשֶּׁלְעַצְמָן שֶׁלֹּא יִהֵא קָרְבָּן מִתְקָרֵב אֶלָּא מִשֶּׁלָּהֶן תְּחִילָּה. אָמַר רִבִּי אָחָא. דְּרִבִּי יוֹסֵה הִיא. דְּרִבִּי יוֹסֵה אָמַר. אַף הָרוֹצֶה מִתְנַדֵּב שׁוֹמֵר חִנָּם. רִבִּי יוֹסֵי בְשֵׁם רִבִּי אִילָא. דִּבְרֵי הַכֹּל הִיא. מַה פְלִיגִין. בְּגוּפוֹ שֶׁלְקָרְבָּן. אֲבָל בְּמַכְשִׁירֵי קָרְבָּן כָּל עַמָּא מוֹדֵיי שֶׁהוּא מִשְׁתַּנֶּה קָרְבָּן יָחִיד לְקָרְבָּן צִיבּוּר. תַּנֵּי. [אִ]שָּׁה שֶׁעָשָׂת כֻּתּוֹנֶת לִבְנָהּ צְרִיכָה לִמְסוֹר לְצִיבּוּר. אָמַר רִבִּי אָחָא. דְּרִבִּי יוֹסֵי הִיא. דְּרִבִּי יוֹסֵי אָמַר. אַף הָרוֹצֶה מִתְנַדֵּב שׁוֹמֵר חִנָּם. רִבִּי יוֹסֵה בְשֵׁם רִבִּי אִילָא. דִּבְרֵי הַכֹּל הִיא. מַה פְלִיגִין. בְּגוּפוֹ שֶׁלְקָרְבָּן. אֲבָל בְּמַכְשִׁירֵי קָרְבָּן כָּל עַמָּא מוֹדֵיי שֶׁהוּא מִשְׁתַּנֶּה קָרְבָּן יָחִיד לְקָרְבָּן צִיבּוּר. מַתְנִיתָא פְלִיגָא עַל רִבִּי יוֹסֵי. אוֹתָן הַיָּמִים נוֹהֲגִין בִּשְׁעַת קָרְבָּן וְשֶׁלֹּא בִּשְׁעַת קָרְבָּן. רִבִּי יוֹסֵה אוֹמֵר. אֵינָן נוֹהֲגִין אֶלָּא בִּשְׁעַת קָרְבָּן. וְעוֹד מִן הָדָא דְתַנֵּי. אָמַר רִבִּי אֶלְעָזָר בֵּירִבִּי צָדוֹק. אָנוּ הָיִינוּ מִבְּנֵי סְנָאָה בֶן בִּנְיָמִן וְחָל תִּשְׁעָה בְאָב לִהְיוֹת בַּשַּׁבָּת וְדָחִינוּ אוֹתוֹ לְמוֹצָאֵי שַׁבָּת וְהָיִינוּ מִתְעַנִּין וְלֻא מַשְׁלִימִין.