Rabi Zeira, Ula bar Jišmael jménem
rabi Elazara: Pokojnými obětmi chagigy, které člověk porazil v předvečer poutního svátku, nesplní svou povinnost o svátku. Namítl
rabi Ba: Cožpak se neučí: Chagigou čtrnáctého
[nisanu] se splňuje povinnost radosti, ale nesplňuje se jí povinnost pokojné oběti? Řekl
rabi Zeira: Vylož to tak, že ji porazil o svátku. Řekl
rabi Ba: Porazil-li ji o svátku, pak to není chagiga čtrnáctého! Co tedy? Řekl
rabi Zeira: Dokud jsme byli tam, slyšeli jsme to
[takto]: Ula bar Jišmael jménem
rabi Elazara. Když jsme vystoupili sem, slyšeli jsme to
[takto]:
Rabi Chija jménem
rabi Elazara: „Budeš jen radostný“
(Dt 16,15): to zahrnuje do radosti noc prvního svátečního dne. Mohla by být zahrnuta i noc posledního svátečního dne? Proto je psáno „jen“: „jen“ rozlišuje.
Rabi Chija jménem
rabi Elazara: „Budeš se radovat o svém svátku“
(Dt 16,14): od chvíle, kdy jsi povinen chagigou, jsi povinen radostí. Namítli: Cožpak jsme se neučili: Hallel a radost osm
[dní]? Představ si, že první den připadne na Šabat. Porazit je v předvečer svátku nemůžeš, neboť řekl
rabi Zeira, Ula bar Jišmael jménem
rabi Elazara: Pokojnými obětmi chagigy, které člověk porazil v předvečer poutního svátku, nesplní svou povinnost o svátku. Porazit je o svátku nemůžeš, neboť jsme se již naučili, že chagiga Šabat nepřevažuje. Kdy tedy řekli: Hallel a radost osm
[dní]? Řekl
rabi Josi: Rav Avdumi Nechuta to vyložil o kohanech a o kozlovi.
רִבִּי זְעוּרָא עולָּא בַּר יִשְׁמָעֵאל בְּשֵׁם רִבִּי לָעְזָר. שַׁלְמֵי חֲגִיגָה שֶׁשְּׂחָטָן מֵעֶרֶב הָרֶגֶל אֵינוֹ יוֹצֵא בָהֶן יְדֵי חוֹבָתוֹ בָּרֶגֶל. הָתִיב רִבִּי בָּא. וְהָתַנֵּי. חֲגִיגַת אַרְבָּעָה עָשָׂר יוֹצְאִין בָּהּ מִשֵּׁם שִׂמְחָה וְאֵין יוֹצְאִין בָּהּ מִשֵּׁם שְׁלָמִים. אָמַר רִבִּי זְעוּרָה. תִּיפְתָּר. בְּשֶׁשְּׁחָטָהּ בָּרֶגֶל. אָמַר רִבִּי בָּא. אִם בְּשֶׁשְּׁחָטָהּ בָּרֶגֶל אֵין זּוֹ חֲגִיגַת אַרְבָּעָה עָשָׂר. מַאי כְדוֹן. אָמַר רִבִּי זְעוּרָה. עַד דַּאֲנָן תַּמָּן שְׁמַעְתָּנָהּ. עולָּא בַּר יִשְׁמָעֵאל בְּשֵׁם רִבִּי לָעְזָר. כַּד סַלְקִינָן הָכָא שְׁמַעְתָּנָהּ. רִבִּי חִיָיה בְשֵׁם רִבִּי לָעְזָר. וְהָיִיתָ אַךְ שָׂמֵחַ. לְרַבּוֹת לֵילֵי יוֹם טוֹב (הָאַחֲרוֹן) [הָרִאשׁוֹן] לְשִׂמְחָה. אִי יָכוֹל אַף לֵילֵי יוֹם טוֹב (הָרִאשׁוֹן) [הָאַחֲרוֹן]. תַּלְמוּד לוֹמַר אַךְ. אַךְ חִלֵּק. רִבִּי חִיָיה בְשֵׁם רִבִּי לָעְזָר. וְשָׂמַחְתָּ בְּחַגֶּךָ. מִשֶּׁאַתְּ מִתְחַיֵיב בַּחֲגִיגָה אַתְּ מִתְחַיֵיב בַּשִּׂמְחָה. הָתִיבוֹן. וְהָתַנִּינָן. הַהַלֵּל וְהַשִּׂמְחָה שְׁמוֹנָה. הַגַּע עַצְמָךְ שֶׁחָל יוֹם הָרִאשׁוֹן לִהְיוֹת בַּשַּׁבָּת. לְשׁוֹחְטָן מֵעֶרֶב הָרֶגֶל אֵין אַתְּ יָכוֹל. דְּאָמַר רִבִּי זְעוּרָא עולָּא בַּר יִשְׁמָעֵאל בְּשֵׁם רִבִּי לָעְזָר. שַׁלְמֵי חֲגִיגָה שֶׁשְּׁחָטָן מֵעֶרֶב הָרֶגֶל אֵינוֹ יוֹצֵא בָהֶן יְדֵי חוֹבָתוֹ בָּרֶגֶל. לְשׁוֹחְטָן בָּרֶגֶל אֵין אַתְּ יָכוֹל. שֶׁכְּבָר לָמַדְנוּ שֶׁאֵין חֲגִיגָה דּוֹחָה אֶת הַשַּׁבָּת. אֵימָתַי אָמְרוּ. הַהַלֵּל וְהַשִּׂמְחָה שְׁמוֹנָה. אָמַר רִבִּי יוֹסֵה. קִיְימָהּ רַב אֶבְדוּמֵי נְחוּתָה בַכֹּהֲנִים [וּ]בַשָּׂעִיר.