Talmud česky

Arachin 21b ערכין

Babylonský talmud · Kodašim – Svaté věci · list 21b · 17 segmentů

Struktura debaty:Mišna 1Baraita 1 Rozpoznáno automaticky podle úvodních formulí. Podtržené pojmy a jména otevřou vysvětlivku.
1
[přinese-li ji] s jeho vědomím, [ten] splnil [povinnost]; bez jeho vědomí nesplnil.
לדעת יצא שלא לדעת לא יצא
2
[Kdo řekne:] Beru na sebe zápalnou oběť a pokojnou oběť toho a toho – ať s jeho vědomím, nebo bez jeho vědomí, [ten] splnil.
עולתו ושלמיו של פלוני עלי בין לדעת בין שלא לדעת יצא
3
Šmuel ti odpoví: To [učení] se týká doby smíření, kdy [už] souhlasil v době oddělení; já mluvím o době oddělení.
אמר לך שמואל כי תניא ההיא בשעת כפרה דאירצי בשעת הפרשה כי קאמינא אנא בשעת הפרשה
4
A to se rozchází s Ulou, neboť řekl Ula: Nerozlišovali mezi obětí za hřích a zápalnou obětí, leč v tom, že oběť za hřích vyžaduje vědomí v době oddělení a zápalná oběť vědomí v době oddělení nevyžaduje; ale v době smíření [platí] u obou: s vědomím splnil, bez vědomí nesplnil.
ופליגא דעולא דאמר עולא לא חילקו בין חטאת לעולה אלא שחטאת צריכה דעת בשעת הפרשה ועולה אין צריכה דעת בשעת הפרשה אבל בשעת כפרה אידי ואידי לדעת יצא שלא לדעת לא יצא
5
Namítá se: [Kdo řekne:] Beru na sebe oběť za hřích, oběť za vinu, zápalnou oběť a pokojnou oběť toho a toho – s vědomím splnil, bez vědomí nesplnil.
מיתיבי חטאתו ואשמו עולתו ושלמיו של פלוני עלי לדעת יצא שלא לדעת לא יצא
6
Šmuel to vykládá o době oddělení, Ula o době smíření. Řekl Rav Papa: Baraity si navzájem neodporují: tato [mluví] o době smíření a tamta o době oddělení.
שמואל מוקי לה בשעת הפרשה עולא מוקי לה בשעת כפרה אמר רב פפא מתנייתא אהדדי לא קשיין הא בשעת כפרה הא בשעת הפרשה
7
A ani amoraim si neodporují: Šmuel vykládá první [baraitu] o době smíření a druhou o době oddělení, Ula naopak. – Že se amoraim přou, je přece samozřejmé!
ואמוראי נמי לא קשיא שמואל מוקי קמייתא בשעת כפרה בתרייתא בשעת הפרשה עולא מוקי איפכא אמוראי ודאי פליגי פשיטא
8
Mohl bys říci: ‚v době oddělení‘, co řekl Šmuel, [znamená] ‚i v době oddělení‘, přestože by ta první [baraita] byla proti němu vyvrácením; proto nás to učí.
מהו דתימא מאי בשעת הפרשה דקאמר שמואל אף בשעת הפרשה ואע"ג דהך קמייתא תיובתיה קמ"ל:
9
„A tak u rozlukových listů žen nutí atd.“ Řekl Rav Šešet: Kdo předem podal prohlášení [o vynucení] ohledně rozlukového listu, jeho prohlášení je platné. To je samozřejmé!
וכן בגיטי נשים כופין וכו': אמר רב ששת האי מאן דמסר מודעא אגיטא מודעיה מודעא פשיטא
10
Je to třeba pro případ, kdy ho donutili a souhlasil. Mohl bys říci, že [tím prohlášení] zrušil; proto nás to učí.
לא צריכא דעשאוה ואירצי מהו דתימא בטולי בטליה קמ"ל
11
Neboť kdyby tomu tak bylo, mělo by se učit ‚dokud nedá‘; co znamená ‚dokud neřekne‘? Dokud nezruší své prohlášení.
דא"כ ליתני עד שיתן מאי עד שיאמר עד דמבטל ליה למודעיה:
12
Vrátíme se k tobě, kapitolo „Ha-omer miškali“.
הדרן עלך האומר משקלי
13
MIŠNA: Odhad [majetku] sirotků [se vyhlašuje] třicet dní a odhad [majetku] Svatyně šedesát dní, a vyhlašuje se ráno a večer.
מתני׳ שום היתומים שלשים יום ושום ההקדש ששים יום ומכריזין בבקר ובערב:
14
GEMARA: Proč právě ráno a večer? Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: V době, kdy dělníci odcházejí [na práci], a v době, kdy dělníci přicházejí [z práce]. V době, kdy dělníci odcházejí – protože je někdo, kdo by rád koupil, a řekne dělníkům: Jděte a prohlédněte mi ho; v době, kdy dělníci přicházejí – aby si vzpomněl, co jim řekl, [a řekl si]: Půjdu se jich zeptat.
גמ׳ מאי שנא בבקר ובערב אמר רב יהודה אמר רב בשעת הוצאת פועלים ובשעת הכנסת פועלים בשעת הוצאת פועלים דאיכא דניחא למיזבן אמר להו לפועלים איזילו סיירו לה ניהלי בשעת הכנסת פועלים דנידכר דאמר להו ניזיל נישיילינהו
15
Učí se také tak: Odhad sirotků třicet dní a odhad Svatyně šedesát dní, a vyhlašuje se ráno a večer, v době, kdy dělníci odcházejí, a v době, kdy dělníci přicházejí.
תניא נמי הכי שום היתומים שלשים יום ושום ההקדש ששים יום ומכריזין בבקר ובערב בשעת הוצאת פועלים ובשעת הכנסת פועלים
16
Říká se: Pole toho a toho, s takovými znaky a takovými hranicemi, je tak dobré a takový je jeho odhad; každý, kdo chce koupit, ať přijde a koupí – s tím, [že peníze] budou dány ženě na její ketubu a věřiteli na jeho dluh.
אומר שדה פלוני בסימניה ובמצריה כך היא יפה וכך היא שומא כל הרוצה ליקח יבא ויקח על מנת ליתן לאשה בכתובתה ולבעל חוב בחובו
17
Proč je třeba říkat ‚s tím, že budou dány ženě na její ketubu a věřiteli na jeho dluh‘? Protože někomu je milejší [platit] věřiteli, který je shovívavý co do mincí, a někomu je milejší [platit] ženě, která bere po malých částkách.
למה לי למימר על מנת ליתן לאשה כתובתה ולבעל חוב חובו דאיכא דניחא ליה בבעל חוב דמיקל בזוזי ואיכא דניחא ליה באשה דשקלה על יד על יד

Originál: Arakhin 21b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.

Nahlásit chybu nebo navrhnout opravu

Tlačítko otevře váš e-mailový program s předvyplněnou zprávou na adresu [email protected]. Když se nic neotevře, zkopírujte text a pošlete ho ručně.

Otevřít v e-mailu