Arachin 22a ערכין

Učili naši mistři: Odhad sirotků třicet dní a odhad Svatyně šedesát dní – to jsou slova rabi Meira. Rabi Jehuda říká: Odhad sirotků šedesát dní a odhad Svatyně devadesát dní. A mudrci říkají: Jak ten, tak ten šedesát dní. Řekl Rav Chisda, řekl Avimi: Halacha je, že odhad sirotků [trvá] šedesát dní.

Seděl rabi Chija bar Avin a přednášel tuto halachu. Řekl Rav Nachman bar Jicchak rabi Chijovi bar Avinovi: Říkáš šedesát, nebo říkáš třicet? Řekl mu: Šedesát. – O sirotcích, nebo o Svatyni? Řekl mu: O sirotcích.

– Podle rabi Meira, nebo podle rabi Jehudy? Řekl mu: Podle rabi Meira. – Ale vždyť rabi Meir říká třicet!

Řekl mu: Tak řekl Rav Chisda: Od Avimiho jsem kvůli této halaše schytal pořádné rány: Vyhlašuje-li se [denně] souvisle – třicet [dní];

[vyhlašuje-li se] v pondělí a ve čtvrtek – šedesát. A přestože když mistr spočítá dny vyhlašování, je jich jen osmnáct, protože se věc táhne, lidé o ní uslyší.

Řekl Rav Jehuda, řekl Rav Asi: Soud se nezabývá majetkem sirotků [k vymáhání dluhu], leda když jej užírá úrok. A rabi Jochanan říká: Nebo kvůli listině, v níž je úrok, nebo kvůli ketubě ženy – kvůli výživě.

A Rav Asi – proč neřekl ‚kvůli ketubě ženy‘? Protože rabíni [sirotkům] ustanovili výtěžek její práce [jako protihodnotu výživy]. A ten druhý? Někdy [ten] nestačí.

Učili jsme: Odhad sirotků třicet dní a odhad Svatyně šedesát dní a vyhlašuje se ráno a večer. O čem mluvíme? Chceš-li říci, že o věřiteli modloslužebníkovi – což by poslechl? Je tedy samozřejmé, že o věřiteli Izraelitovi. Jestliže [jeho pohledávka] užírá úrok – což mu to dovolíme? Nýbrž [jde o případ], kdy úrok neužírá – a přesto se učí, že se soud [majetkem] zabývá.

Pro rabi Jochanana je to v pořádku: vykládá to o ketubě ženy. Ale pro Rav Asiho je to námitka. Rav Asi ti odpoví: A pro rabi Jochanana je to v pořádku? Což necháme [běžet] výživu, kterou [sirotci] jistě ztrácejí, a ujmeme se vyhlašování, o němž nevíme, zda [jím] získáme, či nezískáme?

To není námitka: [jde o ženu,] která žádá svou ketubu u soudu – podle Rav Jehudy [jménem] Šmuela, neboť řekl Rav Jehuda, řekl Šmuel: Která žádá svou ketubu u soudu, nemá [nárok na] výživu.

Jestliže tak, pak bychom se [majetkem] vůbec neměli zabývat! – Nýbrž protože jsme se jí zabývali na počátku, zabýváme se jí i na konci.

Každopádně pro Rav Asiho je to námitka. – Vždy jde o věřitele modloslužebníka, který na sebe přijal, že bude souzen podle izraelských zákonů.

Jestliže tak, ať nebere ani úrok! – Přijal na sebe toto, ale nepřijal na sebe tamto.

Pojď a slyš: Z majetku sirotků se [dluh] vymáhá jen z nejhorší půdy. O čem mluvíme? Chceš-li říci, že o věřiteli modloslužebníkovi – což by poslechl? Je tedy samozřejmé, že o věřiteli Izraelitovi. Jestliže [jeho pohledávka] užírá úrok – což mu to dovolíme? Nýbrž [jde o případ], kdy úrok neužírá – a přesto se učí, že se soud [majetkem] zabývá.

Pro rabi Jochanana je to v pořádku: vykládá to o ketubě ženy. Ale pro Rav Asiho je to námitka. Rav Asi ti odpoví: A pro rabi Jochanana je to v pořádku? Jde-li o ketubu, proč právě od sirotků? I od něj samého [se ketuba vymáhá] z nejhorší půdy!

To není námitka: je to [podle] rabi Meira, který říká: Ketuba ženy [se vymáhá] z prostřední [půdy], ale od sirotků z nejhorší.

Každopádně pro Rav Asiho je to námitka. – Vždy jde o věřitele modloslužebníka, který na sebe přijal, že bude souzen podle izraelských zákonů. – Jestliže tak, ať nebere ani úrok! – Přijal na sebe toto, ale nepřijal na sebe tamto.

Pojď a slyš: ‚S tím, [že peníze] budou dány ženě na její ketubu a věřiteli na jeho dluh.‘ Věřitel – to je v pořádku podle obou mistrů, jak jsme vysvětlili.

Ale její ketuba – pro rabi Jochanana je to v pořádku, ale pro Rav Asiho je to námitka.

Zde mluvíme o případě, kdy dlužník [dluh] uznal. – Když jsi došel k tomuto, [pak vykládej] i všechny [ostatní případy tak, že] dlužník [dluh] uznal.

Meremar vymohl ketubu pro rozvedenou z majetku sirotků. Řekl Ravina Amemarovi: Vždyť řekl Rav Jehuda, řekl Rav Asi: Soud se nezabývá majetkem sirotků, leda když jej užírá úrok; rabi Jochanan říká: nebo kvůli listině, v níž je úrok, nebo kvůli ketubě ženy – kvůli výživě.

A i rabi Jochanan to říká jen o vdově, jejíž výživa [sirotkům] způsobuje ztrátu, ale ne o rozvedené.

Řekl mu: My učíme výrok rabi Jochanana [s odůvodněním] kvůli půvabu [aby ženy byly žádoucí k sňatku].

Řekl Rav Nachman: Zpočátku jsem se majetkem sirotků nezabýval. Když jsem však uslyšel, co řekl Rav Huna, náš druh, jménem Rava: Sirotci, kteří jedí, co jim nepatří, ať jdou za těmi, kdo je opustili – od té doby se [jím] zabývám.

Zpočátku – z jakého důvodu ne? Řekl Rav Papa: Splacení věřitele je přikázání, a sirotci nejsou povinni plnit přikázání. Rav Huna, syn Rav Jehošuy, řekl: Řekni, že [otec věřiteli] dal do zástavy uzlíky [peněz].

Jaký je mezi nimi rozdíl? Rozdíl je, když dlužník [dluh] uznal; nebo také když ho dali do klatby a zemřel v klatbě.

Poslali odtamtud [ze země Izraele]: [Platí to,] když ho dali do klatby a zemřel v klatbě. A halacha je podle Rav Huny, syna Rav Jehošuy.