Arachin 21a ערכין

Posvětil-li ho ten, kdo v něm bydlí, platí nájem Svatyni. – Posvětil-li ho ten, kdo v něm bydlí? Jak by ho mohl posvětit? Milosrdný řekl: „Když někdo posvětí svůj dům jako svatý“ (Lv 27,14) – jako jeho dům je v jeho moci, tak [lze posvětit jen] cokoli, co je v jeho moci! – Míní se toto: Posvětil-li ho pronajímatel, ten, kdo v něm bydlí, platí nájem Svatyni.

Posvětil-li ho pronajímatel – jak v něm může bydlet? Vždyť se tím dopouští zpronevěry! A dále: platí nájem Svatyni? Jakmile se na něm dopustil zpronevěry, nájem přešel do nesvěceného stavu!

[Jde o případ,] kdy řekl: Až přijde jeho nájem, ať se posvětí. – Ale vždyť člověk nemůže posvětit věc, která nepřišla na svět!

Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Kdo je [autorem] tohoto [učení]? Rabi Meir, který říká: Člověk může posvětit věc, která nepřišla na svět. Někteří říkají: Řekl Rav Papa Abajemu, a někteří říkají: Rav Mari bar Chama Rav Chisdovi: Podle koho [to je]? Podle rabi Meira, který říká, že člověk může posvětit věc, která nepřišla na svět? Řekl mu: A podle koho jiného?

MIŠNA: Od těch, kdo dluží odhady, se berou zástavy. Od těch, kdo dluží oběti za hřích a oběti za vinu, se zástavy neberou. Od těch, kdo dluží zápalné oběti a pokojné oběti, se zástavy berou.

A přestože mu [oběť] nepřináší smíření, dokud [s ní] nesouhlasí, jak je řečeno: „podle jeho vůle“ (Lv 1,3), nutí ho, dokud neřekne: Chci. A tak to říkáš i u rozlukových listů žen: nutí ho, dokud neřekne: Chci.

GEMARA: Řekl Rav Papa: Někdy se od těch, kdo dluží oběti za hřích, zástavy berou, a od těch, kdo dluží zápalné oběti, se zástavy neberou.

Od těch, kdo dluží oběti za hřích, se zástavy berou – u oběti za hřích nazíra; protože řekl mistr: Oholil-li se po [přinesení] kterékoli z těch tří [obětí], splnil [povinnost], a jakmile byla za něj vykropena krev jedné z nich, smí nazír pít víno a znečistit se od mrtvých – [proto] by ji mohl zanedbat a nepřinést.

Od těch, kdo dluží zápalné oběti, se zástavy neberou – u zápalné oběti rodičky.

Proč? Protože ji Písmo uvedlo na prvním místě? Vždyť řekl Rava: Písmo ji uvedlo na první místo jen pro [pořadí] čtení!

Nýbrž u zápalné oběti malomocného, neboť se učí: Rabi Jišmael, syn rabi Jehudy ben Beroky, říká: Jako jeho oběť za hřích a jeho oběť za vinu jsou podmínkou [jeho očištění], tak je jí i jeho zápalná oběť.

„A přestože mu nepřináší smíření, dokud nesouhlasí.“ Učili naši mistři: „přinese ji“ (Lv 1,3) – učí, že ho nutí. Mohl bych se domnívat, [že] proti jeho vůli? Proto Písmo praví: „podle jeho vůle“. Jak to? Nutí ho, dokud neřekne: Chci.

Řekl Šmuel: Zápalná oběť vyžaduje [vědomý] souhlas, neboť je řečeno: „podle jeho vůle“. Co nás tím učí? Vždyť jsme učili: ‚A přestože mu nepřináší smíření, dokud nesouhlasí, jak je řečeno: podle jeho vůle‘!

Je to třeba pro případ, kdy ji za něj oddělil jeho bližní. Mohl bys říci: souhlas vyžadujeme, jde-li o jeho vlastní [oběť], ale ne, jde-li o [oběť] jeho bližního; proto nás to učí: někdy mu není milé, aby mu bylo smířeno něčím, co není jeho.

Namítá se: [Kdo řekne:] Beru na sebe oběť za hřích a oběť za vinu toho a toho –