Arachin 23b ערכין

Byl to přímý ručitel. – To je v pořádku podle toho, kdo říká, že přímý ručitel je zavázán, i když dlužník nemá majetek; ale podle toho, kdo říká: má-li [dlužník majetek], je zavázán, nemá-li, není zavázán – co se dá říci?

Chceš-li, řekni: Rav Huna [majetek] měl, ale přišel o něj; a chceš-li, řekni: Otec se vůči synovi zavázal [bez výhrad].

Neboť bylo řečeno: Ručitel za ketubu – podle všech není zavázán; přímý ručitel za věřitele – podle všech je zavázán; ručitel za věřitele a přímý ručitel za ketubu – [o nich] se přou: někdo říká: má-li dlužník majetek, je zavázán, nemá-li, není zavázán; a někdo říká: i když nemá, je zavázán.

A halacha je ve všech [případech]: i když [dlužník majetek] nemá, je [ručitel] zavázán – kromě ručitele za ketubu, který není zavázán, ani když [dlužník majetek] má. Jaký je důvod? Konal přikázání a [ženě] nic neubral.

Jistý muž prodal svůj majetek a rozváděl se se svou ženou. Rav Josef, syn Ravy, poslal [otázku] Rav Papovi: Učili jsme [o] ručiteli, učili jsme o Svatyni; jak je to s kupcem? Řekl mu: Má snad tanna vypočítávat jako kramář? [I kupec je zahrnut.]

Nehardejští říkají: Co jsme učili, učili jsme; co jsme neučili, neučili jsme. Řekl Rav Mešaršeja: Jaký je důvod Nehardejských? Svatyně je pochopitelná – kvůli zisku Svatyně; ručitel také – konal přikázání a [ženě] nic neubral.

Ale kupec – vždyť přece věděl, že na [majetku] každého vázne ketuba; proč šel a koupil? Sám si způsobil ztrátu.

MIŠNA: Kdo posvětí svůj majetek, a vázla na něm ketuba ženy a [pohledávka] věřitele – žena nemůže vymáhat svou ketubu ze Svatyně, ani věřitel svůj dluh. Nýbrž kdo [majetek] vykupuje, vykupuje ho s tím, že [peníze] budou dány ženě na její ketubu a věřiteli na jeho dluh. Posvětil-li [majetek v hodnotě] devadesáti min a jeho dluh činil sto min, [vykupující] přidá ještě denár a vykoupí ten majetek s tím, že [peníze] budou dány ženě na její ketubu a věřiteli na jeho dluh.

GEMARA: Proč je třeba říkat ‚kdo vykupuje, vykupuje‘? Kvůli tomu, co řekl rabi Abahu, neboť řekl rabi Abahu: Aby se neříkalo, že posvěcený majetek vychází [ze svatosti] bez vykoupení.

Naše Mišna není podle Rabana Šimona ben Gamliela, neboť se učí: Raban Šimon ben Gamliel říká: Odpovídal-li jeho dluh [hodnotě] jeho posvěceného [majetku], vykupuje,

a jestliže ne, nevykupuje. A rabíni – do jaké míry? Řekl Rav Huna bar Jehuda, řekl Rav Šešet: Do poloviny.

MIŠNA: Přestože řekli, že od těch, kdo dluží odhady, se berou zástavy, nechává se mu výživa na třicet dní, oděv na dvanáct měsíců, ustlaná postel, jeho sandály a jeho tefilin – jemu, ale ne jeho ženě a jeho dětem.

Je-li řemeslník, nechávají se mu po dvou nástrojích od každého druhu. Tesaři se nechávají dvě teslice a dvě pily. Rabi Eliezer říká: Je-li rolník, nechává se mu jeho spřežení; je-li oslař, nechává se mu jeho osel.

Měl-li jednoho druhu mnoho a jiného druhu málo, neříká se [mu], aby prodal z toho, čeho má mnoho, a koupil z toho, čeho má málo, nýbrž se mu nechávají dva [kusy] z druhu, kterého má mnoho, a vše, co má z druhu, kterého má málo. Kdo posvětí svůj majetek, započítávají se mu [do posvěceného] i jeho tefilin.

GEMARA: Jaký je důvod? Protože Písmo praví: