Arachin 27a ערכין

ale zde našli verš a vyložili jej: Milosrdný měl napsat „pole, které si koupil, jež není pole jeho dědičného vlastnictví“ anebo „jež není pole dědičného vlastnictví“; proč [napsal] „z pole jeho dědičného vlastnictví“? [Aby učil:] pole, které nemůže být polem dědičného vlastnictví; vylučuje se toto, které může být polem dědičného vlastnictví.

„Kohanim a levité mohou zasvěcovat kdykoli“ atd. Dobrá, „vykupovat“ bylo třeba [říci], aby se vyloučil Izraelita, který vykupuje jen do jubilejního roku; učí nás, že kohanim a levité vykupují kdykoli. Ale „zasvěcovat“ – proč právě kohanim a levité? Vždyť i Izraelita [zasvěcuje kdykoli]!

A řekneš-li, [že jde] o samotný jubilejní rok – to obstojí podle Šmuela, který řekl, že [pole zasvěcené] v samotném jubilejním roce svaté není; učí nás tedy, že kohanim a levité zasvěcují kdykoli. Ale podle Rava – proč právě kohanim a levité? Vždyť i Izraelita!

A podle tvého názoru: k čemu je třeba „ať před jubilejním rokem, ať po jubilejním roce“? Spíše: protože v první části učil „před jubilejním rokem a po jubilejním roce“, učil i v závěru „ať po jubilejním roce, ať před jubilejním rokem“.

A protože v první části učil „nezasvěcují a nevykupují“, učil i v závěru „zasvěcují a vykupují“.

Vracíme se k tobě, [kapitolo] „Nezasvěcují“.

MIŠNA: Kdo zasvětí své pole v době, kdy neplatí jubilejní rok, tomu se řekne: Začni ty jako první [s nabídkou], protože majitelé přidávají pětinu, kdežto nikdo jiný pětinu nepřidává.

Stalo se, že kdosi zasvětil své pole pro jeho špatnou jakost. Řekli mu: Začni ty jako první. Řekl: Je moje za isar. Rabi Josi řekl: Neřekl to za isar, nýbrž za vejce, neboť svatý majetek se vykupuje penězi nebo tím, co má peněžní hodnotu. Řekl mu [pokladník]: Připadá ti. Ukázalo se, že ztratil isar a jeho pole zůstalo jeho.

GEMARA: „Kdo zasvětí své pole v době…“ atd. „Řekne se mu“ – ale vždyť bylo učeno [v baraitě]: „Donutí ho“! Co [znamená] „řekne se mu“? Také „donutí ho“. A chceš-li, řekni: Zpočátku mu to řeknou; uposlechne-li, uposlechne, a ne-li, donutí ho.

„Protože majitelé přidávají pětinu“ atd. Proč právě proto, že majitelé přidávají pětinu? Vyplývá to [již z toho], že je mu [pole] milejší a vykoupí je; a navíc přikázání vykoupení přísluší vlastníkovi.

Říká jeden důvod a „navíc“ další: jednak je mu milejší a vykoupí je, navíc přikázání vykoupení přísluší vlastníkovi, a navíc majitelé přidávají pětinu atd.

„Stalo se, že kdosi zasvětil své pole“ atd. Máme říci, že se přou v tomto: rabi Josi se domnívá, že to, co má peněžní hodnotu, je jako peníze, kdežto rabíni se domnívají, že to, co má peněžní hodnotu, není jako peníze?

Vždyť je ustálené, že to, co má peněžní hodnotu, je jako peníze! Spíše: všichni se shodují, že to, co má peněžní hodnotu, je jako peníze, a zde se přou o vykupování něčím, jehož pětina nemá hodnotu peruty. První tana se domnívá, že vykupujeme isarem, jehož pětina má hodnotu peruty, a rabi Josi [soudí, že] vykupujeme i vejcem.

„Řekl mu: Připadá ti. Ukázalo se, že ztratil isar a jeho pole zůstalo jeho.“ Anonymní [závěr Mišny] je podle rabínů.

MIŠNA: Řekl jeden: Je moje za deset sela; jiný řekl: za dvacet; jiný řekl: za třicet; jiný řekl: za čtyřicet; a jiný řekl: za padesát. Odstoupil-li ten s padesáti, berou zástavu z jeho majetku až do [rozdílu] deseti. Odstoupil-li ten se čtyřiceti, berou zástavu z jeho majetku až do deseti.

Odstoupil-li ten se třiceti, berou zástavu z jeho majetku až do deseti. Odstoupil-li ten s dvaceti, berou zástavu z jeho majetku až do deseti. Odstoupil-li ten s deseti, prodají [pole] za jeho hodnotu a zbytek vyberou od toho s deseti.

Řeknou-li majitelé: za dvacet, a kdokoli jiný řekne: za dvacet, mají majitelé přednost, protože přidávají pětinu. Řekl-li jeden: Je moje za dvacet jedna,