ale zde našli verš a vyložili jej: Milosrdný měl napsat „pole, které si koupil, jež není pole jeho dědičného vlastnictví“ anebo „jež není pole dědičného vlastnictví“; proč [napsal] „z pole jeho dědičného vlastnictví“? [Aby učil:] pole, které nemůže být polem dědičného vlastnictví; vylučuje se toto, které může být polem dědičného vlastnictví.
והכא קרא אשכח ודרשי לכתוב רחמנא אם משדה מקנתו אשר לא שדה אחוזתו אי נמי אשר לא שדה אחוזה מאי משדה אחוזתו שדה שאינה ראויה להיות שדה אחוזה יצתה זו שראויה להיות שדה אחוזה:
„Kohanim a levité mohou zasvěcovat kdykoli“ atd. Dobrá, „vykupovat“ bylo třeba [říci], aby se vyloučil Izraelita, který vykupuje jen do jubilejního roku; učí nás, že kohanim a levité vykupují kdykoli. Ale „zasvěcovat“ – proč právě kohanim a levité? Vždyť i Izraelita [zasvěcuje kdykoli]!
הכהנים והלוים מקדישין לעולם וכו': בשלמא גואלין אצטריך לאפוקי מדישראל דלא פרקי אלא עד יובל קא משמע לן דכהנים ולוים גואלין לעולם אלא מקדישין מאי איריא כהנים ולוים אפי' ישראל נמי
A řekneš-li, [že jde] o samotný jubilejní rok – to obstojí podle Šmuela, který řekl, že [pole zasvěcené] v samotném jubilejním roce svaté není; učí nás tedy, že kohanim a levité zasvěcují kdykoli. Ale podle Rava – proč právě kohanim a levité? Vždyť i Izraelita!
וכי תימא בשנת היובל עצמה הניחא לשמואל דאמר בשנת היובל עצמה לא קדשה קמ"ל דכהנים ולוים מקדישין לעולם אלא לרב מאי איריא כהנים ולוים אפי' ישראל נמי
A podle tvého názoru: k čemu je třeba „ať před jubilejním rokem, ať po jubilejním roce“? Spíše: protože v první části učil „před jubilejním rokem a po jubilejním roce“, učil i v závěru „ať po jubilejním roce, ať před jubilejním rokem“.
ולטעמיך בין לפני היובל בין לאחר היובל למה לי אלא איידי דתנא רישא לפני היובל ולאחר היובל תנא סיפא נמי בין לאחר היובל בין לפני היובל
MIŠNA: Kdo zasvětí své pole v době, kdy neplatí jubilejní rok, tomu se řekne: Začni ty jako první [s nabídkou], protože majitelé přidávají pětinu, kdežto nikdo jiný pětinu nepřidává.
מתני׳ המקדיש את שדהו בשעה שאין היובל אומר לו פתח אתה ראשון שהבעלים נותנין חומש וכל אדם אין נותנין חומש.
Stalo se, že kdosi zasvětil své pole pro jeho špatnou jakost. Řekli mu: Začni ty jako první. Řekl: Je moje za isar. Rabi Josi řekl: Neřekl to za isar, nýbrž za vejce, neboť svatý majetek se vykupuje penězi nebo tím, co má peněžní hodnotu. Řekl mu [pokladník]: Připadá ti. Ukázalo se, že ztratil isar a jeho pole zůstalo jeho.
מעשה באחד שהקדיש שדהו מפני רעתה אמרו לו פתח אתה ראשון אמר הרי היא שלי באיסר אמר רבי יוסי לא אמר זה באיסר אלא בביצה שהקדש נפדה בכסף ובשוה כסף אמר לו הגעתיך נמצא מפסיד איסר ושדהו לפניו:
GEMARA: „Kdo zasvětí své pole v době…“ atd. „Řekne se mu“ – ale vždyť bylo učeno [v baraitě]: „Donutí ho“! Co [znamená] „řekne se mu“? Také „donutí ho“. A chceš-li, řekni: Zpočátku mu to řeknou; uposlechne-li, uposlechne, a ne-li, donutí ho.
גמ׳ המקדיש שדהו בשעה כו': אומרין והתניא כופין מאי אומרין נמי כופין ואיבעית אימא מעיקרא אומרין אי צאית צאית ואי לא כופין:
„Protože majitelé přidávají pětinu“ atd. Proč právě proto, že majitelé přidávají pětinu? Vyplývá to [již z toho], že je mu [pole] milejší a vykoupí je; a navíc přikázání vykoupení přísluší vlastníkovi.
שהבעלים נותנין חומש וכו': מאי איריא שהבעלים נותנין חומש תיפוק ליה דאיידי דחביבה עליה טפי ופריק לה ועוד מצות גאולה באדון
Říká jeden důvod a „navíc“ další: jednak je mu milejší a vykoupí je, navíc přikázání vykoupení přísluší vlastníkovi, a navíc majitelé přidávají pětinu atd.
חדא ועוד קאמר חדא דאיידי דחביבה עליה טפי ופריק לה ועוד מצות גאולה באדון היא ועוד שהבעלים נותנין חומש כו':
„Stalo se, že kdosi zasvětil své pole“ atd. Máme říci, že se přou v tomto: rabi Josi se domnívá, že to, co má peněžní hodnotu, je jako peníze, kdežto rabíni se domnívají, že to, co má peněžní hodnotu, není jako peníze?
מעשה באחד שהקדיש שדהו וכו': לימא בהא קמיפלגי דר"י סבר שוה כסף ככסף ורבנן סברי שוה כסף אינו ככסף
Vždyť je ustálené, že to, co má peněžní hodnotu, je jako peníze! Spíše: všichni se shodují, že to, co má peněžní hodnotu, je jako peníze, a zde se přou o vykupování něčím, jehož pětina nemá hodnotu peruty. První tana se domnívá, že vykupujeme isarem, jehož pětina má hodnotu peruty, a rabi Josi[soudí, že] vykupujeme i vejcem.
והא קי"ל דשוה כסף ככסף דכולי עלמא שוה כסף ככסף והכא בפודין בדבר שאין בחומשו שוה פרוטה קמיפלגי ת"ק סבר איסר דאיכא בחומשו שוה פרוטה פרקינן ורבי יוסי כביצה נמי פרקינן:
MIŠNA: Řekl jeden: Je moje za deset sela; jiný řekl: za dvacet; jiný řekl: za třicet; jiný řekl: za čtyřicet; a jiný řekl: za padesát. Odstoupil-li ten s padesáti, berou zástavu z jeho majetku až do [rozdílu] deseti. Odstoupil-li ten se čtyřiceti, berou zástavu z jeho majetku až do deseti.
מתני׳ אמר אחד הרי היא שלי בעשר סלעים ואחד אומר בעשרים ואחד אומר בשלשים ואחד אומר בארבעים ואחד אומר בחמשים חזר בו של חמשים ממשכנין מנכסיו עד עשר חזר בו של ארבעים ממשכנין מנכסיו עד עשר
Odstoupil-li ten se třiceti, berou zástavu z jeho majetku až do deseti. Odstoupil-li ten s dvaceti, berou zástavu z jeho majetku až do deseti. Odstoupil-li ten s deseti, prodají [pole] za jeho hodnotu a zbytek vyberou od toho s deseti.
חזר בו של שלשים ממשכנין מנכסיו עד עשר חזר בו של עשרים ממשכנין מנכסיו עד עשר חזר בו של עשר מוכרין אותו בשוויו ונפרעין משל עשר את המותר
Řeknou-li majitelé: za dvacet, a kdokoli jiný řekne: za dvacet, mají majitelé přednost, protože přidávají pětinu. Řekl-li jeden: Je moje za dvacet jedna,
הבעלים אומרים בעשרים וכל אדם אומרים בעשרים הבעלים קודמין מפני שהם מוסיפין חומש אמר אחד הרי היא שלי בעשרים ואחת
Originál: Arakhin 27a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.