za dvacet tři majitelé dají dvacet osm; za dvacet čtyři majitelé dají dvacet devět; za dvacet pět majitelé dají třicet, protože se nepřidává pětina z navýšení, které učinil tento [cizí].
בעשרים ושלש הבעלים נותנין עשרים ושמונה בעשרים וארבע הבעלים נותנין עשרים ותשע בעשרים וחמש הבעלים נותנין שלשים שאין מוסיפין חומש על עלויו של זה
Učili jsme: Odstoupil-li ten se čtyřiceti, berou zástavu až do deseti. Proč? Ať s ním přispěje [i] ten s padesáti! – [Jde o případ], kdy ten s padesáti [již] není.
תנן חזר בו של ארבעים ממשכנין עד עשר אמאי ליתן בר חמשין בהדיה דליכא בן חמשים
Odstoupil-li ten se třiceti, berou zástavu z jeho majetku až do deseti. Proč? Ať s ním přispěje [i] ten se čtyřiceti! – Kdy ten se čtyřiceti není. Odstoupil-li ten s dvaceti, berou zástavu z jeho majetku až do deseti. Proč? Ať s ním přispěje [i] ten se třiceti! – Kdy ten se třiceti není.
חזר בו בן שלשים ממשכנין מנכסיו עד עשר אמאי וליתן דבן ארבעים בהדיה דליכא בן ארבעים חזר בו בן עשרים ממשכנין מנכסיו עד עשר אמאי ליתן דבן שלשים בהדיה דליכא בן שלשים
Je-li tomu tak, řekni závěr: Odstoupil-li ten s deseti, prodají [pole] za jeho hodnotu a zbytek vyberou od toho s deseti. Ať s ním přispěje [i] ten s dvaceti! A řekneš-li, že i zde ten s dvaceti není – je-li tomu tak, proč „vyberou od toho s deseti“? Mělo by se říci „vyberou od něj“!
אי הכי אימא סיפא חזר בו של עשר מוכרין אותה בשויה ונפרעין משל עשר את המותר ליתב דבן עשרים בהדיה וכי תימא ה"נ דליכא בן עשרים אי הכי נפרעין משל עשרה נפרעין ממנו מיבעי ליה
Spíše řekl Rav Chisda: To není obtíž: zde [odstoupili] najednou, zde jeden po druhém. Tak bylo také učeno [v baraitě]: Odstoupili-li všichni najednou, rozdělí [ztrátu] mezi sebe. Ale vždyť jsme učili [v Mišně]: berou zástavu z jeho majetku až do deseti! Nevyplývá z toho tedy, [že je to tak], jak [řekl]Rav Chisda? Vyplývá.
אלא אמר רב חסדא לא קשיא כאן בבת אחת כאן בזה אחר זה תניא נמי הכי חזרו כולן כאחד משלשין ביניהם והא אנן תנן ממשכנין מנכסיו עד עשר אלא לאו שמע מינה כדרב חסדא שמע מינה
Někteří to stavěli proti sobě jako rozpor: Učili jsme: Odstoupil-li ten s deseti, prodají [pole] za jeho hodnotu a zbytek vyberou od toho s deseti. Ale bylo učeno [v baraitě]: rozdělí [ztrátu] mezi sebe! Řekl Rav Chisda: To není obtíž: zde najednou, zde jeden po druhém.
איכא דרמי להו מירמא תנן חזר בו של עשר מוכרין אותה בשויה ונפרעין משל עשר את המותר והתניא משלשין ביניהם אמר רב חסדא לא קשיא כאן בבת אחת כאן בזה אחר זה:
„Řeknou-li majitelé: za dvacet, a kdokoli jiný: za dvacet“ atd. To znamená, že pětina má přednost? Postav proti tomu [baraitu]: Hospodář řekne: za sela, a jiný řekne: za sela a isar – ten se sela a isarem má přednost, protože přidává k jistině.
הבעלים אומרים בעשרים וכל אדם בעשרים וכו': למימרא דחומש עדיף ורמינהו בעל הבית אומר בסלע ואחד אומר בסלע ואיסר של סלע ואיסר קודם מפני שמוסיף על הקרן
Zde, kde pětina je ziskem svatého majetku, má pětina přednost; tam, kde pětina je ziskem hospodáře, [platí]: ať je jistina dobře vykoupena, o pětinu nám nejde.
הכא דחומשא רווחא דהקדש הוא חומש עדיף התם דחומשא רווחא דבעל הבית קרנא תיפרוק שפיר חומשא לא איכפת לן:
„Řekl-li jeden: Je moje“ atd. [Nabídne-li] dvacet pět, dají [majitelé] třicet. Ale ať majitelé řeknou: Přišel tu člověk s nepatrnými přírůstky! – [Jde o případ], kdy majitelé řekli [o] denár [více].
אמר אחד הרי הוא שלי כו': בעשרים וחמש נותנין שלשים ולימרו הבעלים אתא גברא בחריקין דאמור בעלים דינר
Ať tedy [Mišna] uvede denár! – Nebyla přesná. – Ne! Vždyť uvádí: „Chtějí-li majitelé dát třicet jedna a denár, mají majitelé přednost.“ Spíše řekl Rava: [Jde o případ], kdy majitelé řekli [o] perutu [více], a [Mišna] nebyla přesná.
וליתני דינר לא דק ולא והא קתני אם רצו הבעלים ליתן שלשים ואחד ודינר בעלים קודמין אלא אמר רבא דאמור בעלים פרוטה ולא דק:
„Protože se nepřidává pětina z navýšení“ atd. Řekl Rav Chisda: Učili to jen [v případě], že svatý majetek nebyl odhadnut třemi [znalci]; byl-li však svatý majetek odhadnut třemi, [pětinu i z navýšení] přidávají.
שאין מוסיפין חומש על עלויו כו': אמר רב חסדא לא שנו אלא שלא נישום הקדש בג' אבל נישום הקדש בג' מוסיפין
Tak bylo také učeno: Bejt Šamaj říkají: přidávají; a Bejt Hilel říkají: nepřidávají. Jak si to představit? Kdyby nebyl odhadnut, jaký by byl důvod Bejt Šamaj? Spíše [jde o případ], kdy byl odhadnut.
תניא נמי הכי בית שמאי אומרים מוסיפין ובית הלל אומרים אין מוסיפין היכי דמי אי לא נישום מאי טעמא דבית שמאי אלא דנישום
A chceš-li, řekni: Vlastně [jde o případ], kdy byl odhadnut, a obrať [názory]: Bejt Šamaj říkají: nepřidává. – Pak by to mělo být uvedeno mezi úlevami Bejt Šamaj a přísnostmi Bejt Hilel! Spíše vlastně [jde o případ], kdy nebyl odhadnut, a Bejt Šamaj jsou přísní.
אי בעית אימא לעולם דנישום ואיפוך בית שמאי אומרים אין מוסיף וליתניה גבי קולי ב"ש וחומרי בית הלל אלא לעולם דלא נישום וב"ש מחמירין:
A k čemu je ten denár? Řekl Rav Šešet: Tak to míní: Chtěli-li majitelé zpočátku dát částku, která dosahuje třiceti jedna a denáru –
ודינר מאי עבידתיה אמר רב ששת ה"ק אם רצו בעלים מעיקרא ליתן חשבון המגיע לאחד ושלשים ודינר
Originál: Arakhin 27b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.