Arachin 28a ערכין

jak si to představit? Když řekli dvacet jedna [a denár] – majitelé mají přednost; a ne-li, řekne se mu: Připadá ti.

MIŠNA: Člověk smí zasvětit jako cherem [část] ze svého bravu a ze svého skotu, ze svých kenaanských otroků a otrokyň a ze svého pole dědičného vlastnictví. Zasvětil-li však všechno, není to cherem – slova rabiho Eliezera. Řekl rabi Elazar ben Azarja: Jestliže [již] pro Nejvyššího nesmí člověk zasvětit všechen svůj majetek, tím spíše má člověk svůj majetek šetřit.

GEMARA: Odkud ty věci [víme]? Neboť učili rabíni: „Ze všeho, co mu patří“ (Lv 27,28) – ale ne všechno, co mu patří; „z lidí“ – ale ne všechny lidi; „z dobytka“ – ale ne všechen dobytek; „z pole jeho dědičného vlastnictví“ – ale ne všechna pole dědičného vlastnictví.

Mohl bych si myslet, že [všechno] zasvětit nemá, ale zasvětil-li, bude to cherem; proto Písmo učí „avšak“ (Lv 27,28) – slova rabiho Eliezera. Řekl rabi Elazar ben Azarja: Jestliže [již] pro Nejvyššího nesmí člověk zasvětit všechen svůj majetek, tím spíše má člověk svůj majetek šetřit.

A je třeba [všech výrazů]. Kdyby totiž Milosrdný napsal [jen] „ze všeho, co mu patří“, řekl bych, že všechno, co má, zasvětit nesmí, ale jeden druh ať zasvětí celý; proto Milosrdný napsal „z lidí“ – ale ne všechny lidi.

A kdyby Milosrdný napsal [jen] „z lidí“, [řekl bych, že je to proto,] že se neobejde bez práce [otroků], ale bez pole se obejde, [když si potraviny koupí]. A kdyby nás učil [jen] tyto dvě, [řekl bych, že je to proto,] že tu jde o obživu a tu jde o obživu, ale movitý majetek ať zasvětí celý. [Proto] je jich třeba.

K čemu je [výraz] „z dobytka“? K tomu, co bylo učeno: Mohl bych si myslet, že člověk smí zasvětit jako cherem svého syna či dceru, svého hebrejského otroka či otrokyni a své koupené pole; proto Písmo učí „dobytek“: jako dobytek má právo prodat, tak [smí zasvětit] cokoli, co má právo prodat.

Ale vždyť svou nezletilou dceru má právo prodat – mohl bych si myslet, že ji smí zasvětit; proto Písmo učí „dobytek“: jako dobytek má právo prodat navždy, tak [smí zasvětit jen] to, co má právo prodat navždy.

„Řekl rabi Elazar ben Azarja: Jestliže pro Nejvyššího člověk nesmí…“ atd. To je přece totéž [co říká] první tana!

Rozdíl mezi nimi je [v názoru] rabiho Ily, neboť řekl rabi Ila: V Uše ustanovili: Kdo rozdává [svůj majetek], ať nerozdá více než pětinu.

Stalo se, že kdosi chtěl rozdat více než pětinu, a jeho druhové mu to nedovolili. A kdo [to byl, kdo mu to nedovolil]? Rabi Ješevav. A někteří říkají: [Chtěl to] rabi Ješevav a jeho druhové mu to nedovolili; a kdo [to byl]? Rabi Akiva.

MIŠNA: Kdo zasvětí jako cherem svého syna či dceru, svého hebrejského otroka či otrokyni nebo své koupené pole, nejsou cherem, neboť nikdo nemůže zasvětit jako cherem věc, která mu nepatří. Kohanim a levité nezasvěcují jako cherem – slova rabiho Jehudy. Rabi Šimon říká: Kohanim nezasvěcují jako cherem, protože věci cherem patří jim; levité však zasvěcují jako cherem, protože věci cherem jim nepatří.

Řekl Rabi: Slova rabiho Jehudy se zdají [správná] u pozemků, neboť je řečeno: „Neboť to je jejich věčné vlastnictví“ (Lv 25,34), a slova rabiho Šimona u movitostí, protože věci cherem jim nepatří.

GEMARA: A podle rabiho Jehudy: dobrá, kohanim nezasvěcují, protože věci cherem patří jim; ale levité? Dobrá, pozemky nezasvěcují, neboť je psáno: „Neboť to je jejich věčné vlastnictví“; ale movitosti ať zasvěcují! – Verš říká: „Ze všeho, co mu patří … a z pole jeho dědičného vlastnictví“ (Lv 27,28) – srovnává movitosti s pozemky.

A podle rabiho Šimona: dobrá, kohanim, jak jsme řekli; ale levité – dobrá, movitosti ať zasvěcují, neboť [rabi Šimon] nesrovnává; ale pozemky proč? Vždyť je psáno: „Je to jejich věčné vlastnictví“! – Co [znamená] „zasvěcují“, které říká? Také [jen] movitosti.

Ale vždyť z toho, že závěr učí: „Řekl Rabi: Slova rabiho Jehudy se zdají [správná] u pozemků a slova rabiho Šimona u movitostí“, vyplývá, že rabi Šimon mluví i o pozemcích! – Tak to míní: Řekl Rabi: Slova rabiho Jehudy se zdají [správná] i rabimu Šimonovi u pozemků, neboť ani rabi Šimon s ním nesouhlasil jinde než u movitostí, ale u pozemků s ním souhlasí.

Řekl rabi Chija bar Avin: Zasvětil-li jako cherem movitosti, dá je kterémukoli kohenovi, jemuž chce, neboť je řečeno: „Všechno, co je v Izraeli zasvěceno jako cherem,