Arachin 29a ערכין

GEMARA: Učili rabíni: Věci cherem pro kohanim nelze vykoupit a dávají se kohenovi. Věci cherem jsou, dokud jsou v domě majitele, ve všech ohledech jako svatý majetek, neboť je řečeno: „Každá věc cherem v Izraeli je velesvatá Hospodinu“ (Lv 27,28); dal-li je kohenovi, jsou ve všech ohledech jako nesvaté [věci], neboť je řečeno: „Všechno, co je v Izraeli zasvěceno jako cherem, bude tvé“ (Nu 18,14).

„Rabi Jehuda ben Betera říká: Věci cherem bez upřesnění [připadají] na údržbu Chrámu“ atd. Dobrá, rabíni [mají svůj důvod], jak vykládají, a [vysvětlují i] důvod rabiho Jehudy ben Betery; ale rabi Jehuda ben Betera – co dělá s tím [veršem] „jako pole cherem“?

Potřebuje jej k tomu, co bylo učeno: „Jako pole cherem; kohenovi bude patřit jako jeho vlastnictví“ (Lv 27,21) – proč to Písmo říká? Odkud [víme] o kohenovi, který zasvětil pole, jež [dostal jako] svůj cherem, že nemá říci: Protože [takové pole] připadá kohanim a je v mých rukou, bude moje?

A je to [i] logické: [jestliže] z [polí] jiných získávám, což ne tím spíše z vlastního? Proto Písmo učí: „Jako pole cherem; kohenovi bude patřit jako jeho vlastnictví“.

Co jsme se tedy dosud dozvěděli o poli cherem? Hle, toto přichází učit, a ukazuje se, že je samo poučeno: [Písmo] srovnává pole jeho cherem s polem dědičného vlastnictví Izraelity.

Jako pole dědičného vlastnictví Izraelity odchází z jeho rukou a rozděluje se mezi kohanim, tak i pole jeho cherem odchází z jeho rukou a rozděluje se mezi jeho bratry kohanim.

A druhý [tj. rabíni]? [Vyvozují to] z [rozdílu] „cherem“ – „ha-cherem“. A druhý? Rozdíl mezi „cherem“ a „ha-cherem“ pro něj nic neznamená.

A rabi Jehuda ben Betera – odkud ví, že [cherem] platí na velesvaté i na méně svaté obětiny? Zastává názor rabiho Jišmaela.

Řekl Rav: Halacha je podle rabiho Jehudy ben Betery. – Rav by opustil rabíny a jednal podle rabiho Jehudy ben Betery? – Baraitu učí obráceně. – Opustil by Mišnu a jednal podle baraity? – Rav učil obráceně i Mišnu.

Co jsi viděl, že jsi obrátil Mišnu kvůli baraitě? Obrať baraitu kvůli Mišně! – Rav to tak měl ve své tradici. – Je-li tomu tak, měl říci: podle rabínů! – Tak to míní: podle toho, jak jste to obrátili a učili, je halacha podle rabiho Jehudy ben Betery.

Jistý muž v Pumbeditě zasvětil jako cherem svůj majetek. Přišel před Rav Jehudu. Řekl mu: Vezmi čtyři zuzy, převeď na ně [svatost majetku], hoď je do řeky, a [majetek] ti bude dovolen. Zřejmě se tedy domnívá, že věci cherem bez upřesnění [připadají] na údržbu Chrámu.

Podle koho? Podle Šmuela, který řekl: Svatý majetek v hodnotě many, který převedli na [věc] v hodnotě peruty, je převeden. – Řekněme, že Šmuel řekl [že to platí], když jej [už] převedli; řekl snad [že se to smí] předem?

To platí v době, kdy stojí Chrám, kdy vzniká [svatému majetku] ztráta; ale v naší době i předem. – Je-li tomu tak, [stačila by] i peruta! – [Čtyři zuzy proto,] aby se věc rozhlásila.

Řekl Ula: Kdybych tam byl, dal bych všechno kohanim. Zřejmě se Ula domnívá, že věci cherem bez upřesnění [připadají] kohanim.

Namítli: Hebrejský otrok platí jen v době, kdy platí jubilejní rok, neboť je řečeno: „Až do jubilejního roku bude u tebe sloužit“ (Lv 25,40).

A pole cherem platí jen v době, kdy platí jubilejní rok, neboť je řečeno: „Vyjde v jubilejním roce a [on] se vrátí ke svému vlastnictví“ (Lv 25,28). Domy v městech obehnaných hradbou platí jen v době, kdy platí jubilejní rok, neboť je řečeno: „Nevyjde v jubilejním roce“ (Lv 25,30).

Rabi Šimon ben Jochaj říká: Pole cherem platí jen v době, kdy platí jubilejní rok, neboť je řečeno: „A pole, až vyjde v jubilejním roce, bude svaté Hospodinu jako pole cherem“ (Lv 27,21). Rabi Šimon ben Elazar říká: Usedlý cizinec platí jen v době, kdy platí jubilejní rok.

Řekl Rav Bivi: Jaký je důvod? Odvozuje se [výraz] „dobře“ – „dobře“: je psáno zde: „protože se mu u tebe dobře vede“ (Dt 15,16), a je psáno tam: „kde se mu bude dobře líbit; neutiskuj ho“ (Dt 23,17).

To není obtíž: zde [jde] o pozemky, tam o movitosti. – Ale vždyť událost v Pumbeditě se týkala také pozemků! – Pozemky mimo zemi Izraele jsou jako movitosti v zemi Izraele.

MIŠNA: Rabi Jišmael říká: Jeden verš říká „zasvětíš“ (Dt 15,19) a jiný verš říká „nikdo nezasvětí“ (Lv 27,26). Nelze říci „zasvětíš“, neboť již bylo řečeno „nezasvětí“; nelze říci „nezasvětí“, neboť již bylo řečeno „zasvětíš“.

Jak to tedy? Zasvěcuješ je zasvěcením hodnoty, ale nezasvěcuješ je zasvěcením pro oltář.

GEMARA: A rabíni? „Nezasvětí“ potřebují pro zákaz; „zasvětíš“ potřebují k tomu, co bylo učeno: Odkud [víme] o prvorozeném, které se narodí v jeho stádě, že je přikázáním je zasvětit? Neboť je řečeno: „Každého samce … zasvětíš“ (Dt 15,19).

A rabi Jišmael? Což není svaté, i když je nezasvětí? Jeho svatost je od lůna; a protože je svaté, i když je nezasvětí, není třeba je zasvěcovat.

Vracíme se k tobě, [kapitolo] „Kdo zasvětí své pole“.