Avoda zara 49b עבודה זרה

MIŠNA: Vzal-li z ní dřevo, je zakázáno k užitku. Zatopil-li jím v peci – je-li nová, zbourá se; je-li stará, nechá se vychladnout. Upekl-li v ní chléb, je zakázán k užitku.

Smísil-li se s jinými [chleby], jsou všechny zakázány k užitku. Rabi Eliezer říká: Ať [hodnotu] užitku hodí do Mrtvého moře. Řekli mu: Pro modlu neexistuje vykoupení.

Vzal-li z ní tkalcovský člunek, je zakázán k užitku. Utkal-li jím oděv, je zakázán k užitku. Smísil-li se [oděv] s jinými a ty s dalšími, jsou všechny zakázány k užitku. Rabi Eliezer říká: Ať [hodnotu] užitku hodí do Mrtvého moře. Řekli mu: Pro modlu neexistuje vykoupení.

GEMARA: A je potřeba [uvést obojí]: Kdyby nás učil jen první [případ], [řekl bych, že] v tomto mluví rabi Eliezer [mírně], protože v době, kdy je chléb dohotoven, je zakázaná věc [již] spálena; ale u člunku, kde je zakázaná věc přítomna sama o sobě, bych řekl, že souhlasí s mudrci.

A kdyby nás učil [jen] člunek, [řekl bych, že] v tomto mluví mudrci [přísně], ale u chleba bych řekl, že souhlasí s rabim Eliezerem. [Proto] je to potřeba.

Rabi Chija, syn Raby bar Nachmaniho, řekl, že Rav Chisda řekl, že Zeiri řekl: Halacha je podle rabiho Eliezera. Někteří říkají: Rav Chisda řekl: Aba bar Rav Chisda mi řekl: Takto řekl Zeiri: Halacha je podle rabiho Eliezera.

Rav Ada bar Ahava řekl: Učili to jen o chlebu, ale ne o sudu [vína]. A Rav Chisda řekl: I sud je dovolen.

Jednomu muži se smísil sud úlitbového vína s jeho vínem. Přišel k Ravu Chisdovi. [Ten] mu řekl: Vezmi čtyři zuzy a hoď je do řeky, a [víno] ti bude dovoleno.

MIŠNA: Jak ji zruší? Okleštil-li ji nebo osekal, vzal-li z ní hůl nebo prut, nebo i jen list, je zrušena. Oloupal-li ji pro její potřebu, je zakázána; ne pro její potřebu, je dovolena.

GEMARA: Co bude s těmi oloupanými třískami? Přou se o tom Rav Huna a rabi Chija bar Rav: jeden řekl, že jsou zakázány, a druhý řekl, že jsou dovoleny.

Učí se v souladu s tím, kdo říká, že jsou dovoleny, neboť se učí: Pohan, který oloupal modlu pro svou potřebu – ona i její třísky jsou dovoleny; pro její potřebu – ona je zakázána a její třísky jsou dovoleny. A Izraelita, který oloupal modlu, ať pro její potřebu, nebo pro svou potřebu – ona i její třísky jsou zakázány.

Bylo řečeno: Modla, která se rozbila – Rav řekl: Je třeba zrušit každou jednotlivou třísku. A Šmuel řekl: Modla je zrušena jen podle způsobu svého vzniku.

Naopak! Je snad zrušena podle způsobu svého vzniku? Spíše míní toto: Modlu je třeba rušit jen [je-li rozbita] podle způsobu svého vzniku.

Máme říci, že se přou v tomto: jeden se domnívá, že [pohané] uctívají úlomky, a druhý se domnívá, že úlomky neuctívají?

Ne; podle všech úlomky uctívají, a zde se přou o úlomky úlomků: jeden se domnívá, že úlomky úlomků jsou zakázány, a druhý se domnívá, že úlomky úlomků jsou dovoleny.

A chceš-li, řekni: Podle všech jsou úlomky úlomků dovoleny, a zde se přou o modlu složenou z článků, kterou i laik dokáže znovu složit: jeden se domnívá, že protože ji laik dokáže znovu složit, zrušena není; a druhý se domnívá, že modlu [je třeba rušit] jen [je-li rozbita] podle způsobu svého vzniku, což je její obvyklý stav; toto však není podle způsobu jejího vzniku, a rušit ji není třeba.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] Kol ha-clamim.

MIŠNA: Rabi Jišmael říká: Tři kameny jeden vedle druhého vedle Merkulia jsou zakázány, a dva jsou dovoleny. A mudrci říkají: Ty, které vypadají, že k němu patří, jsou zakázány, a ty, které nevypadají, že k němu patří, jsou dovoleny.

GEMARA: Mudrcům rozumíme: domnívají se, že úlomky se uctívají; ty, které vypadají, že k němu patří, o nichž lze říci, že z něj spadly, jsou zakázány, a ty, které nevypadají, že k němu patří, jsou dovoleny.

Ale co se domnívá rabi Jišmael? Uctívají-li se úlomky, ať jsou zakázány i dva; neuctívají-li se úlomky, ať nejsou [zakázány] ani tři!

Rav Jicchak bar Josef řekl, že rabi Jochanan řekl: Je-li známo, že z něj spadly, jsou podle všech zakázány; neboť i podle toho, kdo říká, že úlomky se neuctívají, to platí o [jiné] modle, u níž to není obvyklé, ale zde, kde se [kameny] od začátku rozpadají, je to obvyklé. Přou se o [případ] bez bližšího určení.