Avoda zara 66b עבודה זרה

jeho vůně je octová a chuť vinná – [považuje se za] ocet, a je to tedy druh se svým druhem, a každý druh se svým druhem [zakazuje] v jakémkoli množství.

Rava řekl: [Zakazuje jen tehdy], dodává-li chuť. Jeho vůně je octová a chuť vinná – [považuje se za] víno, a je to tedy druh s jiným druhem, a každý druh s jiným druhem [zakazuje jen], dodává-li chuť.

Co se týče kvasného nálevu modloslužebníka [postaveného vedle nálevu] Izraelity, či [nálevu] Izraelity [vedle nálevu] modloslužebníka: Abaje řekl: Je zakázán. Rava řekl: Je dovolen. Abaje řekl, že je zakázán, protože vůně je něčím; Rava řekl, že je dovolen, protože vůně není ničím.

Rava řekl: Odkud to vyvozuji, že vůně není nic? Neboť jsme se učili [v Mišně]: Pec, kterou roztopili kmínem z truma, a upekli v ní chléb – chléb je dovolen, neboť [chléb] nemá chuť kmínu, nýbrž jen vůni kmínu. A Abaje? Tam je to jiné, protože to, co je zakázané, je spáleno.

Rav Mari řekl: Je to sporné mezi tanaity: Kdo vyjme z pece horký chléb a položí jej na otvor sudu s vínem z truma – rabi Meir zakazuje, rabi Jehuda dovoluje, rabi Josi dovoluje u [chleba] pšeničného a zakazuje u ječného, protože ječmen nasává. Nepřou se snad v tomto: jeden se domnívá, že vůně je něčím, a druhý se domnívá, že vůně není ničím?

Podle Ravy je to jistě spor tanaitů; [ale] podle Abajeho – máme snad říci, že je to spor tanaitů?

Abaje ti odpoví: Neříkalo se k tomu snad: Raba bar bar Chana řekl jménem Reš Lakiše: U horkého chleba a otevřeného sudu