Neboť jsme se učili: Kvas z nesvatého a [kvas] z truma, které spadly do těsta, a ani v tom, ani v onom není dost, aby prokvasil, ale spojily se a prokvasily –
דתנן שאור של חולין ושל תרומה שנפלו לתוך העיסה לא בזה כדי לחמץ ולא בזה כדי לחמץ ונצטרפו וחמצו
rabi Eliezer říká: Řídím se tím posledním. A mudrci říkají: Ať zakázané spadlo na začátku, nebo na konci, není [těsto] zakázáno, dokud v něm není dost, aby prokvasilo.
ר"א אומר אחר אחרון אני בא וחכ"א בין שנפל איסור בתחלה ובין בסוף אינו אסור עד שיהא בו כדי להחמיץ
Myslíš? Vždyť Abaje řekl: Učili to jen o případu, kdy předtím odstranil zakázané; ale neodstranil-li předtím zakázané, je to zakázáno. Podle koho by se tedy řídil Chizkija?
ותסברא והאמר אביי לא שנו אלא שקדם וסילק את האיסור אבל לא קדם וסילק את האיסור אסור חזקיה דאמר כמאן
A zastává snad rabi Jochanan[zásadu] ‚pohlíží se‘? Vždyť rabi Asi se ptal rabiho Jochanana: Dva poháry, jeden nesvatý a jeden z truma, které [člověk] zředil [vodou] a smíchal jeden s druhým – co [platí]? A nerozhodl mu to!
ומי אית ליה לרבי יוחנן רואין והא בעי מיניה ר' אסי מרבי יוחנן שני כוסות אחד של חולין ואחד של תרומה ומזגן ועירבן זה בזה מהו ולא פשט ליה
Zpočátku mu to nerozhodl, nakonec mu to rozhodl. Bylo také řečeno: Rabi Ami řekl jménem rabiho Jochanana, a někteří říkají, že rabi Asi řekl jménem rabiho Jochanana: Dva poháry, jeden nesvatý a jeden z truma, které [člověk] zředil a smíchal jeden s druhým – pohlíží se na dovolené, jako by tam nebylo, a zbytek, voda, převažuje nad ním a ruší je.
מעיקרא לא פשט ליה לבסוף פשט ליה אתמר נמי א"ר אמי א"ר יוחנן ואמרי לה א"ר אסי א"ר יוחנן ב' כוסות אחד של חולין ואחד של תרומה ומזגן ועירבן זה בזה רואין את ההיתר כאילו אינו והשאר מים רבין עליו ומבטלין אותו:
Rabi Jochanan a Reš Lakiš oba řekli: [U] všech zákazů, jež jsou v Tóře, ať se svým druhem, nebo s jiným druhem, [zakazuje jen], dodává-li chuť – kromě tevel a úlitbového vína, [které zakazují] se svým druhem v jakémkoli množství a s jiným druhem [jen], dodávají-li chuť. A ‚toto je pravidlo‘ má zahrnout tevel.
ר' יוחנן ור"ל דאמרי תרוייהו כל איסורין שבתורה בין במינן בין שלא במינן בנותן טעם חוץ מטבל ויין נסך במינן במשהו ושלא במינן בנותן טעם וזה הכלל לאתויי טבל
Bylo učeno podle Rava a Šmuela: [U] všech zákazů, jež jsou v Tóře, [zakazuje] se svým druhem v jakémkoli množství, s jiným druhem [jen], dodává-li chuť.
תניא כוותיה דרב ושמואל כל איסורין שבתורה במינן במשהו שלא במינן בנותן טעם
Bylo učeno podle rabiho Jochanana a Reš Lakiše: [U] všech zákazů, jež jsou v Tóře, ať se svým druhem, nebo s jiným druhem, [jen], dodává-li chuť – kromě tevel a úlitbového vína, [které zakazují] se svým druhem v jakémkoli množství, s jiným druhem [jen], dodávají-li chuť.
תניא כוותיה דר' יוחנן ור"ל כל איסורין שבתורה בין במינן בין שלא במינן בנותן טעם חוץ מטבל ויין נסך במינן במשהו שלא במינן בנותן טעם
Jak je jeho dovolení, tak je jeho zákaz; neboť Šmuel řekl: Jedno pšeničné zrno vyvazuje [celou] hromadu. A tak bylo také učeno: Kdy řekli, že tevel zakazuje v jakémkoli množství? Se svým druhem; s jiným druhem [jen], dodává-li chuť.
כהיתירו כך איסורו דאמר שמואל חטה אחת פוטרת את הכרי ותניא נמי הכי במה אמרו טבל אוסר בכל שהוא במינו שלא במינו בנותן טעם:
Originál: Avodah Zarah 73b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.