Avoda zara 75b עבודה זרה

z rákosu – vysuší je; ze lnu – nechá je ležet; a jsou-li na nich uzly, rozváže je.

Bylo řečeno: Am ha-arec, který vložil ruku do lisu a dotkl se hroznů – rabi a rabi Chija: jeden řekl: Hrozen a vše kolem něj je nečisté, ale celý lis je čistý; a druhý řekl: I celý lis je nečistý.

A podle toho, kdo říká, že hrozen a vše kolem něj je nečisté, ale celý lis je čistý – čím se to liší od toho, co jsme se učili: Plaz, který byl nalezen v mlýnku, znečišťuje jen místo svého doteku; ale tekla-li tam tekutina, je všechno nečisté?

Tam nic nepřerušuje, zde přerušují hrozny.

Rabíni rozhodli pro rabiho Jirmeju – a někteří říkají pro syna rabiho Jirmeji – podle slov toho, kdo říká: Hrozen a vše kolem něj je nečisté, ale celý lis je čistý.

MIŠNA: Kdo kupuje užitkové nádoby od modloslužebníků: to, co se obvykle ponořuje, ať ponoří; [co se obvykle] vyvařuje, ať vyvaří; [co se obvykle] vypaluje v ohni, ať vypálí v ohni. Rožeň a rošt vypaluje v ohni; nůž obrousí, a je čistý.

GEMARA: Učili: A všechny vyžadují ponoření do [mikve o objemu] čtyřiceti sea. Odkud to [plyne]? Rava řekl: Neboť verš praví: „Každou věc, která snese oheň, provedete ohněm, a bude čistá“ (Nu 31,23) – Písmo ti přidalo další očištění.

Bar Kapara učil: Z toho, že se praví „vodou očistnou (mej nida)“ (Nu 31,23), slyším, že vyžaduje kropení třetího a sedmého dne. Proto se praví „pouze“.

Jestliže je tomu tak, co se učí z „vodou nida“? Vodou, v níž se ponořuje žena v nida – tedy čtyřiceti sea.

Bylo třeba napsat „a bude čistá“ a bylo třeba napsat „vodou nida“. Kdyby bylo napsáno [jen] „a bude čistá“, řekl bych, že bude čistá [ponořením] v jakémkoli [množství vody]; proto Milosrdný napsal „vodou nida“.

A kdyby Milosrdný napsal [jen] „vodou nida“, řekl bych, že [je třeba] západu slunce jako u ženy v nida; proto Milosrdný napsal „a bude čistá“ – ihned.

Rav Nachman řekl jménem Raby bar Avuhy: Zahrnuty jsou i nové nádoby; neboť staré, které byly vypáleny, jsou jako nové, a přesto vyžadují ponoření. Rav Šešet to napadl: Je-li tomu tak, pak i spona pláště! [Odpověděl] mu: V oddíle jsou zmíněny nádoby [používané] při jídle.

Rav Nachman řekl jménem Raby bar Avuhy: Učili to jen o koupených [nádobách], jako byl případ, který se stal; ale o vypůjčených ne.

Rav Jicchak bar Josef koupil od modloslužebníka nádobu z glazované hlíny a chtěl ji ponořit. Jeden z rabínů, jménem rabi Jaakov, mu řekl: Mně to vysvětlil rabi Jochanan: V oddíle jsou zmíněny kovové nádoby.

Rav Aši řekl: Tyto skleněné nádoby – protože se dají, když se rozbijí, opravit, jsou jako kovové nádoby. O glazované hlíně se přou Rav Acha a Ravina: jeden říká: [Posuzuje se] podle svého původu; a druhý říká: podle svého konečného [povrchu]. A halacha je: podle svého konečného [povrchu].

Byla jim položena otázka: Co [platí] o zástavě? Mar bar Rav Aši řekl: Otci dal modloslužebník do zástavy stříbrný pohár, a [otec] jej ponořil a pil z něho. A nevím, zda proto, že se domníval, že zástava je jako koupě, nebo proto, že viděl, že modloslužebník má v úmyslu ji propadnout.

Naši učitelé učili: Kdo kupuje užitkové nádoby od modloslužebníků – věci, kterých se neužívalo, ponoří, a jsou čisté. Věci, kterých se užívalo se studeným, jako poháry, číše a lahvičky, opláchne a ponoří, a jsou čisté. Věci, kterých se užívalo s horkým, jako kotle, konvice a ohřívače vody, vyvaří a ponoří, a jsou čisté. Věci, kterých se užívalo na ohni, jako rožně a rošty, vypálí a ponoří, a jsou čisté.

A u všech, jichž se použilo dříve, než je ponořil, vyvařil a vypálil – jedna [baraita] učí: Je to zakázáno; a druhá učí: Je to dovoleno.

To není rozpor: tato je podle toho, kdo říká, že zhoršující chuť je zakázána; ona podle toho, kdo říká, že zhoršující chuť je dovolena.

A podle toho, kdo říká, že zhoršující chuť je dovolena – jak [si vysvětlíš] nádobí modloslužebníků, jež je třeba vyvařit, které Milosrdný zakázal?

Rav Chija, syn Rava Huny, řekl: Tóra zakázala jen hrnec