Bava batra 125b בבא בתרא

Můj majetek [ať připadne] babičce, a po ní mým dědicům. Měl dceru, která byla vdaná; zemřela za života svého manžela a za života babičky. Poté, co babička zemřela, přišel manžel a žádal [majetek].

Řekl Rav Huna: „Mým dědicům“ – a i dědicům mých dědiců. A Rav Anan řekl: „Mým dědicům“ – ale ne dědicům mých dědiců.

Poslali odtamtud: Halacha je podle Rava Anana, ale ne z jeho důvodu. Halacha je podle Rava Anana, že manžel nedědí, ale ne z jeho důvodu. Neboť Rav Anan zastával názor, že i kdyby jeho dcera měla syna, nedědil by; ale tak tomu není, neboť kdyby jeho dcera měla syna, jistě by dědil. A manžel – toto je důvod, proč nedědí: protože je to [pro něj majetek] očekávaný, a manžel nebere z očekávaného jako z drženého.

Z toho plyne, že Rav Huna zastává názor, že manžel bere z očekávaného jako z drženého.

Řekl rabi Elazar: Tato věc byla otevřena u velkých a uzavřena u malých: Každý, kdo říká „po tobě“, je jako ten, kdo říká „od nynějška“.

Řekl Raba: Je rozumný důvod lidí ze Západu, že kdyby babička předešla a prodala, její prodej je prodejem.

Řekl Rav Papa: Halacha je, že manžel nebere z očekávaného jako z drženého, a prvorozený nebere z očekávaného jako z drženého, a prvorozený nebere dvojnásobný díl z půjčky, ať už [za ni] vybrali pozemek, nebo vybrali peníze.