Neboť bylo učeno: Kdo připíše svůj majetek jinému a byli mezi nimi otroci, a ten řekne: „Nechci je“ – je-li jejich druhý pán kohen, hle, jedí z teruma. Raban Šimon ben Gamliel říká: Jakmile ten řekl „Nechci je“, už jich nabyli dědicové.
דתניא הכותב נכסיו לאחר והיו בהן עבדים ואמר הלה אי אפשי בהן אם היה רבן שני כהן הרי אלו אוכלין בתרומה רבן שמעון בן גמליאל אומר כיון שאמר הלה אי אפשי בהן כבר זכו בהן יורשין
Řekl Rava, a někteří říkají, [že to řekl]rabi Jochanan: Křičí-li od počátku, všichni se shodují, že nenabyl. Mlčel-li a nakonec křičí, všichni se shodují, že nabyl.
אמר רבא ואיתימא רבי יוחנן בצווח מעיקרו דכולי עלמא לא פליגי דלא קני שתק ולבסוף צווח דכולי עלמא לא פליגי דקני
V čem se přou? Když mu [majetek] převedl prostřednictvím jiného, a on mlčel a nakonec křičel. První tana se domnívá: Tím, že mlčel, jich nabyl, a to, že křičí, je [jen] tím, že couvá.
כי פליגי שזיכה לו על ידי אחר ושתק ולבסוף צווח דתנא קמא סבר מדשתיק קנינהו והאי דקא צווח מהדר הוא דקא הדר ביה
A Raban Šimon ben Gamliel se domnívá: Jeho konec dokazuje [smysl] jeho začátku; a to, že až dosud nekřičel, [je proto,] že si myslel: Dokud se mi nedostaly do rukou, proč bych křičel?
ורבן שמעון בן גמליאל סבר הוכיח סופו על תחלתו והאי דלא צווח עד השתא דסבר כי לא מטו לידי מאי אצווח
Naši mistři učili: Umírající, který řekl: „Dejte dvě stě zuzů tomu a tomu, tři sta tomu a tomu a čtyři sta tomu a tomu“ – neříká se: Kdo je v listině dříve, nabývá. Proto, objeví-li se proti němu dlužní úpis, vybírá [věřitel] ode všech.
תנו רבנן שכיב מרע שאמר תנו מאתים זוז לפלוני ושלש מאות לפלוני וארבע מאות לפלוני אין אומרין כל הקודם בשטר זוכה לפיכך יצא עליו שטר חוב גובה מכולם
Řekl-li však: „Dejte dvě stě zuzů tomu a tomu a po něm tomu a tomu a po něm tomu a tomu“, říká se: Kdo je v listině dříve, nabývá. Proto, objeví-li se proti němu dlužní úpis, vybírá od posledního; nemá-li [ten], vybírá od toho před ním; nemá-li [ani ten], vybírá od toho, kdo je před ním.
אבל אמר תנו מאתים זוז לפלוני ואחריו לפלוני ואחריו לפלוני אומרין כל הקודם בשטר זוכה לפיכך יצא עליו שט"ח גובה מן האחרון אין לו גובה משלפניו אין לו גובה משלפני פניו
Naši mistři učili: Umírající, který řekl: „Dejte dvě stě zuzů tomu a tomu, mému prvorozenému synovi, jak mu náleží“ – bere je a bere [i] svůj podíl prvorozenství. Řekl-li „za jeho prvorozenství“, má navrch: chce-li, bere je, chce-li, bere svůj podíl prvorozenství.
תנו רבנן שכיב מרע שאמר תנו מאתים זוז לפלוני בני בכור כראוי לו נוטלן ונוטל את בכורתו אם אמר בבכורתו ידו על העליונה רצה נוטלן רצה נוטל בכורתו
A umírající, který řekl: „Dejte dvě stě zuzů té a té, mé ženě, jak jí náleží“ – bere je a bere [i] svou ketubu. Řekl-li „za její ketubu“,
ושכיב מרע שאמר תנו מאתים זוז לפלונית אשתי כראוי לה נוטלתן ונוטלת את כתובתה אם אמר בכתובתה
Originál: Bava Batra 138a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.