Bava batra 142a בבא בתרא

Ať mu odpoví: [Jde o případ,] kdy řekl: „Až porodí.“ – Rav Huna se drží svého názoru, neboť Rav Huna řekl: Ani [při] „až porodí“ nenabyl.

Neboť řekl Rav Nachman: Kdo převádí na plod, [plod] nenabyl; [řekl-li] „až porodí“, nabyl. A Rav Huna řekl: Ani [při] „až porodí“ nenabyl. A Rav Šešet řekl: V jednom i druhém [případě] nabyl.

Řekl Rav Šešet: Odkud to říkám? Neboť bylo učeno: Proselyta zemřel, Izraelité rozchvátili jeho majetek, a [pak] uslyšeli, že má syna nebo že jeho žena byla těhotná – jsou povinni [jej] vrátit. Vrátili všechno a potom uslyšeli, že jeho syn zemřel nebo že jeho žena potratila – kdo se [majetku] zmocnil podruhé, nabyl, a [kdo] poprvé, nenabyl.

A kdyby tě napadlo, že plod nenabývá, proč se museli zmocnit [majetku] podruhé? Vždyť se ho zmocnili už jednou!

Řekl Abaje: Dědictví, které přichází samo od sebe, je něco jiného. Rava řekl: Tam je to jiné, protože jim [majetek] byl v rukou od počátku vratký.

Jaký je mezi nimi rozdíl? Rozdíl je [v případě], kdy o něm uslyšeli, že zemřel, a [on] nezemřel, a potom zemřel.

Pojď a slyš: Dítě jeden den staré dědí a zanechává dědictví. Jeden den staré ano, plod ne! – Vždyť to vyložil Rav Šešet: Dědí z majetku matky, aby [jej] zanechalo v dědictví bratrům z otcovy strany; a [platí to] právě [o dítěti] jeden den starém, ale o plodu ne. Jaký je důvod?