Bava batra 146a בבא בתרא

A řekl rabi Jehošua ben Levi: „Všechny dny chudého jsou zlé“ – vždyť jsou přece šabaty a svátky! Podle Šmuela, neboť Šmuel řekl: Změna zvyklostí je začátkem nemoci.

V knize Ben Siry je psáno: Všechny dny chudého jsou zlé. Ben Sira říká: I noci. V nejnižší ze střech je jeho střecha, z deště střech [stéká] na jeho střechu; na výšinách hor je jeho vinice, prach z jeho vinice [padá] na vinice [jiných].

MIŠNA: Kdo pošle dary do domu svého tchána – poslal-li tam sto mánů a snědl tam ženichovu hostinu, byť jen za denár, nevymáhají se. Nesnědl-li tam ženichovu hostinu, vymáhají se. Poslal-li hojné dary, aby se s ní vrátily do domu jejího manžela, vymáhají se; skromné dary, aby je užívala v domě svého otce, se nevymáhají.

GEMARA: Řekl Rava: Právě denár, ale méně než denár ne. To je přece zřejmé – učili jsme „denár“! – Mohl bys říci, že totéž platí i o méně než denáru a to, že se uvádí „denár“, je jen běžný způsob řeči; [proto] nás to učí.

Učili jsme „snědl“ – a co když pil? Učili jsme „on“ – a co jeho zmocněnec? Učili jsme „tam“ – a co když mu to poslali?

Pojď a slyš, neboť řekl Rav Jehuda, řekl Šmuel: Stalo se, že jistý muž poslal do domu svého tchána sto vozů džbánů vína, džbánů oleje, stříbrných nádob, zlatých nádob a nádob z jemné vlny. Ve své radosti jel, šel a postavil se u vchodu do domu svého tchána; vynesli mu pohár horkého [nápoje], napil se a zemřel.

A tuto halachu předložil rabi Acha, správce pevnosti, před mudrci v Uše, a řekli: Dary určené k opotřebení se nevymáhají a ty, které nejsou určeny k opotřebení, se vymáhají. Vyvoď z toho: i když [jen] pil.

Vyvodíš z toho: i méně než za denár? Řekl Rav Aši: Kdo nám řekne, že mu nerozdrtili perlu v ceně tisíce zuzů a nedali mu ji vypít? Vyvodíš z toho: i když mu to poslali? Možná je celý vchod do domu jeho tchána považován za dům jeho tchána.

Otázka se jim naskytla: Jak je tomu se zhodnocením darů? Říká se, že protože se mu vracejí, existují-li, zhodnotily se v jeho vlastnictví? Nebo snad, protože ztratí-li se či ukradnou-li se, musí mu je nahradit, zhodnotily se v jejím vlastnictví? Zůstává to nerozhodnuto.

Rava se tázal: Jak je tomu s dary určenými k opotřebení, které se neopotřebovaly? Pojď a slyš: A tuto halachu předložil rabi Acha, správce pevnosti, před mudrci v Uše, a řekli: Dary určené k opotřebení se nevymáhají a ty, které nejsou určeny k opotřebení, se vymáhají. Což to neznamená, i když se neopotřebovaly? – Ne, [jde o to], když se opotřebovaly.

Pojď a slyš: Skromné dary, aby je užívala, dokud je v domě svého otce, se nevymáhají. Rava to vyložil o [vlněném] šátku a síťce na vlasy.

Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Stalo se, že jistý muž poslal do domu svého tchána o Šavuot nové víno, nový olej a nové lněné šaty. Co nás to učí? Chceš-li, řekni: učí nás vzácnost země Izraele. A chceš-li, řekni: že vznese-li svůj nárok, je to nárok [oprávněný].

Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Stalo se, že jistému muži řekli, že jeho žena je mlsná. Šel za ní do zříceniny, aby ji vyzkoušel. Řekl jí: „Cítím vůni ředkve v Galileji.“