Bava batra 150a בבא בתרא

A řekl Rav Dimi bar Josef, řekl rabi Elazar: U otroka považovali movitosti za ponechání, ale u ketuby nepovažovali movitosti za ponechání.

Tam by správně neměl učit „půda“, ale protože učil v úvodní části: Rabi Akiva říká: [Jakkoli] malý kus půdy podléhá [povinnosti] pea a prvotin, lze na něj napsat prozbul a spolu s ním lze nabýt majetek, který nemá ručení, penězi, listinou a zabráním – proto se učí „půda“.

A kdekoli se učí „jakkoli malý“, nemá to míru? Vždyť jsme učili: Rabi Dosa ben Harkinas říká: Pět ovcí, z nichž každá dává střiž o váze mina a půl, podléhá [povinnosti odvodu] prvního střihu. A mudrci říkají: Pět ovcí, které dávají jakkoli malou střiž. A řekli jsme: A kolik je „jakkoli malá“? Řekl Rav: Mina a půl, s podmínkou, že dávají [každá] pětinu.

Tam by správně neměl učit „jakkoli malý“, ale protože první tana řekl velkou míru, i on řekl malou míru a nazval ji „jakkoli malou“.

Je zřejmé: [Řekne-li]: „Movitosti tomu a tomu“ – nabude všechny užitkové předměty kromě pšenice a ječmene. „Všechny movitosti tomu a tomu“ – i pšenici a ječmen, a dokonce nabude i horní mlýnský kámen, kromě spodního mlýnského kamene. „Všechno, co se pohybuje“ – nabude i spodní mlýnský kámen.

Otázka se jim naskytla: Je otrok považován za nemovitost, nebo za movitost? Řekl Rav Acha, syn Rav Avji, Rav Ašimu: Pojď a slyš: Kdo prodá město, prodal domy, jámy a jeskyně, lázně, lisovnu a zavlažované pole, ale ne movitosti. A když řekl: „Je a vše, co je v něm“, pak i byl-li v něm dobytek nebo otroci, všechno je prodáno. Pokud řekneš, že [otrok] je považován za movitost, proto se v úvodní části neprodává. Ale řekneš-li, že je považován za nemovitost, proč se neprodává?

A jak tedy? Je považován za movitost? Co [pak znamená] „i“? Co tedy musíš říci? Movitost, která se pohybuje, je jiná než movitost, která se nepohybuje. I když řekneš, že je považován za nemovitost – nemovitost, která se pohybuje, je jiná než nemovitost, která se nepohybuje.

Řekl Ravina Rav Ašimu: Pojď a slyš: Kdo přepíše (svému otroku všechen svůj majetek), [otrok] vychází na svobodu. Ponechal-li si [jakkoli] malý kus půdy, nevychází na svobodu. Rabi Šimon říká: Vždy je svobodný, dokud neřekne: „Všechen můj majetek je dán mému otroku tomu a tomu, kromě jedné desetitisíciny z něj.“

A řekl Rav Dimi bar Josef, řekl rabi Elazar: U otroka považovali movitosti za ponechání, ale u ketuby nepovažovali movitosti za ponechání. A Rava řekl Rav Nachmanovi: Proč? Otrok je movitost, a movitost [ponechaná] vůči movitosti je ponechání; kdežto ketuba ženy je [vymáhána z] nemovitosti, a movitost vůči nemovitosti není ponechání.