Bava batra 159b בבא בתרא

ale pro účely práva ne?

Vždyť se učí v baraitě: Zřítil-li se dům na něj a na jeho otce, na něj a na ty, po nichž dědí, a měl závazek z ketuby ženy a věřitele – dědicové otce říkají: „Syn zemřel první a potom zemřel otec“, a věřitel říká: „Otec zemřel první a potom zemřel syn.“

Což nejsou „dědicové otce“ synové [syna] a „ti, po nichž dědí“ bratři [otce]? A kdyby tě napadlo, že nemůže říci: „Přicházím na základě práva otce svého otce“, protože „Místo tvých otců budou tví synové“ je psáno v [souvislosti s] požehnáním – i když zemřel syn a potom zemřel otec, co z toho? Ať jim věřitel řekne: „Beru dědictví po vašem otci!“

Ne, „dědicové otce“ jsou jeho bratři, a „ti, po nichž dědí“ jsou bratři jeho otce.

Tázali se Rav Šešeta: Může syn dědit po své matce v hrobě, aby [dědictví] předal bratrům z otcovy strany? Řekl jim Rav Šešet: Učili jste to: Otec, který byl zajat, a jeho syn zemřel v zemi; a syn, který byl zajat, a jeho otec zemřel v zemi – dědicové otce a dědicové syna se rozdělí.

Jak to vypadá? Řekneš-li, jak se učí – kdo jsou dědicové otce a kdo jsou dědicové syna? Což to tedy neříká toto: Otec, který byl zajat, a syn jeho dcery zemřel v zemi; a syn jeho dcery, který byl zajat, a otec jeho matky zemřel v zemi, a nevíme, který z nich zemřel první – dědicové otce a dědicové syna se rozdělí.

A je-li tomu tak [, že syn dědí v hrobě], i kdyby syn zemřel první, ať po otci své matky dědí v hrobě a předá to svým bratrům z otcovy strany! Což z toho tedy nevyvodíš, že syn nedědí po své matce v hrobě, aby [dědictví] předal bratrům z otcovy strany?

Řekl Rav Acha bar Minjomi Abajemu: I my jsme to učili: Zřítil-li se dům na něj a na jeho matku – tito i oni souhlasí, že se rozdělí. A je-li tomu tak, i kdyby syn zemřel první, ať po své matce dědí v hrobě a předá to bratrům z otcovy strany! Což z toho tedy nevyvodíš, že syn nedědí po své matce v hrobě, aby [dědictví] předal bratrům z otcovy strany? Vyvoď z toho.

A jaký je důvod? Řekl Abaje: Bylo řečeno „obrat“ u syna a bylo řečeno „obrat“ u manžela. Jako u obratu řečeného u manžela manžel nedědí po své ženě v hrobě, tak i u obratu řečeného u syna syn nedědí po své matce v hrobě, aby [dědictví] předal bratrům z otcovy strany.

Jistý [muž] řekl druhému: „Prodávám ti majetek bar Sisina.“ Byl tam jeden pozemek, který se nazýval „[pozemek] domu bar Sisina“. Řekl mu: „Tento nepatří domu bar Sisina; jen se tak nazývá – [pozemek] domu bar Sisina.“

Přišel před Rav Nachmana; ten jej ponechal v rukou kupce. Řekl Rava Rav Nachmanovi: Je to právo? Na tom, kdo chce vymoci něco od druhého, leží důkaz! A postavil [výrok] Ravy proti Ravovi a [výrok] Rav Nachmana proti Rav Nachmanovi.

Neboť jistý [muž] řekl druhému: „Co děláš v tomto domě?“ Řekl mu: „Koupil jsem jej od tebe a užíval jsem jej po léta [potřebná k] držbě.“ Řekl mu: „Já jsem byl ve vnitřních tržních čtvrtích [, a proto jsem neprotestoval].“

Přišel před Rav Nachmana. Řekl mu: „Jdi, prokaž své užívání.“ Řekl Rava Rav Nachmanovi: Je to právo? Na tom, kdo chce vymoci něco od druhého, leží důkaz! Je tu rozpor mezi Ravou a Ravou a mezi Rav Nachmanem a Rav Nachmanem.

Mezi Ravou a Ravou není rozpor: zde je prodávající ve svém majetku, tam je kupující ve svém majetku.

Mezi Rav Nachmanem a Rav Nachmanem není rozpor: zde, protože mu řekl „[majetek] domu bar Sisina“, a [pozemek] se nazývá „domu bar Sisina“, leží na něm [prodávajícím], aby prokázal, že nepatří domu bar Sisina. Zde – není to snad jako kdyby držel listinu? Což mu neříkáme: „Ověř svou listinu a zůstaň v majetku“?

Vracíme se k tobě, [kapitolo] „Kdo zemřel“.