Toto nás [Mišna] učí: že dva [svědkové] na vázané listině jsou jako jeden svědek na jednoduché. Jako tam jde o neplatnost podle Tóry, tak i zde jde o neplatnost podle Tóry.
הא קא משמע לן דשנים במקושר כעד אחד בפשוט מה התם פסולא דאורייתא אף הכא נמי פסולא דאורייתא
Podle prvního tanaa [ve sporu s]rabi Jehošuou ben Korchou se neptej, neboť ani dva písemně a dva ústně se nespojují. Ptej se ale podle rabi Jehošuy ben Korchy: Spojují se jen dva písemně a dva ústně, ale jednoho svědka písemně a jednoho ústně nespojujeme? Nebo snad v tom není rozdíl?
אליבא דתנא קמא דרבי יהושע בן קרחה לא תיבעי לך דאפילו שנים בכתב ושנים על פה לא מצטרפי אלא כי תיבעי לך אליבא דר' יהושע בן קרחה שנים בכתב ושנים על פה הוא דמצטרפי אבל עד אחד בכתב ואחד על פה לא מצרפינן או דלמא לא שנא
Řekl mu [jiný učenec]: My to vykládáme takto: Učenci poslali rabi Jirmijovi[otázku]: Dva, kteří svědčili, jeden před tímto soudem a druhý před oním soudem – může jeden soud přijít k druhému a [jejich svědectví] se spojí?
אמר ליה אנן הכי מתנינן לה דשלחו ליה חברייא לרבי ירמיה שנים שהעידו אחד בבית דין זה ואחד בבית דין זה מהו שיבואו בית דין אצל בית דין ויצטרפו
Podle prvního tanaa [ve sporu s]rabi Natanem se neptej, neboť ani před jedním soudem se nespojují. Ptej se ale podle rabi Natana: Spojují se jen před jedním soudem, ale před dvěma soudy se nespojují? Nebo snad v tom není rozdíl?
אליבא דתנא קמא דר' נתן לא תיבעי לך דאפילו בחד בית דינא נמי לא מצטרפי אלא כי תיבעי לך אליבא דר' נתן בחד בי דינא הוא דמצטרפי אבל בתרי בי דינא לא מצטרפי או דלמא לא שנא
Mar bar Chija řekl, že mu poslali tuto [otázku]: Dva, kteří svědčili před tímto soudem a pak znovu svědčili před oním soudem – může přijít jeden [soudce] z každého soudu a [soudci] se spojí?
מר בר חייא אמר הכי שלחו ליה שנים שהעידו בב"ד זה וחזרו והעידו בב"ד זה מהו שיבוא אחד מכל ב"ד ויצטרפו
Podle rabi Natana se neptej: Když spojujeme [dokonce] svědky, natož soudce! Ptej se ale podle prvního tanaa [ve sporu s]rabi Natanem: Jen svědky nespojujeme, ale soudce spojujeme? Nebo snad v tom není rozdíl?
אליבא דר' נתן לא תיבעי לך השתא עדים מצרפינן דייני מיבעיא אלא כי תיבעי לך אליבא דת"ק דר' נתן עדים הוא דלא מצרפינן אבל דייני מצרפינן או דלמא ל"ש
Ravina řekl, že mu poslali tuto [otázku]: Tři, kteří zasedli k ověření listiny, a jeden z nich zemřel – musejí napsat: „Zasedali jsme v trojici, ale jeden už není“, nebo ne?
רבינא אמר הכי שלחו ליה שלשה שישבו לקיים את השטר ומת אחד מהן צריכי למכתב במותב תלתא הוינא וחד ליתוהי או לא
Vzkázal jim: Já nejsem hoden toho, abyste se mne ptali, ale názor vašeho žáka se kloní k tomu, že musejí napsat: „Zasedali jsme v trojici, ale jeden už není.“
שלח להו אני איני כדיי שאתם שלחתם לי אלא כך דעת תלמידכם נוטה שצריכין למכתב במותב תלתא הוינא וחד ליתוהי
MIŠNA: Je-li v [listině] napsáno: „sto zuzů, což je dvacet selaim“, má [věřitel nárok] jen na dvacet [zuzů = pět selaim]. „Sto zuzů, což je třicet selaim“, má jen na mane [= sto zuzů].
מתני׳ כתוב בו זוזין מאה דאינון סלעין עשרין אין לו אלא עשרין זוזין מאה דאינון תלתין סלעין אין לו אלא מנה
„Stříbrných zuzů, což je…“ a [číslo] je smazáno – ne méně než dva. „Stříbrných selaim, což je…“ a [číslo] je smazáno – ne méně než dva. „Darkonů, což je…“ a [číslo] je smazáno – ne méně než dva.
כסף זוזין דאינון ונמחק אין פחות משתים כסף סלעין דאינון ונמחק אין פחות משתים דרכונות דאינון ונמחק אין פחות משתים
Je-li v ní nahoře napsáno mane a dole dvě stě [zuzů], nebo nahoře dvě stě a dole mane, vše se řídí dolním [zápisem]. Proč se tedy píše horní? Aby, kdyby se v dolním smazalo jedno písmeno, se to dalo zjistit z horního.
כתוב בו מלמעלה מנה ומלמטה מאתים מלמעלה מאתים ומלמטה מנה הכל הולך אחר התחתון א"כ למה כותבין את העליון שאם תמחק אות אחת מן התחתון ילמד מן העליון:
GEMARA: Učili naši mistři: [Napsal-li] „stříbro“ – ne méně než stříbrný denár. „Stříbro denárů“ nebo „denáry stříbra“ – ne méně než dva stříbrné denáry. „Stříbro v denárech“ – ne méně než [stříbro] v hodnotě dvou zlatých denárů.
גמ׳ תנו רבנן אמר כסף אין פחות מדינר כסף כסף דינרין ודינרין כסף אין פחות משני דינרין כסף כסף בדינרין אין פחות מבשני דינרין דהב כסף
Řekl mistr: „Stříbro – ne méně než stříbrný denár.“ Ale řekni [raději]: [nějaký kousek] stříbrného slitku! Řekl rabi Elazar: Jde o [listinu], v níž je napsáno „mince“. Ale řekni: [drobné] peruty! Řekl Rav Papa: [Jde] o místo, kde stříbrné peruty neobíhají.
אמר מר כסף אין פחות מדינר כסף ואימא נסכא אמר רבי אלעזר דכתוב ביה מטבע ואימא פריטי אמר רב פפא באתרא דלא סגי פריטי דכספא
Učili naši mistři: „Zlato“ – ne méně než zlatý denár. „Zlato denárů“ nebo „denáry zlata“ – ne méně než dva zlaté denáry. „Zlato v denárech“ – ne méně než [zlato] v hodnotě dvou stříbrných denárů.
תנו רבנן דהב אין פחות מדינר דהב דהב דינרין ודינרין דהב אין פחות משני דינרין דהב דהב בדינרין אין פחות מבשני דינרין כסף דהב
Řekl mistr: „Zlato – ne méně než zlatý denár.“ Řekni [raději]: [kousek] zlatého slitku! Řekl rabi Elazar: [Jde o listinu], v níž napsal „mince“.
אמר מר דהב אין פחות מדינר דהב אימא נסכא אמר רבי אלעזר דכתב מטבע
Originál: Bava Batra 165b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.