Vyšel, zkoumal a našel, co se učí [v baraitě]: Rozlukový list, na němž jsou svědkové, ale není v něm datum – Aba Šaul říká: Je-li v něm napsáno „dnes jsem ji rozvedl“, je platný.
נפק דק ואשכח דתניא גט שיש עליו עדים ואין בו זמן אבא שאול אומר אם כתוב בו גרשתיה היום כשר
Řekl mu Abaje: Ale snad Aba Šaul zastává [názor]rabi Eliezera, který řekl: Svědkové předání [listinu] uzavírají; ale zde se obávejme ztráty [listiny a nálezu jiným]!
אמר ליה אביי ודלמא אבא שאול כרבי אליעזר סבירא ליה דאמר עדי מסירה כרתי אבל הכא ליחוש לנפילה
Neboť jsme se učili: „Dva, kteří jsou v jednom městě, jméno jednoho je Josef ben Šimon a jméno druhého je Josef ben Šimon – nemohou předložit dlužní úpis jeden proti druhému, ani nemůže někdo jiný předložit dlužní úpis proti nim.“ Z toho plyne, že oni [mohou předložit úpis] proti jiným. Ale proč? Ať se obáváme ztráty! Neplyne z toho tedy, že se ztráty neobáváme?
דתנן שנים שהיו בעיר אחת שם אחד יוסף בן שמעון ושם אחר יוסף בן שמעון אינן יכולין להוציא שטר חוב זה על זה ולא אחר יכול להוציא עליהן שטר חוב הא הם על אחרים יכולין ואמאי ליחוש לנפילה אלא לאו שמע מינה לנפילה לא חיישינן
A Abaje? Ztráty [jedné listiny] u jednoho se neobáváme, ztráty u mnohých se obáváme.
ואביי לנפילה דחד לא חיישינן לנפילה דרבים חיישינן
Originál: Bava Batra 172b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.