Bava batra 173a בבא בתרא

Ale to, co se učí [v baraitě]: „Jako nemohou předložit dlužní úpis jeden proti druhému, tak nemohou předložit [úpis] ani proti jiným“ – v čem se [tannaim] přou?

Přou se o to, zda se písmena nabývají předáním.

Náš tanna se domnívá, že se písmena nabývají předáním, a tanna baraity se domnívá, že se písmena předáním nenabývají.

A chceš-li, řekni: Všichni se shodují, že se písmena nabývají předáním, a zde se přou o to, zda musí [držitel] přinést důkaz. Náš tanna se domnívá, že nemusí přinést důkaz, a tanna baraity se domnívá, že musí přinést důkaz.

Neboť bylo řečeno: [Podle názoru, že] se písmena nabývají předáním – Abaje řekl: Musí přinést důkaz; a Rava řekl: Nemusí přinést důkaz.

Řekl Abaje: Odkud to říkám? Neboť se učí [v baraitě]: Jeden z bratrů, z jehož rukou vychází dlužní úpis, musí přinést důkaz. Neznamená to snad, že totéž platí i o jiných?

A Rava řekl: Bratři jsou jiní, protože si [věci] berou jeden druhému.

Někteří říkají: Řekl Rava: Odkud to říkám? Neboť se učí: Jeden z bratrů, z jehož rukou vychází dlužní úpis, musí přinést důkaz. Jen bratři si berou jeden druhému, ale jiní ne.

A Abaje? [Zmínka o] bratrech byla pro něj nutná: Mohlo by tě napadnout říci, že protože si [věci] berou jeden druhému, jsou opatrní a nemusejí přinášet důkaz; proto nás [baraita] učí [opak].

Ale to, co se učí [v baraitě]: „Jako mohou předložit dlužní úpis proti jiným, tak [ho] mohou předložit i jeden proti druhému“ – v čem se [tannaim] přou?

Přou se o to, zda se úpis smí napsat pro dlužníka, i když věřitel není s ním.

Náš tanna se domnívá, že se úpis smí napsat pro dlužníka, i když věřitel není s ním; [proto se obává, že] někdy [jeden] přijde k písaři a svědkům a řekne jim: „Napište mi úpis, neboť si chci vypůjčit od Josefa ben Šimona, svého druha,“ a když [mu ho] napíší a podepíší, [druhý Josef] ho vezme a řekne mu: „Dej mi sto, které sis ode mne vypůjčil.“

Tanna baraity se domnívá, že se úpis pro dlužníka nepíše, dokud s ním není věřitel.

„Najde-li se u jednoho mezi jeho listinami [stvrzenka, že] úpis Josefa ben Šimona je splacen, úpisy obou jsou splaceny“ atd.: Důvodem je, že se [stvrzenka] našla; kdyby se nenašla, mohl by [úpis] předložit? Vždyť jsme se učili: „ani nemůže někdo jiný předložit dlužní úpis proti nim“!

Řekl rabi Jirmija: [Jde o případ], kdy připsali [jméno] třetí [generace].

Ať se tedy podíváme, na čí jméno je stvrzenka napsána! Řekl Rav Hošaja: [Jde o případ], kdy [jména] tří [generací] jsou v úpisu, ale ve stvrzence nejsou.

Abaje řekl: Takto [Mišna] míní: Najde-li se u dlužníka mezi jeho listinami [stvrzenka]: „Úpis Josefa ben Šimona proti mně je splacen“, úpisy obou jsou splaceny.

„Co mají dělat? Ať připíší [jméno] třetí [generace]“ atd.: Učilo se: Jsou-li oba kohanim, ať napíší [více] generací.

MIŠNA: Kdo řekne svému synovi: „Jeden úpis mezi mými úpisy je splacen, a nevím, který to je“, všechny úpisy jsou [považovány za] splacené. Najdou-li se [úpisy] dva na jednoho [dlužníka], větší je splacen a menší není splacen.

GEMARA: Řekl Rava: [Řekne-li]: „Tvůj úpis v mé ruce je splacen“, větší je splacen a menší není splacen. [Řekne-li]: „Tvůj dluh v mé ruce je splacen“, všechny úpisy jsou splaceny.

Řekl Ravina Ravovi: Jestliže tak, [řekne-li]: „Mé pole je ti prodáno“, mělo by mu být prodáno velké pole; [řekne-li]: „Pole, které mám, je ti prodáno“, měla by mu být prodána všechna jeho pole!

Tam je držitel listiny v nevýhodě.

MIŠNA: Kdo půjčí svému druhovi prostřednictvím ručitele, nesmí vymáhat od ručitele.