Bava batra 174b בבא בתרא

Jaký je mezi nimi rozdíl?

Rozdíl mezi nimi je, když dlužník [za života] přiznal [dluh], nebo když ho dali do klatby a zemřel v klatbě.

Odtamtud [ze země Izraele] vzkázali: Dali-li ho do klatby a zemřel v klatbě, halacha je podle Rava Huny, syna Rava Jehošuy.

Namítají: Ručitel, z jehož rukou vychází dlužní úpis, [nárok] nevymáhá; je-li však v něm napsáno: „Přijal jsem od tebe [splátku]“, vymáhá.

Podle Rava Huny, syna Rava Jehošuy, je to pochopitelné – najdeš to [v případě], kdy dlužník přiznal [dluh]. Ale podle Rava Papy je to námitka!

Tam je to jiné: proto se [věřitel] namáhal a napsal mu „přijal jsem“ [aby ručiteli zajistil nárok].

Jeden ručitel [za dluh u] modloslužebníka zaplatil modloslužebníkovi dříve, než žaloval sirotky. Řekl Rav Mordechaj Ravu Ašimu: Takto řekl Avimi z Hagronji jménem Ravy: Dokonce i podle toho, kdo říká, že se obáváme uzlíčků [v zástavě], to platí jen o Izraelitovi; ale u modloslužebníka, protože jde [rovnou] za ručitelem, se uzlíčků neobáváme.

Řekl mu: Naopak! Dokonce i podle toho, kdo říká, že se uzlíčků neobáváme, to platí jen o Izraelitovi; ale u modloslužebníků, protože jejich právo jde [rovnou] za ručitelem, kdyby mu [dlužník] předem nesvěřil uzlíčky [do zástavy], nebyl by [ručení] přijal.

„A tak také říkal Raban Šimon ben Gamliel: Kdo se zaručí ženě za její ketubu“ [atd.]: Moše bar Acri byl ručitelem za ketubu své snachy. Jeho syn Rav Huna byl učenec a měl nouzi. Řekl Abaje: Není tu nikdo, kdo by šel a poradil Ravu Hunovi, aby se se svou ženou rozvedl, ona aby šla vymáhat ketubu od jeho otce, a pak by si ji vzal zpět?

Řekl mu Rava: Vždyť jsme se učili: „ať si slibem zakáže mít z ní užitek“! Řekl mu Abaje: Copak každý, kdo se rozvádí, se rozvádí u soudu?

Nakonec vyšlo najevo, že je kohen [a nesmí si rozvedenou ženu vzít zpět]. Řekl Abaje: To je to, co lidé říkají: Za chudákem chodí chudoba.

A řekl Abaje něco takového? Vždyť řekl Abaje: Kdo je „lstivý ničema“? Ten, kdo radí prodat majetek podle Rabana Šimona ben Gamliela!

[Ve prospěch] syna je to jiné, a [ve prospěch] učence je to jiné.

Ale vždyť byl ručitelem, [a platí u nás], že ručitel za ketubu se nezavazuje! Byl přejímatelem [plné odpovědnosti].

To je dobře podle toho, kdo říká, že přejímatel za ketubu se zavazuje, i když manžel nemá majetek; ale podle toho, kdo říká, že má-li [manžel majetek], zavazuje se, a nemá-li, nezavazuje se, co lze říci?

Chceš-li, řekni: [Rav Huna majetek] měl, ale ztratil ho. A chceš-li, řekni: Otec se vůči svému synovi zavazuje [v každém případě].

Neboť bylo řečeno: Ručitel za ketubu se podle všech nezavazuje; přejímatel u věřitele se podle všech zavazuje. O přejímatele za ketubu a ručitele u věřitele se přou: jeden mistr se domnívá, že má-li dlužník majetek, zavazuje se, a nemá-li, nezavazuje se; a druhý mistr se domnívá, že se zavazuje, ať má, nebo nemá.

A halacha je: Ručitel se zavazuje, ať [dlužník majetek] má, nebo nemá, kromě ručitele za ketubu, který se nezavazuje, i když manžel [majetek] má. Jaký je důvod? Vykonal micvu [ženě pomohl k sňatku] a ničím ji nepřipravil o peníze.

Řekl Rav Huna: Těžce nemocný, který zasvětil všechen svůj majetek [Chrámu] a řekl: „Ten a ten má u mne mane“, je věrohodný. Platí předpoklad, že člověk nedělá tajnou dohodu proti zasvěcenému majetku.

Namítl Rav Nachman: Cožpak člověk dělá tajnou dohodu proti svým synům? Vždyť Rav a Šmuel oba řekli: Těžce nemocný, který řekl: „Ten a ten má u mne mane“ – řekl-li „dejte [mu]“, dává se; neřekl-li „dejte [mu]“, nedává se. Z toho je vidět, že člověk má ve zvyku [to říkat], aby jeho synové nevypadali bohatě.