Bava batra 20a בבא בתרא

měl by bránit [nečistotě] sám, neboť hliněná nádoba se nestává nečistou ze svého vnějšku. Nýbrž [jde o sud] otvorem dovnitř. A chceš-li, řekni: Skutečně otvorem ven, a zde jde o kovový sud.

Namítá se: Byliny, které utrhl a položil do okna, nebo které vyrostly samy v oknech; hadry, které nemají tři na tři [prsty]; úd a maso visící ze zvířete domácího nebo divokého; pták, který se usadil v okně; modloslužebník, který sedí v okně; dítě narozené v osmém měsíci, položené v okně; sůl, hliněná nádoba a svitek Tóry – ty všechny zmenšují [otvor] okna. Ale sníh, kroupy, jinovatka, led a voda – ty všechny nezmenšují [otvor] okna.

Ale byliny se přece hodí pro jeho dobytek! – [Jde o] jedovaté.

Nebo které vyrostly samy – protože škodí zdi, odstraní je! Raba řekl: [Jde o] zeď zříceniny. Rav Papa řekl: I o zeď obývaného domu, [jde-li o byliny], které vyrůstají dále než tři [dlaně] od okna.

Hadry se mu přece hodí na zalátání oděvu! – [Jde o] hrubé. – Hodí se pro pouštěče žilou! – [Jde o] drsné.

Jestliže drsné, [proč říká] „které nemají tři na tři“? Měl by říct „které nemají čtyři na čtyři“! – [Jde o látku] podobnou drsné.

A úd a maso visící ze zvířete domácího nebo divokého – [zvíře přece] uteče! – [Jde o] uvázané.

Zabije je! – [Jde o] nečisté. – Prodá je nežidovi! – [Jde o] vyhublé. – Odřízne [úd] a hodí ho psům! – Protože jde o trápení živého tvora, neudělá to.

A pták, který se usadil v okně – uletí! – [Jde o] uvázaného. – Zabije ho! – [Jde o] nečistého. – Prodá ho nežidovi! – [Jde o ptáka druhu] kalnita.

Dá ho dítěti! – [Jde o] škrábajícího. – Kalnita přece neškrábe! – [Jde o ptáka] podobného kalnitě.

A modloslužebník, který sedí v okně – vstane a odejde! – [Jde o] spoutaného. – Přijde jeho druh a uvolní ho! – [Jde o] malomocného. – Přijde malomocný druh a uvolní ho! – Nýbrž [jde o] vězně vrchnosti.

A dítě narozené v osmém měsíci, položené v okně – přijde jeho matka a odnese ho! – [Jde o] Šabat, neboť se učí: Dítě narozené v osmém měsíci je jako kámen a je zakázáno přenášet ho o Šabatu; ale jeho matka se nad ním skloní a kojí ho kvůli nebezpečí.

Sůl se mu přece hodí! – [Jde o] hořkou. – Hodí se na kůže! – Jsou v ní trny.

Protože škodí zdi, odstraní ji! – [Jde o sůl], která leží na střepu. – Pak by měl bránit [nečistotě] sám střep!