Bava batra 45b בבא בתרא

Kdo uloží [věc] u druhého před svědky, nemusí mu ji [ten] vracet před svědky? To tě nenapadne! Nýbrž: Kdo uloží [věc] u druhého před svědky, musí mu ji [ten] vrátit před svědky.

Abaje namítl: [Učí se:] Viděl svého otroka v rukou řemeslníka a svůj plášť v rukou valcháře a řekne mu: Co dělá u tebe? [Odpoví-li:] Tys mi ho prodal, tys mi ho dal darem – neřekl nic. [Řekne-li:] V mé přítomnosti jsi mu [= řemeslníkovi] řekl, aby ho [mně] prodal nebo dal darem – jeho slova platí.

Čím se liší první část a čím se liší poslední část?

Raba řekl: Poslední část [se týká případu], kdy [věc] vychází z rukou jiného [než řemeslníka] a ten jiný mu říká: V mé přítomnosti jsi mu [= řemeslníkovi] řekl, aby ji [mně] prodal nebo dal darem. Protože kdyby chtěl, mohl by mu říci: Od tebe jsem ji koupil, [proto] i když mu říká: V mé přítomnosti jsi mu řekl, aby ji prodal, jeho slova platí a je mu věřeno.

V první části se každopádně učí: ‚Viděl‘. Jak to vypadá? Jsou-li tam svědci, k čemu je mi ‚viděl‘? Ať přivede svědky a vezme si [ji]! Nýbrž zřejmě tam svědci nejsou, a přesto když [ji u něj] viděl, každopádně si ji bere.

Ne, vskutku tam svědci jsou, a [jde o případ,] kdy [ji u něj] viděl.

Vždyť právě ty jsi řekl: Kdo uloží [věc] u druhého před svědky, [ten] mu ji musí splatit před svědky! Odpověděl mu: Odvolal jsem to.

Rava namítl na podporu Raby: Kdo dá svůj plášť řemeslníkovi – řemeslník říká: Ujednal jsi se mnou dvě [mince], a ten druhý říká: Ujednal jsem s tebou jen jednu – dokud je plášť v rukou řemeslníka, musí hospodář přinést důkaz. Vydal-li mu ho [řemeslník] a je [ještě] v jeho čase, přísahá a bere; uplynul-li jeho čas, kdo vymáhá od druhého, na tom je důkaz.

Jak to vypadá? Jsou-li tam svědci, ať se podíváme, co svědci říkají!