Bava kama 110b בבא קמא

pro službu Jedaja – jak je tomu?

Jak to vypadá? Řekneš-li, že to dal Jedajovi v době služby Jedaji, vždyť to [hodnotu] má!

Ne, je to potřeba [pro případ], kdy to dal Jedajovi v době služby Jehojariv. Co [platí]? Říkáme, že protože to není jeho služba, nic to neznamená? Anebo protože to od počátku nebylo vhodné [pro Jehojariv], stojí to pro Jedaju? Zůstává to nerozhodnuto.

Rava se otázal: Mohou si kohanim rozdělit uloupenou věc proselyty proti [jiné] uloupené věci proselyty?

Říkáme, že Milosrdný ji nazval „ašam“: jako se u oběti za vinu nedělí jedna oběť za vinu proti druhé, tak se ani uloupená věc proselyty nedělí proti uloupené věci proselyty? Anebo je uloupená věc proselyty [obyčejný] majetek?

Pak to sám rozhodl: Milosrdný ji nazval „ašam“. Rav Acha, syn Ravy, to učí výslovně: Rava řekl: Kohanim si nedělí uloupenou věc proselyty proti uloupené věci proselyty. Proč? Milosrdný ji nazval „ašam“.

Rava se otázal: Jsou kohanim u uloupené věci proselyty dědici, nebo příjemci darů?

Jaký je v tom rozdíl? Například uloupil kvas, přes který přešel Pesach. Řekneš-li, že jsou dědici, je to tak, že dědí to, co [zůstavitel] odkazuje [ve stavu, v jakém to je]. A řekneš-li, že jsou příjemci darů – Milosrdný řekl dar, který jim má dát, a tento jim nic nedává, neboť je to pouhý prach.

Rav Zeira se otázal takto: I kdybys řekl, že jsou příjemci darů, na tom nám nezáleží, neboť Milosrdný řekl dar, který jim má dát.

Otázka je však tato: Například mu připadlo deset zvířat z uloupené věci proselyty – jsou povinni z nich oddělit desátek, nebo ne?

Jsou dědici? Pak, jak řekl Mistr: Nabyli-li to [jako dědici] ve společném majetku, jsou zavázáni. Anebo jsou příjemci darů? Pak jsme se učili: Kupec i ten, komu se dává jako dar, jsou osvobozeni od desátku z dobytka. Co [platí]?

Pojď a slyš: Dvacet čtyři kněžských darů bylo dáno Aharonovi a jeho synům, a všechny byly dány formou obecné–zvláštní–obecné a smlouvou soli.

Kdokoli je dodržuje, je, jako by dodržoval obecné–zvláštní–obecné a smlouvu soli; kdokoli je přestupuje, je, jako by přestupoval obecné–zvláštní–obecné a smlouvu soli.

A tyto to jsou: deset ve Svatyni, čtyři v Jeruzalémě a deset v [ostatní] zemi. Deset ve Svatyni: oběť za hřích ze zvířete, oběť za hřích z ptáka, jistá oběť za vinu, podmíněná oběť za vinu, veřejné oběti pokojné, log oleje malomocného, zbytek omeru, dva chleby, předkladné chleby a zbytky moučných obětí.

A čtyři v Jeruzalémě: prvorozené [zvíře], prvotiny, to, co se odděluje z děkovné oběti a z berana nazíra, a kůže obětí.

A deset v [ostatní] zemi: teruma [pozdvihovaná oběť], teruma z desátku, chala, prvotina stříže, dary [z poraženého zvířete], vykoupení syna, vykoupení prvorozeného osla, pole vlastnictví, pole proklaté a uloupená věc proselyty.

A přesto se to nazývá darem; plyne z toho, že jsou příjemci darů. Plyne z toho.

„Dal-li peníze mužům té služby [atd.]“: Abaje řekl: Plyne z toho, že peníze usmiřují napůl; neboť kdyby neusmiřovaly, řekl bych, že se vracejí dědicům. Proč? Nedal jim to s tímto úmyslem.

Pak tedy oběť za hřích, jejíž majitel zemřel, ať přejde do světského [užívání], neboť s tímto úmyslem ji neoddělil! Odpovídají: O oběti za hřích, jejíž majitel zemřel, máme tradovanou halachu, že jde na smrt [nechá se zemřít].

Pak tedy oběť za vinu, jejíž majitel zemřel, ať přejde do světského [užívání], neboť s tímto úmyslem ji neoddělil! I o oběti za vinu máme tradovanou halachu: cokoli by u oběti za hřích šlo na smrt, u oběti za vinu se pase.

Pak tedy švagrová [jevama], která připadla [švagrovi] postiženému vředy, ať je propuštěna bez chalicy, neboť s tímto úmyslem se nezasnoubila! Tam jsme svědky,