Bava kama 114a בבא קמא

na základě [výpovědi] jednoho [svědka]. A to říkáme jen o jednom, ale o dvou ne. A i o jednom to říkáme jen u soudů magistrátu, ale u soudu perských úředníků mu i oni při jednom [svědkovi] ukládají přísahu.

Rav Aši řekl: Když jsem byl u Rav Huny, vznesli jsme otázku: Vážený člověk, na kterého [pohané] spoléhají jako na dva [svědky], takže na základě jeho výpovědi odnímají majetek – nemá svědčit? Anebo protože je to vážený člověk, nemůže se jim vyhnout a může svědčit? Zůstává to nerozhodnuto.

Rav Aši řekl: Izraelitu, který prodal pohanovi pozemek sousedící s [pozemkem] jeho bližního Izraelity, dáváme do klatby. Proč? Řekneš-li, že kvůli právu souseda [na předkupní právo] – vždyť Mistr řekl: Koupil-li od pohana nebo prodal-li pohanovi, neplatí právo souseda!

Spíše [proto], že mu říkáme: „Usadil jsi mi lva na mé hranici.“ Dáváme ho do klatby, dokud na sebe nepřijme [odpovědnost za] každou škodu, která z toho vzejde.

MIŠNA: Vzali-li celníci někomu osla a dali mu jiného osla, vzali-li lupiči někomu oděv a dali mu jiný oděv, jsou jeho, neboť majitelé se jich vzdávají. Kdo zachrání [věci] z řeky, od vojska nebo od lupičů – vzdali-li se jich majitelé, jsou jeho. A stejně tak roj včel – vzdali-li se ho [majitelé], je jeho.

Rabi Jochanan ben Beroka řekl: Žena nebo nezletilý jsou věrohodní, když řeknou: „Odsud vyletěl tento roj.“ A [majitel] smí chodit po poli svého bližního, aby zachránil svůj roj; a způsobí-li škodu, zaplatí, co poškodil. Ale nesmí uříznout jeho větev s tím, že zaplatí cenu. Rabi Jišmael, syn rabi Jochanana ben Beroky, říká: Smí i uříznout a zaplatit cenu.

GEMARA: Učilo se: Vzal-li [je], vrátí je prvním majitelům. [Tanna] soudí, že pouhé vzdání se nedává vlastnictví, a od počátku se mu to dostalo do ruky zakázaným způsobem.

A jsou tací, kdo říkají: Chce-li [je] vrátit, ať je vrátí prvním majitelům. Proč? Pouhé vzdání se dává vlastnictví. Avšak řekne-li: „Nestojím o majetek, který není můj“, vrátí je prvním majitelům.

„Jsou jeho, neboť majitelé [se jich vzdávají]“: Rav Aši řekl: Učili to jen o pohanském lupiči; ale u izraelského lupiče ne, neboť [majitel] si myslí: Zítra ho povolám k soudu.

Rav Josef to napadl: Naopak, opak je logičtější! Pohan, který soudí [násilím] bez vyjednávání, [majitel] se nevzdává; Izraelita – protože se [o něm] říká „mimar“ [že se ze soudu vykroutí], se vzdává.

Spíše, pokud to bylo řečeno, bylo to řečeno k závěrečné části: Kdo zachrání [věci] od pohana nebo od lupičů – vzdali-li se jich majitelé, ano; bez určení ne.

Učili to jen o pohanovi, protože soudí [násilím] bez vyjednávání; ale u izraelského lupiče, protože se [o něm] říká „mimar“ [že se ze soudu vykroutí], se vzdává.

Učili jsme se tam: Kůže hospodáře – úmysl je činí [schopnými] nečistoty;

a kůže koželuha – úmysl je nečiní [schopnými] nečistoty.

Kůže lupiče – úmysl je nečiní [schopnými] nečistoty; a kůže zloděje – úmysl je činí [schopnými] nečistoty.

Rabi Šimon říká: Je tomu naopak. Kůže lupiče – úmysl je činí [schopnými] nečistoty; kůže zloděje – úmysl je nečiní, protože se jich majitelé nevzdali.

Ula řekl: Spor je v neurčeném případě, ale je-li známo [že se majitel vzdal], podle všech vzdání se dává vlastnictví. Raba řekl: I v případě, kdy je to známo, je spor.

Abaje řekl Rabovi: Nepři se s Ulou, neboť jsme se v mišně učili podle něj: „protože se jich majitelé nevzdali“. Důvodem je, že se jich majitelé nevzdali; ale vzdali-li se jich majitelé, jsou jeho.

Odpověděl mu: My to učíme: „protože u majitelů neexistuje vzdání se“.

Učili jsme se: „Vzali-li celníci někomu osla [atd.]“ – kdo [je autorem]?

Jsou-li to rabíni, je obtížný lupič; je-li to rabi Šimon, je obtížný zloděj.

Pro Ulu, který říká, že je-li známo, [vzdání se] dává vlastnictví, je to v pořádku: i zde je to známo, a jsou to slova všech.

Ale pro Rabu, který říká, že i je-li to známo, je spor – kdo [je autorem]? Ani rabíni, ani rabi Šimon! [Jde] o ozbrojeného lupiče a je to rabi Šimon.

Pokud ano, je to totéž co lupič! Jsou dva druhy lupičů.

Pojď a slyš: Zloděj, lupič a násilník – jejich zasvěcení je zasvěcením, jejich teruma je terumou a jejich desátky jsou desátky.

Kdo [je autorem]? Jsou-li to rabíni, je obtížný lupič; je-li to rabi Šimon, je obtížný zloděj.

Pro Ulu, který říká, že je-li známo, [vzdání se] dává vlastnictví, je to v pořádku: i zde je to známo, a jsou to slova všech. Ale pro Rabu, který říká, že i je-li to známo, je spor – kdo [je autorem]? Ani rabíni, ani rabi Šimon!

I zde [jde] o ozbrojeného lupiče a je to rabi Šimon. Pokud ano, je to totéž co lupič! Jsou dva druhy lupičů.

A chceš-li, řekni: Tato baraita je podle Rabiho, neboť se učí v baraitě: Rabi řekl: Zloděj je jako lupič.