Bava kama 117a בבא קמא

zda je to zákon, nebo pokuta? Odpověděl mu: Je-li to zákon, učíme se z toho [pro jiné případy]; je-li to pokuta, neučíme se z toho.

A odkud víš, že z pokuty se neučíme? Neboť se učí v baraitě: Zpočátku říkali: [Odpovídá] ten, kdo [plody bližního] znečistí, a ten, kdo [jeho víno] vylije jako úlitbu [modlám]. Pak začali říkat: I ten, kdo [jeho plody] smísí s terumou.

Začali – ano; nezačali – ne. Proč? Což ne proto, že je to pokuta, a z pokuty se neučíme?

Ne. Zpočátku soudili, že se obávali [jen] velké ztráty, a malé ztráty se neobávali; a nakonec soudili, že se obávali i malé ztráty.

Opravdu? Vždyť otec rabi Avina učil: Zpočátku říkali: [Odpovídá] ten, kdo znečistí, a ten, kdo smísí s terumou. Pak začali říkat: I ten, kdo vylije jako úlitbu. Začali – ano; nezačali – ne.

Proč? Což ne proto, že se z pokuty neučíme?

Ne. Zpočátku soudili podle rabi Avina a nakonec soudili podle rabi Jirmeji.

Zpočátku soudili podle rabi Avina, neboť rabi Avin řekl: Vystřelil-li [o Šabatu] šíp ze začátku čtyř [loket] na konec čtyř [loket] a cestou roztrhl hedvábné látky, je osvobozen, neboť zvednutí je nutnou součástí položení, a propadá životem.

A nakonec soudili podle rabi Jirmeji, neboť rabi Jirmeja řekl: Od okamžiku zvednutí [vína] je nabyl a zavázal se k [náhradě] majetku, a nepropadá životem, dokud nenastane okamžik úlitby.

Rav Huna bar Jehuda přišel do Bej Evjoné. Přišel před Ravu. [Rava] mu řekl: Dostal se ti do rukou nějaký případ? Odpověděl mu: Dostal se mi do rukou [případ] Izraelity, kterého pohané přinutili, a ukázal [jim] majetek svého bližního, a zavázal jsem ho [k náhradě].

Řekl mu: Vrať rozsudek jeho majiteli, neboť se učí: Izraelita, kterého pohané přinutili a ukázal [jim] majetek svého bližního, je osvobozen; a vzal-li [ho] a dal [jim] vlastní rukou, je zavázán.

Raba řekl: Ukázal-li [majetek] sám od sebe, je to jako by [ho] vzal a dal vlastní rukou.

Jednoho muže pohané přinutili a ukázal [jim] víno Rav Mariho, syna Rav Pinchase, syna Rav Chisdy. Řekli mu: „Pones ho a dones s námi.“ Ponesl ho a donesl s nimi. [Případ] přišel před Rav Aše, a ten ho osvobodil.

Rabíni řekli Rav Ašimu: Ale vždyť se učí v baraitě: Vzal-li [ho] a dal vlastní rukou, je zavázán! Odpověděl jim: To platí tam, kde [pohané] na něj [majetek] předem nevložili; ale kde ho na něj předem vložili, [majetek] už je spálený [ztracený].

Rabi Abahu namítl Rav Ašimu: Řekl-li mu násilník: „Podej mi ten snop obilí nebo ten hrozen“, a on mu ho podal, je zavázán. Zde jde o případ, kdy stojí na dvou březích řeky.

Je to i přesně [vyjádřeno], neboť se učí „podal“, a neučí se „dej“. Plyne z toho.

Jedna rohož, o kterou se přeli dva – tento říkal: „Je moje“, a tamten říkal: „Je moje.“ Jeden z nich šel a předal ji královskému správci. Abaje řekl: Může říci: „Když jsem [ji] předal, předal jsem svou.“ Rava mu řekl: Copak to záleží na něm? Rava tedy řekl: Dáme ho do klatby, dokud ji nepřinese a nepostaví se k soudu.

Jeden muž chtěl udat slámu svého bližního. Přišel před Rava. [Rav] mu řekl: „Neudávej a neudávej!“ Odpověděl: „Udám a udám!“ Rav Kahana seděl před Ravem; vytrhl mu hrtan.

Rav nad ním vyslovil [verš]: „Tvoji synové zemdleli, leží na nároží všech ulic jako antilopa v síti“ (Iz 51,20) – jako s antilopou, jakmile padne do sítě, nikdo nemá slitování, tak i s majetkem Izraelity, jakmile padne do rukou pohanů, nikdo nemá slitování.

Rav řekl Rav Kahanovi: Až dosud tu byli Peršané, kteří se nestarali o prolévání krve; ale nyní jsou tu Řekové, kteří se o prolévání krve starají a budou říkat: „Vzpoura, vzpoura!“ Vstaň a jdi do země Izraele, a přijmi na sebe, že sedm let nebudeš klást otázky rabi Jochananovi.

Šel a našel Reš Lakiše, jak sedí a opakuje s rabíny denní lekci akademie. Řekl jim: Kde je Reš Lakiš? Řekli mu: Proč? Řekl jim: Ta námitka a ta námitka, to vyřešení a to vyřešení. Řekli to Reš Lakišovi. Reš Lakiš šel a řekl rabi Jochananovi: Lev přišel z Babylónie; ať mistr připraví zítřejší lekci akademie.

Nazítří ho posadili do první řady před rabi Jochanana. [Rabi Jochanan] vyslovil výrok a [Rav Kahana] nic nenamítl; vyslovil výrok a nic nenamítl. Posadili ho dozadu přes sedm řad, až ho posadili do poslední řady. Rabi Jochanan řekl Šimonu ben Lakišovi: Lev, o kterém jsi mluvil, se stal liškou.

[Rav Kahana] řekl: Kéž je vůle [nebes], aby těchto sedm řad bylo náhradou za sedm let, o nichž mi mluvil Rav. Postavil se na nohy a řekl mu: Ať mistr začne znovu. [Rabi Jochanan] vyslovil výrok a [Rav Kahana] namítl. Posadili ho do první řady. Vyslovil výrok a on namítl.

Rabi Jochanan seděl na sedmi podušeních. Vytáhli mu zpod něj jedno poduší. Vyslovil výrok a on mu namítl, až mu zpod něj vytáhli všechna poduší a seděl na zemi. Rabi Jochanan byl starý muž a jeho obočí převislé. Řekl jim: Zvedněte mi oči, ať ho uvidím. Zvedli mu je stříbrnou tyčinkou na líčidlo.

Uviděl, že [Rav Kahana] má rozštěpený ret, a myslel si, že se mu směje. Byl tím zarmoucen a [Rav Kahana] zemřel. Nazítří řekl rabi Jochanan rabínům: Viděli jste, jak se ten Babylóňan choval? Řekli mu: To byl jeho způsob [vzhled]. Šel k jeskyni [hrobce] a viděl, že