Bava kama 20a בבא קמא

Jeden beran uviděl tuřín na hrdle džbánu, vyšplhal se, vystoupil, snědl tuřín a rozbil džbán. Rava zavázal [majitele] platit plnou škodu za tuřín i za džbán. Jaký je důvod? Když je mu obvyklé jíst tuřín, je mu také obvyklé šplhat a vystupovat.

Řekl Ilfa: Zvíře ve veřejném prostranství, které natáhlo krk a sežralo [něco] ze hřbetu jiného [zvířete], je povinno. Jaký je důvod? Hřbet jiného [zvířete] je jako dvůr poškozeného.

Řekněme, že ho podporuje [baraita]: Měl-li [člověk] koš přehozený přes záda a [zvíře] natáhlo krk a sežralo z něho, je povinno? – Jak řekl Rava: když vyskočilo; i zde, když vyskočilo.

A kde byl řečen [výrok] Ravy? K tomu, co řekl rabi Ošaja: Zvíře ve veřejném prostranství – šlo-li a sežralo [něco], je osvobozeno; stálo-li a sežralo, je povinno. Čím se liší, když šlo? Že je to jeho obvyklý způsob; i stát je jeho obvyklý způsob! Řekl Rava: [Jde o případ,] když vyskočilo.

Ptal se rabi Zejra: [Krmivo,] které se kutálí – jak to je? Jak to vypadá? Například stojí-li snop v soukromém prostranství a kutálí se a přichází ze soukromého prostranství do veřejného prostranství – co [platí]?

Pojď a slyš, co učil rabi Chija: Náklad, jehož část je uvnitř a část venku – snědlo-li [zvíře] uvnitř, je povinno; snědlo-li venku, je osvobozeno. Zdali ne [jde o náklad], který se kutálí a přichází [ven]? – Ne, řekni: snědlo-li z toho, co je uvnitř, je povinno; z toho, co je venku, je osvobozeno.

A chceš-li, řekni: když to řekl rabi Chija, [mluvil] o spleteném svazku vojtěšky.

„Snědlo-li oděv“ atd.

K čemu [se vztahuje osvobození ve veřejném prostranství]? Řekl Rav: Ke všemu. Jaký je důvod? Kdokoli jedná neobvykle a přijde jiný a jedná vůči tomu neobvykle, je osvobozen.

A Šmuel řekl: Učili to jen o plodech a zelenině, ale [za] oděv a nádoby je povinno.

A tak řekl [i] Reš Lakiš: ke všemu. A Reš Lakiš se tím drží svého názoru, neboť řekl Reš Lakiš: Dvě krávy ve veřejném prostranství, jedna ležící a druhá jdoucí – kopla-li jdoucí do ležící, je osvobozena; ležící do jdoucí – je povinna.

A rabi Jochanan řekl: Učili to jen o plodech a zelenině, ale [za] oděv a nádoby je povinno.

Řekněme, že rabi Jochanan nesouhlasí s Reš Lakišem ani v [případě] dvou krav? – Ne, vskutku s ním souhlasí; [ale] oděv – lidé to dělávají, že odloží plášť a odpočinou si, kdežto zvířeti [ležet na cestě] obvyklé není.

„A mělo-li prospěch, platí“ atd. A kolik? Raba řekl: cenu slámy; Rava řekl: cenu ječmene za nízkou cenu.

Učí se [baraita] v souladu s Rabou, učí se [baraita] v souladu s Ravou. Učí se v souladu s Rabou: Rabi Šimon ben Jochaj říká: Platí jen cenu slámy.

Učí se v souladu s Ravou: Mělo-li prospěch, platí to, z čeho mělo prospěch. Jak? Snědlo-li kav nebo dva kavy, neříkáme: ať zaplatí jejich cenu, nýbrž odhadujeme, kolik by člověk chtěl [vynaložit], aby nakrmil své zvíře něčím, co je mu vhodné, i když to není obvyklé. Proto snědlo-li pšenici nebo něco, co mu škodí, je osvobozeno.

Řekl Rav Chisda Rami bar Chamovi: Nebyl jsi s námi včera večer v [šabatovém] pásmu, kde jsme se ptali na znamenité věci. Řekl: Na jaké znamenité věci? Řekl mu: Kdo bydlí ve dvoře svého druha bez jeho vědomí – musí mu platit nájemné, nebo nemusí?

Jak to vypadá? Řekneš-li [o] dvoře, který není určen k pronájmu, a [o] člověku, který si obvykle nenajímá – tento nemá prospěch a onen nemá ztrátu. Nýbrž [o] dvoře, který je určen k pronájmu, a [o] člověku, který si obvykle najímá – tento má prospěch a onen má ztrátu.

Ne, je to potřebné [pro případ] dvora, který není určen k pronájmu, a člověka, který si obvykle najímá: co [platí]? Může mu říci: Oč jsem tě připravil? Nebo snad [majitel] může říci: