Bava kama 19b בבא קמא

Vždyť řekl rabi Jochanan: Polovina škody se nerozlišuje ani podle soukromého, ani podle veřejného prostranství. Zdali ne [jde o případ, kdy] odmrštilo ve veřejném prostranství a způsobilo škodu ve veřejném prostranství? – Ne, odmrštilo ve veřejném prostranství a způsobilo škodu v soukromém prostranství.

– Ale vždyť jsi řekl: vytržení zde není, dopad zde je! Řekl mu: Odvolal jsem to. A chceš-li, řekni: když to řekl rabi Jochanan, [mluvil] o rohu.

Rabi Jehuda Nesia a rabi Ošaja seděli v předsíni rabiho Jehudy. Vyvstala mezi nimi otázka: Mávalo-li [zvíře] ocasem [a způsobilo škodu] – jak to je? Řekl mu ten druhý: A to by ji [majitel] měl držet za ocas a [tak] jít? – Je-li tomu tak, řekněme i o rohu: a to by ji měl držet za roh a [tak] jít?

Jak to srovnáváš? Roh – to není její obvyklý způsob, toto je její obvyklý způsob.

A když je to její obvyklý způsob, nač se ptal? Ptal se na nadměrné mávání.

Ptal se Rav Ejna: Mávalo-li [zvíře] svým pohlavním údem [a způsobilo škodu] – jak to je? Říkáme, že je to jako u rohu: u rohu se ho nezmocňuje pud a ani zde to není jinak? Nebo snad u rohu je úmysl škodit, kdežto zde úmysl škodit není? – Zůstává to nerozhodnuto.

„Kohouti jsou mu'ad chodit svým obvyklým způsobem a rozbíjet“ atd. Řekl Rav Huna: Učili to jen tehdy, když se [provázek] přivázal sám od sebe; ale přivázal-li ho člověk, je povinen.

Přivázal-li se sám od sebe – kdo je povinen? Řekneš-li, že majitel provázku – jak to vypadá? Jestliže ho uschoval, je v postavení toho, kdo byl donucen; a jestliže ho neuschoval, je nedbalý [a měl by být povinen vždy].

Nýbrž povinen je majitel kohouta. Čím se liší [tento případ], že neplatí celou škodu? Protože je psáno: „Když otevře člověk jámu“ (Ex 21,33) – [za] jámu člověka, a ne [za] jámu býka; [pak] ani polovinu škody: [za] jámu člověka, a ne [za] jámu býka!

Nýbrž mišna [mluví o případě], kdy [kohout provázkem] pohazoval. A když byl řečen [výrok] Rava Huny, byl řečen obecně: O provázku bez majitele řekl Rav Huna: Přivázal-li se sám od sebe, [každý] je osvobozen; přivázal-li ho člověk, je povinen.

Proč je povinen? Řekl Rav Huna bar Manoach: Kvůli jeho jámě, která se kutálí pod nohama lidí a zvířat.

MIŠNA: Jak je zub mu'ad? [Je mu'ad] jíst to, co je mu vhodné. Zvíře je mu'ad jíst plody a zeleninu. Snědlo-li oděv nebo nádoby, [majitel] platí polovinu škody. O čem to platí? V prostoru poškozeného; ale ve veřejném prostranství je osvobozen.

A mělo-li [zvíře] prospěch, [majitel] platí to, z čeho mělo prospěch.

Jak platí to, z čeho mělo prospěch? Snědlo-li [něco] uprostřed náměstí, platí to, z čeho mělo prospěch; po stranách náměstí, platí to, co poškodilo. Ze vchodu do obchodu – platí to, z čeho mělo prospěch; zevnitř obchodu – platí to, co poškodilo.

GEMARA: Rabíni učili: Zub je mu'ad jíst to, co je mu vhodné. Jak? Zvíře, které vešlo do dvora poškozeného a snědlo potraviny, které jsou mu vhodné, nebo vypilo nápoje, které jsou mu vhodné – [majitel] platí plnou škodu. A stejně divoké zvíře, které vešlo do dvora poškozeného, roztrhalo domácí zvíře a snědlo maso – platí plnou škodu.

A kráva, která snědla ječmen, osel, který snědl vikev, pes, který vylízal olej, a prase, které snědlo kus masa – platí plnou škodu. Řekl Rav Papa: Nyní, když jsi řekl, že cokoli, co [zvířeti] není obvyklé, a ono to v nouzi sní, se nazývá jídlem – kočka, která snědla datle, a osel, který snědl rybu, [za ně majitel] platí plnou škodu.

Jeden osel snědl chléb a prokousl koš. Rav Jehuda zavázal [majitele] platit plnou škodu za chléb a za koš polovinu škody. A proč? Když je mu obvyklé jíst chléb, je mu také obvyklé prokousnout koš! – Snědl a teprve pak prokousl.

A je chléb pro něj obvyklý? Namítni [proti tomu]: Snědlo-li chléb, maso nebo vařené jídlo, platí polovinu škody. Zdali ne [jde] o domácí zvíře? – Ne, o divoké zvíře.

Divoké zvíře – maso je pro ně obvyklé! – [Jde o maso] pečené. A chceš-li, řekni: o gazelu. A chceš-li, řekni: vskutku o domácí zvíře, a [vzalo to] ze stolu.