Bava kama 21a בבא קמא

je jako [majetek] obyčejného člověka [užitý] s jeho vědomím.

Rabi Aba bar Zavda poslal [vzkaz] Mari bar Marovi: Zeptej se Rava Huny: Kdo bydlí ve dvoře svého druha bez jeho vědomí, musí mu platit nájemné, nebo ne? Mezitím Rav Huna zesnul.

Řekl mu Raba bar Rav Huna: Takto řekl můj otec a pán jménem Rava: Nemusí mu platit nájemné. A kdo si najme dům od Reuvena, platí nájemné Šimonovi. – Šimon, co ten s tím má co dělat? – Míní to takto: ukáže-li se, že dům je Šimonův, platí mu nájemné.

Dvě [protichůdné věci]? – Tohle [je o domě], který je určen k pronájmu, tamto o tom, který není určen k pronájmu.

Bylo také řečeno: Řekl rabi Chija bar Avin, řekl Rav – a někteří říkají: řekl rabi Chija bar Avin, řekl Rav Huna: Kdo bydlí ve dvoře svého druha bez jeho vědomí, nemusí mu platit nájemné. A kdo si najme dům od obyvatel města, platí nájemné majitelům. – Majitelé, co ti s tím mají co dělat? – Míní to takto: ukáže-li se, že [dům] má majitele, platí jim nájemné.

Dvě [protichůdné věci]? – Tohle [je o domě], který je určen k pronájmu, tamto o tom, který není určen k pronájmu.

Řekl Rav Sechora, řekl Rav Huna, řekl Rav: Kdo bydlí ve dvoře svého druha bez jeho vědomí, nemusí mu platit nájemné, protože je řečeno: „A zpustošením bude rozbita brána“ (Iz 24,12). Řekl Mar bar Rav Aši: Já jsem ho [toho démona pustoty] viděl, a trkal jako býk. Rav Josef řekl: Dům, který je obýván, [se] udržuje.

Jaký je mezi nimi rozdíl? Rozdíl mezi nimi je, když ho užívá [k uložení] dřeva a slámy.

Jeden člověk postavil palác na smetišti [patřícím] sirotkům. Rav Nachman mu jeho palác odebral. Řekněme, že se Rav Nachman domnívá, že kdo bydlí ve dvoře svého druha bez jeho vědomí, musí mu platit nájemné? – Tam předtím bydleli Karmanejci a dávali sirotkům malou částku. Řekl mu: Jdi a usmiř sirotky. A on toho nedbal; [proto] mu Rav Nachman jeho palác odebral.

„Jak platí to, z čeho mělo prospěch“ atd. Řekl Rav: A [to platí] i o [zvířeti], které se otáčí [k jídlu stranou]. Šmuel řekl: I když se otáčí, je [majitel] osvobozen.

A podle Šmuela – jak nastane [případ], kdy je povinen? Například když [zvíře] opustilo náměstí, šlo a stálo po stranách náměstí.

A někteří učí tento výrok samostatně: [Zvíře], které se otáčí – Rav řekl: je povinno; Šmuel řekl: je osvobozeno. A podle Šmuela, [ve výroku] „platí to, co poškodilo“ – jak nastane [případ], kdy je povinno? Například když opustilo náměstí, šlo a stálo po stranách náměstí.

Namítl Rav Nachman bar Jicchak: „Ze vchodu do obchodu platí to, z čeho mělo prospěch.“ Jak nastane [ten případ]? Je jasné, že když se otáčí; a [mišna] říká: to, z čeho mělo prospěch – to, z čeho mělo prospěch ano, to, co poškodilo, ne!

On to namítl a on to vyřešil: [jde o případ], kdy [obchod] stojí v rohu.

Někteří říkají: O [zvířeti], které se otáčí, se všichni shodují, že je povinno. Liší se tam, kde [majitel plodů] vyčlení místo ze svého prostoru k veřejnému prostranství.

A takto bylo řečeno: Řekl Rav: Učili to jen o [zvířeti], které se otáčí; ale vyčlenil-li [někdo] místo ze svého prostoru k veřejnému prostranství, je [zvíře] osvobozeno. A Šmuel řekl: I když vyčlenil místo ze svého prostoru k veřejnému prostranství, je povinno.

Řekněme, že se liší o jámě ve vlastním prostoru: Rav, který řekl „osvobozeno“, se domnívá, že [za] jámu ve vlastním prostoru je [člověk] povinen,

a Šmuel, který řekl „povinno“, se domnívá, že [za] jámu ve vlastním prostoru je osvobozen.

Rav ti řekne: Vskutku ti řeknu, že